Daniele De Rossi

Daniele De Rossi
V roce 2012
Osobní informace
Datum narození	24. července 1983 (40 let)
Místo narození	Řím, Itálie
Výška	184 cm
Hmotnost	83 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník (2001–2020) Fotbalový trenér (2021–)
Současná funkce	trenér Řím
Mládežnické kluby
1997–2000 2000–2003 Ostia Mare Řím
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 2001–2019 2019–2020 Řím Boca Juniors 4590(43) 00500(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 2001 2002 2003–2004 2004 2004–2017 Itálie U19 Itálie U20 Itálie U21 Itálie (olympijská) Itálie 00300(0) 00400(0) 01200(2) 00400(1) 1170(21)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2021 2021–2022 2024– Itálie (asistent) S.P.A.L. AS Řím
Úspěchy
Olympijské hry 2004 Itálie (olympijská) Mistrovství světa 2006 Itálie Mistrovství Evropy 2012 Itálie Konfederační pohár FIFA 2013 Itálie Mistrovství Evropy do 21 let 2004 Itálie U21 Italský fotbalový pohár 2006/07 Řím 2007/08 Řím Italský superpohár 2007 Řím
Další informace
Partner(ka)	Sarah Felberbaum
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. *** Trenérské působení aktuální k 17. 01. 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniele De Rossi (* 24. července 1983, Řím, Itálie) je italský fotbalový trenér, bývalý fotbalista, který většinu kariéry nastupoval za italský klub AS Řím a italskou reprezentaci. S reprezentací dosáhl velkého úspěchu, když s ní zvítězil na mistrovství světa 2006 v Německu. Hrál na postu záložníka, zejména ve středu hřiště. Začátkem roku 2020 ukončil kariéru.

Klubová kariéra

De Rossi strávil celou dosavadní kariéru v týmu AS Řím. Po konci kariéry Francesca Tottiho se stal počínaje sezónou 2017/18 kapitánem a dovedl Římany do semifinále Ligy mistrů.

Ročník 2018/19 začal opět v roli kapitána týmu a v základní sestavě, na podzim se však zranil a přišel tak o čtyři ze šesti zápasů Ligy mistrů včetně dvojutkání s Viktorií Plzeň. Do ligového zápasu nastoupil opět až v únoru 2019, kdy odehrál celé remízové utkání s AC Milán (1:1).

Po letech v římském celku se v červenci 2019 upsal argentinskému týmu CA Boca Juniors.^[1] V lednu 2020 ukončil kariéru, poté co mu vleklá zranění znemožnila odehrát více než šest utkání.^[2]

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Juniorská

V roce 2001 odehrál první zápas za Itálii U19. Poté hrál dalších kategoriích jako Itálii U20 a Itálii U21. Za U21 odehrál 16 utkání a vstřelil 3 branky. Největší úspěch zaznamenal na ME U21 2004, kde vyhrál zlato. Také s týmem odcestoval na OH 2004. Zde získal bronzovou medaili.

Seniorská

Za Itálii odehrál 117 utkání a vstřelil 21 branek. První utkání odehrál ve věku 21 let 4. září 2004 proti Norsku (2:1). V utkání vstřelil i branku.^[6] Byl platný pro kvalifikaci na MS 2006. Trenér Marcello Lippi jej okamžitě nepřetržitě využívá. Dne 30. března 2005, ve 2 poločase poprvé na sebe dal kapitánskou pásku v utkání proti Islandu (0:0). Byl nominován na MS 2006. Nastoupil do prvních dvou utkání, jenže ve druhém utkání byl vyloučen a trest byl stop na 4 zápasy. K dispozici byl na finále s Francii, kde vystřídal Tottiho v 61. minutě. Utkání dospělo na penalty, kterou ve třetí sérii proměnil a on se stal mistrem světa.

