Danka Kovinićová

Danka Kovinićová
Kovinićová v kvalifikaci Wimbledonu 2018
StátČerná HoraČerná Hora Černá Hora
Datum narození18. listopadu 1994 (29 let)
Místo narozeníCetinje, Jugoslávie
BydlištěHerceg Novi, Černá Hora
Výška169 cm
Hmotnost67 kg
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 433 880 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů372–296
Tituly0 WTA, 14 ITF
Nejvyšší umístění46. místo (22. února 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Open3. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2015, 2016, 2017)
US Open2. kolo (2015, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů138–131
Tituly1 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění67. místo (20. června 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2016, 2017, 2021)
French Open1. kolo (2016, 2020, 2021)
Wimbledon1. kolo (2016)
US Open2. kolo (2016, 2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231104a4. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Danka Kovinićová (* 18. listopadu 1994 Podgorica) je černohorská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour jeden turnaj ve čtyřhře, když po boku Lichtenštejnky Stephanie Vogtové triumfovala na turnaji v rakouském Bad Gasteinu. V rámci okruhu ITF získala dvanáct titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2016 na 46. místě a ve čtyřhře pak v červnu téhož roku na 67. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala na počátku ledna 2012, když jí patřila 5. příčka.[1] Trénuje ji Nemanja Plavšić. Dříve tuto roli plnil Veljko Radojičić.

Stala se první černohorskou hráčkou, která se probojovala do čtvrtfinále dvouhry turnaje WTA Tour, když do této fáze pronikla na antukovém Budapest Grand Prix 2013. V ní nestačila na Jihoafričanku Chanelle Scheepersovou.[2] Na nejvyšší grandslamové úrovni debutovala v hlavní soutěži French Open 2014, kde zvládla tři kvalifikační kola. V nich postupně vyřadila Francouzku Stéphanii Foretzovou Gaconovou, chorvatskou teenagerku Anu Konjuhovou a Češku Terezu Smitkovou.

V juniorském tenise si zahrála finále čtyřhry na Australian Open 2012, když po boku Rusky Iriny Chromačevové jako nejvýše nasazené podlehly až v supertiebreaku americkým juniorským hráčkám Gabrielle Andrewsové a Taylor Townsendové.

V černohorském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním základního bloku 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Litvě, v němž vyhrála dvouhru i čtyřhru a pomohla k celkové výhře 3:0 na zápasy a následnému postupu do 2. skupiny euroafrické zóny 2012. Do dubna 2022 v soutěži nastoupila k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 12–3 ve dvouhře a 9–4 ve čtyřhře.[3]

Černou Horu reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde na úvod ženské dvouhry podlehla sedmé nasazené Američance a pozdější semifinalistce Madison Keysové.

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–1 D)
International / WTA 250 (0–2 D; 1–4 Č)

Dvouhra: 3 (0–3)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.18. října 2015Tchien-ťin, ČLRtvrdýPolsko Agnieszka Radwańská1–6, 2–6
Finalistka2.24. dubna 2016Istanbul, TureckoantukaTurecko Çağla Büyükakçay6–3, 2–6, 3–6
Finalistka3.11. dubna 2021Charleston, Spojené státyantuka (z)Rusko Veronika Kuděrmetovová4–6, 2–6

Čtyřhra: 5 (1–4)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.26. července 2015Bad Gastein, RakouskoantukaLichtenštejnsko Stephanie VogtováČesko Lucie Hradecká
Španělsko Lara Arruabarrenová
4–6, 6–4, [10–3]
Finalistka1.9. ledna 2016Auckland, Nový ZélandtvrdýČesko Barbora StrýcováBelgie An-Sophie Mestachová
Belgie Elise Mertensová
6–2, 3–6, [5–10]
Finalistka2.24. dubna 2016Istanbul, TureckoantukaŠvýcarsko Xenia KnollováRumunsko Andreea Mituová
Turecko İpek Soyluová
bez boje
Finalistka3.22. července 2018Bukurešť, RumunskoantukaBelgie Maryna ZanevskáRumunsko Irina-Camelia Beguová
Rumunsko Andreea Mituová
3–6, 4–6
Finalistka4.22. září 2018Kanton, ČínatvrdýBělorusko Věra LapkováAustrálie Monique Adamczaková
Austrálie Jessica Mooreová
6–4, 5–7, [4–10]

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–2 D; 0–2 Č)

Dvouhra: 2 (0–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.červenec 2019Båstad, ŠvédskoantukaJaponsko Misaki Doiová4–6, 4–6
Finalistka2.listopad 2022Buenos Aires, ArgentinaantukaMaďarsko Panna Udvardyová4–6, 1–6

Čtyřhra: 2 (0–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.červenec 2019Båstad, ŠvédskoantukaChile Alexa GuarachiováJaponsko Misaki Doiová
Rusko Natalja Vichljancevová
5–7, 7–6(7–4), [7–10]
Finalistka2.listopad 2019Tchaj-pej, Tchaj-wankoberec (h)Slovinsko Dalila JakupovićováČínská Tchaj-pej Lee Ja-süan
Čínská Tchaj-pej Wu Fang-sien
6–4, 4–6, [7–10]

