Mřina

Jak číst taxoboxMřina
Mřina velkonohá (Daphniphyllum macropodum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleďmřinovité (Daphniphyllaceae)
Rodmřina (Daphniphyllum)
Blume, 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mřina[1] (Daphniphyllum), česky též lýkovcovník, je jediný rod čeledi mřinovité, náležející do řádu lomikamenotvaré dvouděložných rostlin. Jsou to stálezelené keře a stromy s jednoduchými listy nahloučenými na koncích větví a drobnými květy v hroznovitých květenstvích. Rod zahrnuje asi 30 druhů a je rozšířen v Asii a Australasii. Nejvíc druhů roste v tropické jihovýchodní Asii. Některé druhy jsou v zemích s teplejším klimatem pěstovány jako okrasné dřeviny, poskytují dřevo či olej nebo jsou využívány v medicíně.

Kvetoucí mřina velkonohá

Popis

Mřiny jsou dvoudomé stálezelené keře a stromy. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, střídavé a obvykle nahloučené na koncích větví, výjimečně vstřícné nebo přeslenité. Čepel listů je tenká až kožovitá, celokrajná, se zpeřenou žilnatinou. Palisty chybějí. Květy jsou jednopohlavné, malé, pravidelné, uspořádané v úžlabních hroznech. Kalich je zvonkovitý až miskovitý, tvořený 3 až 6 laloky, nebo chybí. Koruna chybí. Samčí květy obsahují 5 až 14 tyčinek. Tyčinky jsou volné nebo na konci spojené. V samičích květech je spodní semeník, srostlý ze 2 plodolistů a neúplně rozdělený na 2 (až 4) komůrky, obsahujícími obvykle po 2 vajíčkách. Plodem je jednosemenná peckovice.[2][3]

  • Listy D. teysmannii

  • Plody D. teysmannii

Rozšíření

Rod zahrnuje 30 až 35 druhů a je rozšířen pouze v Asii a Australasii. Areál rozšíření sahá od jižní a severovýchodní Indie, východního Nepálu a Srí Lanky přes Čínu po Japonsko a jihovýchodní Asii a dále až po Papuu Novou Guineu a Šalomounovy ostrovy. Na australském kontinentu není rod zastoupen. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropické jihovýchodní Asii. V Číně roste 10 druhů. Mřiny nejčastěji rostou v horských lesích, na travnatých pláních a křovinách v nadmořských výškách od 300 do 4000 metrů.[2][3]

Taxonomie

Čeleď Daphniphyllaceae je v současné taxonomii řazena do řádu Saxifragales. Nejblíže příbuznými skupinami jsou čeledi zmarličníkovité (Cercidiphyllaceae) a vilínovité (Hamamelidaceae).[4]

V minulosti nebylo zařazení této čeledi jednoznačné. Cronquist i Tachtadžjan řadili čeleď Daphniphyllaceae do samostatného řádu Daphniphyllales v rámci podtřídy Hamamelidae. V jiných systémech byl rod vřazen např. do čeledi Euphorbiaceae (Bentham & Hooker) nebo do řádu Buxales (Dahlgren).

Obsahové látky

Všechny druhy mřiny obsahují alkaloidy ze skupiny dafnifylinu, odvozené od triterpenu skvalenu. Z dalších alkaloidů jsou přítomny yuzurin a dafnilakton. Z listů mřiny velkonohé byly dále izolovány iridoidní glukosidy asperulin a dafnylosid. Semena jsou bohatá na bílkoviny a tuky a neobsahují škrob.[2]

Zástupci

  • mřina himálajská (Daphniphyllum himalense), též lýkovcovník himálajský
  • mřina velkonohá (Daphniphyllum macropodum), též lýkovcovník velkonohý[5][6][7]

Význam

Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny a existují i zahradní kultivary např. s různě variegátními listy. Pro mřinu velkonohou (D. macropodum) je udávána minimální zóna odolnosti 8 (v některých případech až zóna 7) a je možno ji pěstovat v teplejších oblastech Evropy. Pěstuje se též druh D. teysmannii.[8] Dřevo některých druhů (D. macropodum, D. paxianum) je v Číně používáno např. k výrobě nábytku. Olej ze semen D. calycinum slouží k výrobě mýdla a jako mazadlo. Kořeny a listy mají význam v čínské medicíně.[3]

Mřina velkonohá je vysazena v Pražské botanické zahradě v Tróji.[6]

  • Mřina velkonohá v Japonsku

  • D. teysmannii v Japonsku

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. ↑ a b c KALKMAN, C. et al. Flora Malesiana. Vol. 13. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1997. Dostupné online. ISBN 90-71236-33-1. (anglicky) 
  3. ↑ a b c MIN, Tianlu; KUBITZKI, Klaus. Flora of China: Daphniphyllaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. (česky) 
  7. ↑ Biolib [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ HATCH, Laurence C. Cultivars of woody plants. Volume I A-G. Raleigh, USA: TCR Press, 2007. ISBN 978-0-9714465-0-2. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Daphniphyllum macropodum subsp humile2.jpg
(c) I, KENPEI, CC-BY-SA-3.0
Daphniphyllum macropodum subsp. humile
Daphniphyllum macropodum2.jpg
Autor: KENPEI, Licence: CC-BY-SA-3.0
Daphniphyllum macropodum
Daphniphyllum teijsmannii3.jpg
Autor: KENPEI, Licence: CC-BY-SA-3.0
Daphniphyllum teijsmannii(=D. amamiense=D. glaucescens subsp. teijsmannii)
Daphniphyllum teijsmannii2.jpg
Autor: KENPEI, Licence: CC-BY-SA-3.0
Daphniphyllum teijsmannii(=D. amamiense=D. glaucescens subsp. teijsmannii)
Daphniphyllum teijsmannii1.jpg
Autor: KENPEI, Licence: CC-BY-SA-3.0
Daphniphyllum teijsmannii(=D. amamiense=D. glaucescens subsp. teijsmannii)
Daphniphyllum macropodum subsp. humile 3.JPG
Autor: Qwert1234, Licence: CC BY-SA 3.0
Daphniphyllum macropodum subsp. humile ,Aizu area,Fukushima pref.,Japan