Darek Vostřel

Darek Vostřel
Narození9. ledna 1929
Praha
Úmrtí4. listopadu 1992 (ve věku 63 let)
Praha
Alma materDivadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (do 1952)
ChoťJaroslava Panýrková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Darek Vostřel (9. ledna 1929 Praha – 4. listopadu 1992 Praha) byl český herec, zpěvák, scenárista, divadelní organizátor a manažer, bývalý ředitel Divadla Rokoko.[1]

Osobní život

Jeho otec Alois byl před druhou světovou válkou ředitelem a provozním v divadle Akropolis na Žižkově, později pracoval v tabákovém průmyslu. Matka pocházela z bývalé Jugoslávie.

Vostřelovo vlastní křestní jméno bylo Božidar.[2]

Za svůj život byl čtyřikrát ženatý, první svatba s Janou Bláhovou (v době svého angažmá v Jihlavě), druhá svatba s Jarkou Panýrkovou, se kterou se seznámil v Rokoku, kde hostovala (narodila se jim dcera Kateřina), třetí svatba v Liberci v roce 1968 s manekýnkou Melánií Lepší, poslední čtvrtá svatba se zdravotní sestrou Jiřinou Váňovou (narodila se jim dcera Darina).[1][3]

Umělecká činnost

V roce 1952 ukončil Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze.

V začátcích umělecké činnosti Vostřel používal pseudonym Kristán Bambas.[2] Po škole byl angažován v Jihlavě, během základní vojenské služby působil ve vojenském uměleckém souboru letectva Vítězná křídla. Zde se poprvé na pódiu sešel v roce 1955 s Jiřím Šaškem a vytvořili dvojici VOŠA.[4] Po zrušení vojenského hereckého souboru se její členové stali základem Pražského estrádního souboru – PES u Ministerstva kultury.

V roce 1957 objevil soubor PES v centru Prahy nevyužívaný divadelní sál bývalého Kabaretu Rokoko (kde před válkou účinkovali např. Vlasta Burian, Ferenc Futurista, Jára Kohout, Karel Hašler a kde začínal jako nápověda Jindřich Plachta). Vostřelův soubor tento sál opravil a zprovoznil, aby zde dne 1. února 1958 zahájil svou činnost pod názvem Divadlo Rokoko.[5] Vostřel byl v divadle ředitelem, hrál a také režíroval (např. v roce 1961 hru Poslední cyklista Karla Švenka,[6] napsanou v Terezíně v roce 1944).[7]

Vostřel však účinkoval i mimo divadlo. V letech 1967–1968 tvořila Československá televize komediální seriál s prvky muzikálu Píseň pro Rudolfa III., kde si Vostřel zahrál hlavní roli vedoucího řeznictví Rudolfa Vandase.[1] V roce 1968 ztvárnil zrádného rádce Y v pohádkovém filmovém muzikálu Šíleně smutná princezna.[1] V letech 1970–1972 pak byl Vostřel konferenciérem televizní estrády Kabaret U zvonečku.

To se však již blížil konec jeho veřejného vystupování v důsledku probíhající normalizace: v roce 1972 byl rozpuštěn soubor divadla Rokoko a jednotliví umělci byli perzekvováni[zdroj?], zrušen byl i zmíněný televizní kabaret. Až později dostali Vostřel se Šaškem příležitost jako estrádní komická dvojice v programech pořádaných agenturou Pražského kulturního střediska, avšak i zde byla další omezení.[8] Psal pak nadále scénáře pod jmény svých četných přátel a jejich jménem přispíval např. i do rozhlasového pořadu Kolotoč.[9]

V roce 1989 se dvojice VOŠA rozpadla a nemocný Vostřel odmítl obnovení svého Divadla Rokoko. Naposledy vystoupili společně Šašek s Vostřelem při zájezdu pro krajany ve Švýcarsku v roce 1991.[10]

Filmografie, výběr

Film

Televize

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Rádce (✝63) z Šíleně smutné princezny se čtyřikrát oženil, ale nakonec zemřel sám a opuštěný. www.super.cz [online]. www.seznam.cz [cit. 2022-11-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 6
  3. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 6, 13–5
  4. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 7
  5. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 9
  6. ↑ Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941/1945, Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem, 1973, str. 44, 47
  7. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 389
  8. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 65
  9. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 16
  10. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 17

Literatura

  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 389
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 181
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 5–10, 13–21, 23, 25, 32–3, 36, 40, 43, 45–6, 49, 51, 57–9, 63, 65, 71–5
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1097. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 782. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 491. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 291, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy