Dante Gabriel Rossetti
| Dante Gabriel Rossetti | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. května 1828 Londýn  Spojené království |
| Úmrtí | 9. dubna 1882 (ve věku 53 let) Birchington-on-Sea Spojené království |
| Příčina úmrtí | nefritida |
| Místo pohřbení | Kent |
| Národnost | Angličané a Italové |
| Alma mater | King's College School Royal Academy of Arts Heatherley School of Fine Art |
| Povolání | básník, ilustrátor, malíř, překladatel a spisovatel |
| Rodiče | Gabriele Rossetti a Frances Polidori |
| Manžel(ka) | Elizabeth Siddalová (od 1860) |
| Příbuzní | William Michael Rossetti, Christina Rossetti a Maria Francesca Rossetti[1] (sourozenci) |
| Významná díla | Ecce Ancilla Domini Beata Beatrix Dante's Dream |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dante Gabriel Rossetti (12. května 1828 Londýn – 9. dubna 1882, Birchington-on-Sea) byl anglický malíř a básník italského původu[2]. Společně s E. Burne-Jonesem, J. E. Millaisem a W. H. Huntem patřil k hlavním představitelům společenství prerafaelitů.
Životopis
Mládí
Jeho matka byla dcerou italského emigranta Gaetana Polidoriho, přítele lorda Byrona. Jeho otec, Gabriela Pasquale Guisseppe Rossetti, se zabýval literaturou. Perzekvován pro svou politickou činnost, hledal útočiště v Londýně, kde získal místo profesora v King’s College.
Rossetti (plným jménem Dante Gabriel Rossetti) se narodil v Londýně. Rodina a přátelé ho nazývali Gabriel, ve svých publikacích však užíval jméno Dante. Vyrůstal ovlivněn italskou literaturou; především obdivoval Božskou komedii Dante Alighieriho, což se později výrazně projevilo v jeho díle. V devíti letech se zapsal do King's College v Londýně, kam chodil s velkou nechutí; poté se dostal do Sass’s Drawing Academy a v roce 1845 byl přijat do Antique School Královské akademie (Royal Academy). Tam se seznámil s E. Burne-Jonesem, J. E. Millaisem a W. H. Huntem, s nimiž v roce 1848 založil Bratrstvo prerafaelitů (společenství inspirované dřívějším uměním, především ranou renesancí patnáctého století a uměním středověku).
Literární inspirace a umělecký projev
Jeho oblíbenou malířskou technikou byl akvarel. V literatuře mu byla blízká díla Danteho, Edgara Allana Poea a Williama Blakea. Illustroval díla Dantova, Shakespearova, Browningova nebo legendu o králi Artušovi.
V 50. letech maluje obrazy věnované především středověké tematice. V roce 1850 namaloval Zvěstování, vystavené posléze v National Institution Portland Gallery. U příležitosti výstavy vyzradil příteli Alexandrovi Munro význam písmen „P.R.B.“ Existence tajného bratrstva znamenala skandál a díla prerafaelitů začala být šmahem kritizována. Na jejich obranu vystoupil pouze John Ruskin.
Múza
V roce 1850 poznal Rossetti svou múzu a budoucí ženu Elisabethu Siddal. V té době vytvořil celou galerii ženských postav. Elisabeth se za něj provdala po bouřlivém předcházejícím vztahu v roce 1860 v chrámu St. Clement v Hastingsu. Po roce porodila mrtvou dcerku, následně upadla do depresí, které ji přivedly až k sebevraždě požitím velké dávky laudana. Malíře to těžce zasáhlo, do konce života trpěl nespavostí a opakovanými depresemi. V té době se v jeho díle objevuje především femme fatale s bohatými vlasy a smyslnými ústy.
V roce 1856 Rossetti přijal od Johna Seddona objednávku na retabulum pro katedrálu v Llandaff v Cardiffu a namaloval obraz Sémě Davidovo. Před jeho provedením olejovým barvami umělec namaloval verzi v akvarelu. Tento malý triptych patří k jeho nejlepším dílům. Stylem připomíná středověké umění, patrný je vliv, který na jeho vznik mělo benátské malířství 16. století.
V roce 1856 umělec pracuje na ilustrované edici Tennysonových básní vydaných Edwardem Moxonem. Umožnilo mu to prezentovat svou tvorbu širšímu okruhu odborníků, i když mu tyto ilustrace nepřinesly uznání.
V roce 1857 spolu s dalšími prerafaelity vystavil své práce na výstavě v Russel Palace a v následujícím roce v New Yorku. Tvoří i s jinými umělci, přijal zakázku na vytvoření fresek v stavbách Oxford Union. Společně se rozhodli představit řadu scén z knihy T. Malloryho Artušův odchod, práce však nebyla dokončena a po nějakém čase byla zničena z důvodu nezvládnuté techniky.
Koncem 60. let umělec vydělával ročně kolem 30 tisíc liber, těšil se popularitě a pravidelně prodával své obrazy. Kromě toho však i nadmíru pil alkohol a chloral, způsobující mu opakované halucinace. Jeho psychický stav se zhoršoval. V té době jeho oblíbenými modelkami byly Fanny Cornforth, Alexa Wilding i žena Williama Morrise, Jane Morris (Jane Burden).
Spolupráce s fotografem
Rossetti spolupracoval s fotografem Johnem Robertem Parsonsem. Parsons umělci fotograficky dokumentoval jeho obrazy, ale je především známý sérií snímků, o které jej v létě roku 1865 Rossetti požádal. Je na nich Rossettiho múza a modelka Jane Morris. Během fotografování v zahradě a domě Rossettiů vzniklo osmnáct známých portrétů. Rossetti v průběhu relace přísně kontroloval nad pózami Morrisové, stejně jako dohlížel na oblečení, které nosila a předměty a nábytek, které byly při snímání a kompozici použity.
Podle historika umění Colina Forda nelze říci, do jaké míry Rossetti později fotografie při malování použil. Jeho dílo Reverie z roku 1868 je nepochybně podobné jednomu z fotografovaných snímků, ale také na jeho dalších portrétech jsou vidět podobnosti, a nejen na Morrisové, ale například také na pozdějších Rossettiho portrétech Alexy Wildingové. Rossetti nepoužil fotografie jako přesné studie, ale pravděpodobně hlavně jako nástroje pro vizualizaci některých póz a jako připomínku na dobu, kdy nebude mít svou modelku k dispozici.[3]
Reverie, modelka Jane Morris (Jane Burden)
John Robert Parsons: fotografie Jane Morrisové, 1865
Literární práce
První sbírku své poezie vydal v roce 1870 jako Poemy. Byly vloženy do rakve Lizzi, ale získal je zpět, když se rozhodl k exhumaci.
Mezi lety 1871 a 1874 pobýval s rodinou Morrisových v Kelmscott Manor. V říjnu 1871, kdy se jeho psychický stav zhoršil, což bylo způsobeno mimo jiné i kritikou jeho veršů, se prohloubila jeho předchozí mánie a podobně jako jeho žena se pokusil o sebevraždu laudanem.
Po návratu k malování v roce 1874 se stěhoval Cheyne Walk, kde pracoval současně na osmi obrazech inspirovaných postavou Persefony.
V roce 1879 se seznámil a spřátelil s Thomasem Hall Cainem, kterého považoval jak za žáka, tak za syna.
V roce 1881 vyšlo nové vydání jeho veršů Poems a publikována byla i jeho další díla ve svazku s titulem Balady a sonety.
Zemřel 9. dubna 1882.
Galerie
Autoportrét, 1847
Dětství Panny Márie, 1848–1849
Hle služebnice Páně!, 1849–1850
Svatba sv. Jiřího a princezny Sabry, 1857
Dantis Amor, 1859–1860
Svatý grál, 1860
Beata Beatrix, 1864–1870
Zamilovaná (Nevěsta), 1865
Monna Vanna, 1866
Zastíněná louka, 1872
Denní sen, 1872–1878
Astarte Syriaca, 1877
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dante Gabriel Rossetti na polské Wikipedii.
- ↑ Union List of Artist Names. 5. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]
- ↑ William Gaunt, John Bryson, Dante Gabriel Rossetti, English artist - Encyclopaedia Britannica.
- ↑ Juliet Hacking: Fotografie in het juiste perspectief, str. 119
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dante Gabriel Rossetti na Wikimedia Commons 
Osoba Dante Gabriel Rossetti ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dante Gabriel Rossetti
Média použitá na této stránce
.svg)
Jane Morris, née Burden
This painting of a romantic young Rossetti was painted shortly after his death in 1882. It subsequently hung in Holman Hunt's 'drawing room ever since it was painted'. It was based on a chalk drawing (1853) of an almost identical size, now in the collection of Manchester City Art Gallery.
«Lilith, the subject of this painting, is described in Judaic literature as the first wife of Adam. She is associated with the seduction of men and the murder of children. The depiction of women as powerful and evil temptresses was prevalent in 19th-century painting, particularly among the Pre-Raphaelites. The artist depicts Lilith as an iconic, Amazon-like female with long, flowing hair. Her languid nature is reiterated in the inclusion of the poppy in the lower right corner—the flower of opium-induced slumber.» (see references)
Signature of Dante Gabriel Rosetti