Také nový trenér Roberto Donadoni na něj spoléhal. Svěřil mu někdy i kapitánskou pásku. Hrál na ME 2008, kde odehrál tři zápasy. Ve čtvrtfinále proti Španělsku došlo utkání na penalty. Tentokrát Daniele neproměnil a nepostoupili. Po neúspěchu na ME 2008, se vrátil trenér Marcello Lippi, který jej nominoval na MS 2010. Jenže na turnaji skončili již ve skupině.

Nový trenér Cesare Prandelli také na něj spoléhal. Nominoval jej na ME 2012, kde odehrál všech šest utkání. Začínal na postu středního obránce, ale již od třetího utkání se přesunul na střed zálohy. S týmem došel do finále, kde musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec vahrálo poměrem 4:0. Daniele získal s národním týmem stříbro.^[7] I když na turnaji nevstřelil branku, byl zařazen do All Stars.

V létě 2013 se zúčastnil Konfederačního poháru, kde získal bronz. Také byl v nominaci na MS 2014, ježe po dvou zápasech ve skupině již žádný nepřidal, kvůli zranění. Poté se stal trenérem Antonio Conte. Již nehraje tak často, ale 16. listopadu 2014 odehrál proti Chorvatsku (1:1), 100 utkání v reprezentaci.^[8] Dostal se na ME 2016. Odehrál zde tři zápasy, ale ve čtvrtfinále proti Německu prohráli na penalty.

Nový trenér Gian Piero Ventura na něj stále spoléhal. Dne 7. června 2017 v utkání proti Uruguayi (3:0), nastoupil do 113 utkání a vstřelil 21 branku za reprezentaci, což překonal jak Zoffa (počet utkání), tak i Paolo Rossi|Rossiho (počet branek).^[9] Poslední utkání odehrál 10. listopadu 2017 v prvním barážovém utkání na MS 2018 proti Švédsku (0:1),^[10] které skončilo vyřazením.

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	OH 2004	1 zápas ve skupině	12. 8.	Ghana	81	0	2:2[11]
		2 zápas ve skupině	15. 8.	Japonsko	90	1	3:2[12]
		3 zápas ve skupině	18. 8.	Paraguay	90	0	0:1[13]
		Semifinále	24. 8.	Argentina	45	0	0:3 [14]
	MS 2006	1 zápas ve skupině	12. 6.	Ghana	90	0	2:0[15]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	USA	27	0	1:1[16]
		Finále	9. 7.	Francie	59	0	1:1 (6:5 na pen.)[17]
	ME 2008	2 zápas ve skupině	13. 6.	Rumunsko	90	0	1:1[18]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Francie	90	1	2:0[19]
		Čtvrtfinále	22. 6.	Španělsko	120	0	0:0 (2:4 na pen.)[20]
	MS 2010	1 zápas ve skupině	14. 6.	Paraguay	90	1	1:1[21]
		2 zápas ve skupině	20. 6.	Nový Zéland	90	0	1:1[22]
		3 zápas ve skupině	24. 6.	Slovensko	90	0	2:3[23]
	ME 2012	1 zápas ve skupině	10. 6.	Španělsko	90	0	1:1[24]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Chorvatsko	90	0	1:1[25]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Irsko	90	0	2:0[26]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Anglie	80	0	0:0 (4:2 na pen.)[27]
		Semifinále	28. 6.	Německo	90	0	2:1[28]
		Finále	1. 7.	Španělsko	90	0	0:4[29]
	MS 2014	1 zápas ve skupině	15. 6.	Anglie	90	0	2:1[30]
		2 zápas ve skupině	20. 6.	Kostarika	90	0	0:1[31]
	ME 2016	1 zápas ve skupině	13. 6.	Belgie	78	0	2:0[32]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	Švédsko	74	0	1:0[33]
		Čtvrtfinále	27. 6.	Španělsko	54	0	2:0[34]

