Daniela Hodrová

PhDr. Daniela Hodrová, DrSc.
Narození5. července 1946 (76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka, literární kritička, literární teoretička, překladatelka, literární historička a literární vědkyně
StátČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Témataliteratura, literární teorie a překlad
OceněníStátní cena za literaturu a překladatelské dílo (2011)
Cena Franze Kafky (2012)
Magnesia Litera Kniha roku (2016)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Daniela Hodrová (* 5. července 1946 Praha) je česká literární teoretička a spisovatelka.

Biografie

Je dcerou filmového a divadelního herce Zdeňka Hodra, tím pádem i vnučkou divadelního a filmového herce Jana Hodra (1875-1938), divadelní a filmové herečky Marie Hodrové roz. Bonaventurové (1880-1952). Maturovala v roce 1963 na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze. Rok po maturitě se živila jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Poté vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. Doktorskou práci obhájila roku 1977. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Roku 1980 získala titul kandidát věd, v roce 1992 doktor věd.[1] V roce 2011 získala za svůj za román Vyvolávání Státní cenu za literaturu (jako teprve druhá žena v historii)[2], rok poté mezinárodní Cenu Franze Kafky.[3] V roce 2016 odešla do důchodu. Ve stejném roce obdržela cenu Magnesia litera v hlavní kategorii Kniha roku za román Točité věty.[4] Časopis A2 zařadil v roce 2020 její knihy Vyvolávání a Chvála schoulení do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[5] Spolu s Milanem Kunderou a Václavem Jamkem je jedinou, kdo má v tomto seznamu dvě knihy.

Jejím prvním manželem byl spisovatel Karel Milota.

Dílo

Do české literatury vstoupila v roce 1964, když jí vyšla báseň v časopise Divoké víno. Tam také v roce 1971 publikovala i první prózu. V jejím díle, které je řazeno k postmoderně, je výrazná evokace tajuplné Prahy, fuksovská atmosféra, psychologické vykreslování postav, náznaky, metafory a alegorie. To vše činí její dílo kvalitním, není ale tím pádem tak snadno čitelné a uspokojí spíše náročného čtenáře. S jejím dílem prozaickým je propleteno i její dílo esejistické a teoretické, jímž do české literatury vstoupila ponejprv.

Bibliografie

Próza

  • Podobojí, Severočeské nakladatelství, 1991
  • Kukly, Práce, 1991
  • Théta, Československý spisovatel, 1991
  • Město vidím..., Euroslavica, 1992
  • Perunův den, Hynek, 1994
  • Ztracené děti, Hynek, 1997
  • Trýznivé město, Hynek, 1999 (souborné vydání "pražské trilogie", tedy románů Podobojí, Kukly a Théta)
  • Komedie, Torst, 2003
  • Vyvolávání, Malvern, 2010
  • Točité věty, Malvern, 2015
  • Ta blízkost, Malvern, 2019

Eseje a studie

  • Hledání románu, Československý spisovatel 1989
  • Prague : Visite privée, éd. du Chêne, 1991, francouzsky
  • Cité dolente: Le royaume d'Olsany, Robert Laffont, 1992, francouzsky
  • Das Wolschaner Reich : Citté dolente I., Ammann, 1992, německy
  • Román zasvěcení, H+H, 1993
  • Místa s tajemstvím, Koniasch Latin Press, 1994
  • Im Reich der Lüfte : Citté dolente II., Ammann, 1994, německy
  • Les Chrysalides, tableaux vivants, Robert Laffont, 1995, francouzsky
  • Theta : Citté dolente III., Ammann, 1998, německy
  • Pod dwiema postaciami, "Fundacja Anima 'Tygiel Kultury'", 2001, polsky. Překlad Leszek Engelking.
  • Citlivé město, Akropolis, 2006
  • Chvála schoulení. Eseje z poetiky pomíjivosti, 2011
  • Co se vyjevuje. Eseje o Adrieně Šimotové, 2015

V populární kultuře

Její romány jsou zmíněny jako jedna ze zbraní Saudruhových bojovníků v českém překladu parodie na Pána prstenů, Za pár prstenů (překlad Richard Podaný).[6]

Odkazy

Reference

  1. Daniela Hodrová. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  2. Státní cenu za literaturu dostala Daniela Hodrová, teprve druhá oceněná žena. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2011-10-26 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  3. Cenu Franze Kafky dostala Daniela Hodrová | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2012-05-24 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  4. Magnesia Litera 2016: knihou roku je román Daniely Hodrové Točité věty | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2016-04-05 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  5. Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  6. Henry N. Beard, Douglas C. Kenney, Za pár prstenů, Talpress, Praha 2002, str. 186

Literatura

  • LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-963-8. 
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. – Soft, 2003. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“