Danny Kaye
| Danny Kaye | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | David Daniel Kaminsky |
| Narození | 18. ledna 1911 Brooklyn |
| Úmrtí | 3. března 1987 (ve věku 76 let) Los Angeles |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání a hepatitida |
| Místo pohřbení | hřbitov Kensico |
| Alma mater | Thomas Jefferson High School |
| Povolání | komik, zpěvák, pilot, scenárista, divadelní herec, televizní herec, filmový herec, televizní moderátor a nahrávající umělec |
| Zaměstnavatel | Dětský fond Organizace spojených národů |
| Ocenění | Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon (1951) Special Tony Award (1953) Academy Honorary Award (1954) Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon (1958) komandér Řádu umění a literatury (1980) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Demokratická strana |
| Choť | Sylvia Fineová (1940–1987) |
| Funkce | vyslanec dobré vůle UNICEF |
| Web | dannykaye |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Danny Kaye (narozen jako David Daniel Kaminsky; 18. ledna 1911 Brooklyn, New York – 3. března 1987 Los Angeles) byl americký herec, komik, zpěvák, tanečník a hudebník.
Život
Narodil se v rodině ukrajinských imigrantů Jacoba a Clary Nemerovské Kaminské.[1]
Záhy začal vystupovat na jevišti, poprvé se prosadil v revue Three Terpsichoreans, která působila v newyorské Utice.[2] Tam poprvé používal pseudonym Danny Kaye.
Ve filmu debutoval v roce 1935. Ztvárnil hlavní role v 17 filmech, především Zázračný muž (1945), Chlapec z Brooklynu (1946), Tajný život Waltera Mittyho (s Virginií Mayovou, 1947), The Inspector General (1949), Hans Christian Andersen (1952), Bílé vánoce (s Bingem Crosbym, 1954) a The Court Jester (1956). Od roku 1956 pravidelně působil v televizi, několik show měl zejména na stanici CBS. Roli ve filmu Bílé vánoce získal místo Freda Astaira, naopak měl hrát sám v komedii Někdo to rád horké.[3]
V roce 1954 byl jmenován prvním vyslancem dobré vůle UNICEF.[4]
V roce 1955 obdržel čestného Oscara. Získal také ceny Emmy, Tony nebo Zlatý glóbus.[4] V roce 1968 to byl právě Danny Kaye, kdo předával Oscara Jiřímu Menzelovi za nejlepší cizojazyčný film Ostře sledované vlaky.[5]
Velké množství jeho čísel bylo založených na vynikající práci s mimikou a schopnosti rychle artikulovat. Na začátku kariéry se proslavil písní Tchaikovsky, ve které v rychlém tempu jmenoval ruské hudební skladatele, během 38 sekund jich vyjmenoval více než 50.[2][4] Vynikal také v imitování.
3. ledna 1940 se oženil s klavíristkou Sylvií Fineovou, v roce 1946 se jim narodila dcera Dena. Fineová pro něj napsala řadu úspěšných písní.[6] Zemřel 3. března 1987 na komplikace spojené se žloutenkou typu C.[7] Je pohřbený na hřbitově Kensico ve Valhalle v New Yorku.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Danny Kaye na anglické Wikipedii.
- ↑ ADIR, Karen. The Great Clowns of American Television. [s.l.]: McFarland & Company, 2001. ISBN 0-7864-1303-4. S. 270. (anglicky)
- ↑ a b World-renowned comedian dies. The Register-Guard. 1987-03-04, s. 5A. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Danny Kaye [online]. ČSFD [cit. 2016-03-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c Danny Kaye, comic who loved children, dead at 74. Wilmington Morning Star. 1987-03-04, s. 1D. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jirka. Ostře sledované vlaky - Jiří Menzel 1966 [online]. Držitelé Oscara, 2009-11-17 [cit. 2016-03-11]. Blog. Dostupné v archivu.
- ↑ Composer Sylvia Fine Can Write Anywhere Anytime. The Sunday News Press. 1959-08-27, s. 15. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GOTTFRIED, Martin. Nobody's Fool: The Lives of Danny Kaye. New York; London: Simon & Schuster, 1994. Dostupné online. ISBN 0-671-86494-7. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Danny Kaye na Wikimedia Commons - Danny Kaye v Česko-Slovenské filmové databázi
Média použitá na této stránce
Danny Kaye. Studio publicity portrait.
- Copyright details
Additional source information:
This is a publicity photo taken to promote a film actor. As stated by film production expert Eve Light Honthaner in The Complete Film Production Handbook, (Focal Press, 2001 p. 211.):
- "Publicity photos (star headshots) have traditionally not been copyrighted. Since they are disseminated to the public, they are generally considered public domain, and therefore clearance by the studio that produced them is not necessary."
Nancy Wolff, includes a similar explanation:
- "There is a vast body of photographs, including but not limited to publicity stills, that have no notice as to who may have created them." (The Professional Photographer's Legal Handbook By Nancy E. Wolff, Allworth Communications, 2007, p. 55.)
Film industry author Gerald Mast, in Film Study and the Copyright Law (1989) p. 87, writes:
- "According to the old copyright act, such production stills were not automatically copyrighted as part of the film and required separate copyrights as photographic stills. The new copyright act similarly excludes the production still from automatic copyright but gives the film's copyright owner a five-year period in which to copyright the stills. Most studios have never bothered to copyright these stills because they were happy to see them pass into the public domain, to be used by as many people in as many publications as possible."