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 22 (14–8)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.10. října 2010Dobrič, BulharskoantukaBulharsko Isabella Šinikovová6–4, 6–3
Finalistka1.12. června 2011Nyíregyháza, MaďarskoantukaČesko Simona Dobrá4–6, 2–6
Vítězka2.26. června 2011Balş, RumunskoantukaRumunsko Alice-Andrada Raduová6–0, 6–1
Finalistka2.11. září 2011Podgorica, Černá HoraantukaArgentina Paula Ormaecheaová1–6, 1–6
Vítězka3.13. dubna 2012Tlemcen, AlžírskoantukaRusko Alexandra Romanovová6–2, 6–2
Vítězka4.8. července 2012Toruň, PolskoantukaPolsko Paula Kaniová6–3, 4–6, 6–3
Vítězka5.22. června 2013Ystad, ŠvédskoantukaRakousko Melanie Klaffnerová6–3, 6–3
Vítězka6.30. června 2013Kristinehamn, ŠvédskoantukaBosna a Hercegovina Jasmina Tinjićová6–1, 7–5
Vítězka7.18. května 2014Saint-Gaudens, FrancieantukaFrancie Pauline Parmentierová6–1, 7–2
Finalistka3.8. března 2015Curitiba, BrazílieantukaŠpanělsko Lourdes Domínguezová Linová6–4, 2–6, 3–6
Vítězka8.10. května 2015Trnava, SlovenskoantukaRusko Margarita Gasparjanová7–5, 6–3
Vítězka9.5. června 2016Marseille, FrancieantukaČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej6–2, 6–3
Finalistka4.18. června 2017Hódmezövásárhely, MaďarskoantukaRumunsko Mihaela Buzărnescuová2–6, 1–6
Finalistka5.15. července 2017Budapešť, MaďarskoantukaSlovensko Jana Čepelová4–6, 3–6
Finalistka6.20. srpna 2017Vancouver, KanadatvrdýBelgie Maryna Zanevská7–5, 1–6, 3–6
Finalistka7.březen 2019São Paulo, BrazílieantukaUSA Louisa Chiricová0–6, 2–6
Vítězka10.březen 2019Campinas, BrazílieantukaRakousko Julia Grabherová6–2, 3–6, 6–3
Vítězka11.červen 2019Ystad, ŠvédskoantukaNizozemsko Richèl Hogenkampová2–6, 6–3, 6–3
Finalistka8.červenec 2019Biarritz, FrancieantukaBulharsko Viktorija Tomovová2–6, 7–5, 5–7
Vítězka12.říjen 2019Székesfehérvár, Maďarskoantuka (h)Rumunsko Irina-Camelia Beguová6–4, 3–6, 6–3
Vítězka13.květen 2022Wiesbaden, NěmeckoantukaNěmecko Nastasja Schunková6–3, 7–6(7–0)
Vítězka14.duben 2023Oeiras, PortugalskoantukaŠpanělsko Rebeka Masárová6–2, 6–2

Čtyřhra: 11 (4–7)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.11. září 2011Podgorica, Černá HoraantukaČerná Hora Danica KrstajićováItálie Corinna Dentoniová
Argentina Florencia Molinerová
4–6, 7–5, [5–10]
Finalistka2.29. listopadu 2011Lagos, NigériekoberecUkrajina Elina SvitolinováRakousko Melanie Klaffnerová
Rumunsko Agnes Szatmariová
0–6, 7–6, [5–10]
Finalistka3.13. dubna 2013Mamaia, RumunskoantukaSlovinsko Tadeja MajeričováRumunsko Elena Bogdanová
Rumunsko Raluca Olaruová
6–7(4–7), 3–6
Finalistka4.1. září 2012La Marsa, TuniskoantukaBrazílie Laura PigossiováMaďarsko Réka Luca Janiová
Rusko Jevgenija Paškovová
3–6, 6–4, [5–10]
Vítězka1.25. května 2012Caserta, ItálieantukaČesko Renata VoráčováRumunsko Elena Bogdanová
Rumunsko Cristina Dinuová
6–4, 7–6(7–3)
Vítězka2.13. února 2015São Paulo, BrazílieantukaRumunsko Andreea MituováArgentina Tatiana Búová
Brazílie Paula Cristina Gonçalvesová
6–2, 7–5
Vítězka3.11. července 2015Contrexéville, FrancieantukaGruzie Oxana KalašnikovováFrancie Irina Ramialisonová
Francie Constance Sibilleová
2–6, 6–3, [10–6]
Finalistka5.10. března 2018Ču-chaj, ČínatvrdýJaponsko Nao HibinováRusko Anna Blinkovová
Nizozemsko Lesley Kerkhoveová
5–7, 4–6
Finalistka6.17. března 2018Šen-čen, ČínatvrdýČína Wang Sin-jüRusko Anna Kalinská
Slovensko Viktória Kužmová
4–6, 6–1, [7–10]
Finalistka7.červen 2018Hódmezövásárhely, MaďarskoantukaSrbsko Nina StojanovićováMaďarsko Réka Luca Janiová
Argentina Nadia Podoroská
4–6, 4–6
Vítězka4.březen 2019Campinas, BrazílieantukaBrazílie Laura PigossiováBrazílie Carolina Meligeni Alvesová
Brazílie Gabriela Céová
6–3, 6–2

Finále na juniorce Grand Slamu

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2012Australian OpentvrdýRusko Irina ChromačovováUSA Gabrielle Andrewsová
USA Taylor Townsendová
7–5, 5–7, 6–10

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Danka Kovinić na anglické Wikipedii.

  1. Danka Kovinic Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2022 [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Danka Kovinic Biography at ITFTennis. http://www.itftennis.com. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Danka Kovinićová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220328a28. března 2022

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Liechtenstein.svg
Flag of Liechtenstein
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.