Reprezentační branky

Branky za A-tým Itálii

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre	Výsledek	Soutěž
010	4. 9. 2004	Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie	Norsko	1:1	2:1	Kvalifikace na MS 2006
02	13. 10. 2004	Stadio Ennio Tardini, Parma, Itálie	Bělorusko	2:0	4:3	Kvalifikace na MS 2006
03	1. 3. 2006	Stadio Artemio Franchi, Florencie, Itálie	Německo	3:0	4:1	Přátelský zápas
04	11. 10. 2006	Boris Paichadze Stadium, Tbilisi, Gruzie	Gruzie	0:1	1:3	Kvalifikace na ME 2008
05	17. 6. 2008	Letzigrund, Curych, Švýcarsko	Francie	0:2	0:2	ME 2008
06	10. 9. 2008	Stadio Friuli, Udine, Itálie	Gruzie	1:0	2:0	Kvalifikace na MS 2010
07	10. 9. 2008	Stadio Friuli, Udine, Itálie	Gruzie	2:0	2:0	Kvalifikace na MS 2010
08	15. 6. 2009	Loftus Versfeld Stadium, Pretoria, JAR	USA	1:2	1:3	Konfederační pohár 2009
09	14. 6. 2010	Green Point Stadium, Kapské Město, JAR	Paraguay	1:1	1:1	MS 2010
10	7. 6. 2010	Stadio Artemio Franchi, Florencie, Itálie	Faerské ostrovy	2:0	5:0	Kvalifikace na ME 2012
11	15. 8. 2012	Stade de Suisse, Bern, Švýcarsko	Anglie	1:0	1:2	Přátelský zápas
12	12. 10. 2012	Stadion Hrazdan, Jerevan, Arménie	Arménie	1:2	1:3	Kvalifikace na MS 2014
13	16. 10. 2012	San Siro, Milán, Itálie	Dánsko	2:0	3:1	Kvalifikace na MS 2014
14	21. 3. 2013	Stade de Genève, Ženeva, Švýcarsko	Brazílie	1:2	2:2	Přátelský zápas
15	20. 6. 2013	Arena Pernambuco, Recife, Brazílie	Japonsko	1:2	4:3	Konfederační pohár 2013
16	4. 9. 2014	Stadio San Nicola, Bari, Itálie	Nizozemí	2:0	2:0	Přátelský zápas
17	6. 9. 2015	Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie	Bulharsko	1:0	1:0	Kvalifikace na ME 2016
18	6. 6. 2016	Stadio Marcantonio Bentegodi, Verona, Itálie	Finsko	2:0	2:0	Přátelský zápas
19	6. 10. 2016	Allianz Stadium, Turín, Itálie	Španělsko	1:1	1:1	Kvalifikace na MS 2018
20	24. 3. 2017	Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie	Albánie	1:0	2:0	Kvalifikace na MS 2018
21	7. 6. 2017	Allianz Riviera, Nice, Francie	Uruguay	3:0	3:0	Přátelský zápas

Úspěchy

Klubové

• 2× vítěz italského poháru (2006/07, 2007/08)
• 1× vítěz italského superpoháru (2007)

Reprezentační

• 3× na MS (2006 - zlato, 2010, 2014)
• 3× na ME (2008, 2012 - stříbro, 2016)
• 2× na Konfederačním poháru (2009, 2013 - bronz)
• 1× na OH (2004 - bronz)
• 1× na ME U21 (2004 - zlato)

Individuální

• All Stars Team na ME (2012)
• Nejlepší mladý fotbalista Italské ligy (2006)
• Nejlepší italský fotbalista Italské ligy (2009)

Vyznamenání

Řád zásluh o Italskou republiku (27. 9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie ^[35]

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2006) ^[36]

Řád zásluh o Italskou republiku (12. 12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie ^[37]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniele De Rossi na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniele De Rossi na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• (anglicky) FIFA.com (profil) Archivováno 8. 6. 2010 na Wayback Machine.
• Daniele De Rossi v databázi Olympedia (anglicky)