David Walker

David Mathieson Walker
Walker-dm.jpg
Astronaut NASA
Státní příslušnostSpojené státy americké
Datum narození20. května 1944
Místo narozeníColumbus, Georgie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum úmrtí23. dubna 2001 (ve věku 56 let)
Místo úmrtíHouston, Texas
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Předchozí
zaměstnání		testovací pilot
Hodnostkapitán námořnictva
Čas ve vesmíru30d 04h 27m
Kosmonaut od1978
MiseSTS-51-A, STS-30, STS-53, STS-69
Znaky misíZnak miseZnak miseZnak miseZnak mise
Kosmonaut do1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Mathieson Walker (20. května 1944 Columbus, Georgie[1] – 23. dubna 2001 Houston, Texas) byl americký astronaut. Ve vesmíru byl čtyřikrát.

Život

Mládí a výcvik

Po základní a střední škole (Eustis High School) absolvoval roku 1966 námořní akademii (United States Naval Academy) a sloužil pak jako námořní pilot. Do týmu kosmonautů NASA byl roku 1978 vybrán poručík Walker jako astronaut – pilot.[2] V roce 1991 ukončil na základně Edwards pilotní školu (Air Force Aerospace Research Pilot School). V mezidobí letů působil jako zkušební pilot.

Lety do vesmíru

V roce 1984 letěl poprvé na raketoplánu Discovery s misí STS-51-A. Stal se tak 154 kosmonautem Země. Frederick Hauck byl velitelem lodě a místo v pilotním křesle zaujal nováček David Walker. Jako letoví specialisté figurovali Joseph Allen a Dale Gardner. Ovládání „kanadské ruky“ měla na starosti Anna Fisherová. Hned poté, co se dostali na oběžnou dráhu, vypustili kanadskou družici Anik D2 a druhý den vojenskou družici Leasat 1. Pak se jim podařilo odchytit z oběžných drah družice Westar 6 a Palapa B2 a vrátit se s nimi na Zem po 7 letových dnech na Kennedyho vesmírné středisko. Díky splněným úkolům byla mise pro NASA výdělečným podnikem.

Po pěti letech absolvoval misi STS-30 na palubě raketoplánu Atlantis. Jeho posádka byla ve složeni velitel David Walker, dále Ronald Grabe, Mark Lee, Norman Thagard a Mary Cleaveová. Hlavním úkolem (splněným) bylo vyslat sondu Magellan, určenou k radiolokačnímu mapování povrchu Venuše. V tomto případě odstartoval raketoplán z Floridy a přistál po čtyřdenním letu v Kalifornii na základně Edwards.

Třetí svůj let – STS-53 byl devátou a poslední expedicí vyhrazenou pro ministerstvo obrany USA. I tentokrát raketoplánu startujícímu z Floridy velel. Funkci druhého pilota zastával Robert Cabana, letěli i tři letoví specialisté – Guion Bluford, James Voss a Michael Clifford. Během letu vypustili tajnou družici DoD-1 a zbytek mise byl věnován různým experimentům na palubě. Přistáli bez problémů na základně Edwards.

Počtvrté a naposledy letěl ve svých 51 letech v raketoplánu Endeavour s misí STS-69. Byl jejím velitelem, v té době již jako námořní kapitán a spolu s ním pilot Kenneth Cockrell, velitel užitečného zatížení James Voss a letoví specialisté James Newman a Michael Gernhardt. Na palubě sebou vezli dvě vědecké družice, WSF a Spartan, které na orbitě vypustili a po splnění úkolů o pár dní později opět uložili v nákladovém prostoru. Po 10denním letu přistáli na dráhu 33 letiště SLF na Kennedyho vesmírném středisku na mysu Canaveral.

Po letech

Po svém posledním letu z NASA odešel ke společnosti NDC Voice Corp. Zemřel v Houstonu na rakovinu ve věku 56 let šest let po návratu z kosmu, kde strávil celkem 30 dní svého života.

Odkazy

Reference

  1. ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 360. 
  2. ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Američtí astronauti-kandidáti vybraní v USA v roce 1978, s. 461. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu David Walker na Wikimedia Commons
  • Walker, Ch.D. [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky a Space HotList, rev. 20-08-27 [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. 
  • Walker, David Mathieson [online]. Knihovna Akademie věd ČR, rev. 2004-12-18 [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

STS-53 patch.svg
Emblem of Nasa's STS-53 mission
  • Designed by the crewmembers, the STS-53 insignia shows the Space Shuttle Discovery rising to new achievements as it trails the symbol of the Astronaut Office against a backdrop of the American flag. The five stars and three stripes also serve to symbolize the mission designation (STS-53) and America's continuing commitment to world leadership in space. The pentagonal shape of the patch represents the Department of Defense (DOD) and its support of the Space Shuttle Program. The band delineating the flag from space includes the four colors of the military services of the crewmembers. The names of the flight crewmembers are located along the border of the patch. They are Commander David M. Walker, Pilot Robert D. Cabana, Mission Specialist (MS) Guion S. Bluford, MS James S. Voss, and MS Michael R. U. Clifford. Each crewmember contributed to the design of the insignia.
Walker-dm.jpg
S92-47653 (9 October 1992) --- Astronaut David M. Walker.
Sts-30-patch.png
The STS-30 patch depicts the joining of NASA's manned and unmanned space programs. The sun and inner planets of our solar system are shown with the curve connecting Earth and Venus symbolizing the shuttle orbit, the spacecraft trajectory toward Venus, and its subsequent orbit around our sister planet. A Spanish caravel similar to the ship on the official Magellan program logo commemorates the 16th century explorer's journey and his legacy of adventure and discovery. Seven stars on the patch honor the crew of Challenger. The five-star cluster in the shape of the constellation Cassiopeia represent the five STS-30 crewmembers - Astronauts David Walker, Ronald Grabe, Norman Thagard, Mary Cleave and Mark Lee - who collectively designed the patch.
Sts-69-patch.png

STS-69 Mission Insignia

Designed by the mission crew members, the patch for STS-69 symbolizes the multifaceted nature of the flight's mission. The primary payload, the Wake Shield Facility (WSF), is represented in the center by the astronaut emblem against a flat disk. The astronaut emblem also signifies the importance of human beings in space exploration, reflected by the planned space walk to practice for International Space Station (ISS) activities and to evaluate space suit design modifications. The two stylized Space Shuttles highlight the ascent and entry phases of the mission. Along with the two spiral plumes, the stylized Space Shuttles symbolize a NASA first, the deployment and recovery on the same mission of two spacecraft (both the Wake Shield Facility and the Spartan). The constellations Canis Major and Canis Minor represent the astronomy objectives of the Spartan and International Extreme Ultraviolet Hitchhiker (IEH) payload. The two constellations also symbolize the talents and dedication of the support personnel who make Space Shuttle missions possible.
Sts-51-a-patch.png
STS-51A Mission Insignia
  • The Space Shuttle Discovery en route to Earth orbit for NASA's 51-A mission is reminiscent of a soaring Eagle. The red and white trailing stripes and the blue background, along with the presence of the Eagle, generate memories of America's 208 year-old history and traditions. The two satellites orbiting the Earth backgrounded amidst a celestial scene are a universal representation of the versatility of the Space Shuttle. White lettering against the blue border lists the surnames of the five-member crew.