Danuše Kšicová
prof. PhDr. Danuše Kšicová, DrSc. | |
---|---|
Narození | 26. dubna 1932 Brno |
Úmrtí | 31. ledna 2017 (ve věku 84 let) Brno |
Místo pohřbení | Brno Ústřední hřbitov v Brně |
Povolání | vysokoškolská učitelka, jazykovědkyně, překladatelka, literární historička, filoložka, slavistka, rusistka, literární vědkyně a literary scholar |
Stát | Česko |
Alma mater | Masarykova univerzita |
Témata | rusistika, slavistika, ruská literatura, ukrajinistika a literární věda |
Ocenění | Zlatá medaile MU (2003) |
Děti | dcera Darja |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Danuše Kšicová (26. dubna 1932, Brno – 31. ledna 2017, tamtéž) byla česká vysokoškolská učitelka a rusistka.[1][2]
Život a dílo
Narodila se v Brně jako dcera úředníka, který vystudoval obchodní akademii a který poté pracoval v nakladatelství. Její maminka byla filoložka-samouk, jež jí čítávala např. pohádky v ruštině.[3] Danuše Kšicová vystudovala roku 1956 dvouoborovou kombinaci čeština–ruština (prom. pedagog) na UJEP v Brně, o čtyři roky později se stala prom. filoložkou v oboru rusistiky. V roce 1969 získala doktorát filozofie (PhDr.), na který navázala – pod vedením českého prof. Franka Wollmanna[4] – o rok později úspěšně obhájenou kandidátskou prací (CSc.) z oboru slovanských literatur. V roce 1991, tj. o 21 let později, byla jmenována doktorkou věd (DrSc.), o rok později se již úspěšně habilitovala (doc.). Jmenovací řízení profesorem pro obor Dějiny ruské literatury absolvovala až v roce 1995; jmenovací dekret následně převzala z rukou prvního českého prezidenta Václava Havla.[5][6]
Danuše Kšicová žila v Žabovřeskách[3] a celou svojí pedagogickou dráhu spojila s brněnskou Masarykovou univerzitou, kde působila od studií až do své smrti. Poslední rozloučení s prof. Danuší Kšicovou se konalo v sobotu dopoledne dne 4. února 2017 v Brně.[7]
Přehled publikační činnosti (výběr)
Literární věda
- Z dějin ukrajinské kultury: umění, divadlo, hudba. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 281 S.
- Od moderny k avantgardě: rusko-české paralely. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 467 S.
- Secese: slovo a tvar. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 320 S.
- Kšicová, Danuše a kol. Východoslovanské literatury v českém prostředí do vzniku ČSR. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 210 S.
- Russkaja poezija na rubeže stoletij: 1890-1910. 1. vyd. Praha: SPN, 1990. 345 S.
- Ruská literatura 19. a začátku 20. století v českých překladech: kapitoly z dějin literárních vztahů. 1. vyd. Praha: SPN, 1988. 310 S.
- Ruská poezie v interpretaci Františka Táborského: z dějin česko-ruských literárních vztahů. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1980. 1979. 190 S.
Překlady z ruštiny
- Merežkovskij, Dmitrij Sergejevič. Pavel I.: hra v originále a překladu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 274 S.
Odkazy
Reference
- ↑ KŠICOVÁ, Danuše, Prof. PhDr. DrSc. | KDO JE KDO v české slavistice. www.slaviste.cz [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online.
- ↑ Kšicová, Danuše, 1932-2017 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Ještě jsem tady: Danuše Kšicová — Česká televize. ČT2 [online]. 2009-01-16 [cit. 2017-11-12]. Stopáž: 26 minut; rok výroby: 2008. Dostupné online.
- ↑ DOHNAL, Josef. Odešla prof. PhDr. Danuše Kšicová, DrSc.. In: Opera Slavica. 2017, roč. 27, č. 1, s. 54-56
- ↑ Heslo Danuše Kšicová na stránce Encyklopedie dějin města Brna
- ↑ POSPÍŠIL, Ivo. Danuše Kšicová jako rusistka. In: Новая русистика (mezinárodní časopis Novaja rusistika, vydávaný v Brně), 2017, roč. 10, č. 1, s. 107-110
- ↑ Pohřby 4. února 2017. Brněnský deník. 2017-02-02. Dostupné online [cit. 2017-11-11].
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Danuše Kšicová
- Danuše Kšicová v Databázi knih
- (německy) IBLER, Reinhard. Nekrolog: Danuše Kšicová (1932–2017). In: Zeitschrift für Slawistik, s. 462-464. ISSN 2196-7016, ISSN 0044-3506
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“