Daviscupový tým Austrálie

Austrálie
Kapitán	Lleyton Hewitt[1]
Trenér	Joshua Eagle[2]
Žebříček ITF	2.
Barvy	zelená       zlatá
Týmové statistiky
Poprvé v soutěži	1905 (1905–1922 jako Australásie)
Odehraných ročníků	104
Zápasů celkem	281 (203–78)
Roky ve Světové skupině	36 (66–34)
Tituly	28 (1907, 1908, 1909, 1911, 1914, 1919, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1966, 1967, 1973, 1977, 1983, 1986, 1999, 2003)
Finalisté	21 (1912, 1920, 1922, 1923, 1924, 1936, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1990, 1993, 2000, 2001, 2022, 2023)
Hráčské rekordy
Nejvíce výher, celkem	Lleyton Hewitt (59–21)
Nejvíce výher, dvouhra	Lleyton Hewitt (42–14)
Nejvíce výher, čtyřhra	Todd Woodbridge (25–7)
Nejlepší pár	Woodforde / Woodbridge (14–2)
Nejvíce zápasů	Lleyton Hewitt (43)
Nejvíce odehraných let	Lleyton Hewitt (19)
Údaje v infoboxu aktuální k září 2024

Daviscupový tým Austrálie reprezentuje Austrálii v Davisově poháru od roku 1905. Řídící organizací reprezentace je národní tenisový svaz Tennis Australia. V letech 1905–1922 hráli Australané s Novozélanďany ve společném týmu Australasie.

Austrálie představuje po Spojených státech druhé nejúspěšnější družstvo v soutěži, když „salátovou mísu“ vyhrála ve dvaceti osmi ročnících. První trofej získala v roce 1907 především díky Normanu Brooksovi a poslední v sezóně 2003. Ve dvaceti jedna finále skončila jako poražený finalista včetně let 2022 a 2023.

Týmovým statistikám vévodí bývalý první hráč žebříčku Lleyton Hewitt, jenž zaznamenal nejvyšší počet 59 vyhraných zápasů, 42 vítězných dvouher a 43 odehraných mezistátních utkání v 19 sezónách. Od roku 2016 působí jako nehrající kapitán družstva. Nejlepší deblový pár vytvořili Mark Woodforde s Toddem Woodbridgem se 14 výhrami.

Roy Emerson drží s osmi tituly absolutní hráčský rekord soutěže. Rovněž šestnáct trofejí Harryho Hopmana v roli kapitána je daviscupovým rekordem.

Mezi lety 1905–1914 startovali australští tenisté ve společném družstvu s Novým Zélandem pod hlavičkou Australasie. Kombinovaná sestava si připsala pět trofejí v ročnících 1907, 1908, 1909, 1911 a 1914. Ačkoli byli novozélandští tenisté způsobilý ke startu za tým, této možnosti využil pouze jediný Novozélanďan Tony Wilding. Sportovci z obou států vytvářeli v prvních dekádách 20. století australasijské výběry ve více sportech.

Po skončení první světové války nastoupili Australané roku 1919 premiérově jako samostatné družstvo, které danou sezónu vybojovalo trofej.^[3] Mezinárodní tenisová federace pak Austrálii připisuje všechny výsledky, které dosáhla v rámci Australásie.

Roku 1951 se zformovala australská dvojice Frank Sedgman a Ken McGregor, která položila základ nové australské éře. Následná dominantnost Australanů se projevila v letech 1950–1967, když z 18 ročníků vyhráli patnáctkrát. Během tohoto období australský tým postavil pět různých sestav, v nichž nastoupilo postupně sedm wimbledonských vítězů. Po celou dobu 1950–1968 byl trenérem a nehrajícím kapitánem družstva Harry Hopman, bývalý aktivní účastník soutěže. Poté, co Sedgman a McGregor přestoupili k profesionálům, nasadil Hopman v roce 1953 dva nezkušené devatenáctileté tenisty Lew Hoada a Kena Rosewalla, kteří dokázali titul obhájit. Další ročník 1954 salátovou mísu ztratili s Američany Vicem Seixasem a Tonym Trabertem, ale následné dva roky opět vyhráli bez ztráty setu. Po jejich odchodu k profesionálům je v družstvu vystřídali Ashley Cooper a Malcom Anderson.^[3]

V roce 1959 byl tým obměněn Fraserem a Laverem. Ve svém prvním finále Laver nevyhrál ani jednu dvouhru, ovšem Austrálie díky Fraserovi uhájila mísu. V dalších ročnících se právě Laver stal základním kamenem týmu, když dokázal vyhrát všechna svá utkání. V roce 1963 obhajovalo titul nově uspořádané družstvo, v němž vedle Roye Emersona nastupoval devatenáctiletý John Newcombe, jenž v další dekádě třikrát vyhrál Wimbledon. Ročník 1963 ovládly Spojené státy, ale následující sezónu 1964 opět vyhrála Austrálie, když dvouhry za ni odehráli Roy Emerson a Fred Stolle a ve čtyřhře nastupoval pár Newcombe a Roche. Do roku 1967 pak tým získal čtyři trofeje v řadě.^[3]

Rok	soutěž	datum	místo	povrch	soupeř	skóre	výsledek
2019	Kvalifikační kolo	1.–2. února	Adelaide, Austrálie	tvrdý	Bosna a Hercegovina	4–1	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	19. listopadu	Madrid, Španělsko	tvrdý (h)	Kolumbie	3–0	výhra
		20. listopadu			Belgie	2–1	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	21. listopadu			Kanada	1–2	prohra
2021	Kvalifikační kolo	6.–7. března 2020	Adelaide, Austrálie	antuka	Brazílie	3–1	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	25. listopadu 2021	Turín, Itálie	tvrdý (h)	Chorvatsko	0–3	prohra
		27. listopadu 2021			Maďarsko	2–1	výhra
2022	Kvalifikační kolo	4.–5. března	Sydney, Austrálie	tvrdý	Maďarsko	3–2	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	13. září	Hamburk, Německo	tvrdý (h)	Belgie	3–0	výhra
		15. září			Francie	2–1	výhra
		18. září			Německo	1–2	prohra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	22. listopadu	Málaga, Španělsko	tvrdý (h)	Nizozemsko	2–0	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	25. listopadu			Chorvatsko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, finále	27. listopadu			Kanada	0–2	prohra
2023	Finálový turnaj, základní skupina	13. září	Manchester, Spojené království	tvrdý (h)	Velká Británie	1–2	prohra
		14. září			Francie	2–1	výhra
		16. září			Švýcarsko	3–0	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	22. listopadu	Málaga, Španělsko	tvrdý (h)	Česko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	24. listopadu			Finsko	2–0	výhra
	Finálový turnaj, finále	26. listopadu			Itálie	0–2	prohra
2024	Finálový turnaj, základní skupina	10. září	Valencie, Španělsko	tvrdý (h)	Francie	2–1	výhra
		12. září			Česko	3–0	výhra
		15. září			Španělsko	1–2	prohra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	listopad	Málaga, Španělsko	tvrdý (h)	Spojené státy

Stav č. rok dějiště soupeř ve finále výsledek Vítěz 1. 1907 Londýn  Velká Británie 3–2 Vítěz 2. 1908 Melbourne  Spojené státy 3–2 Vítěz 3. 1909 Sydney  Spojené státy 5–0 Vítěz 4. 1911 Christchurch  Spojené státy 5–0 Finalista 1. 1912 Melbourne  Velká Británie 2–3 Vítěz 5. 1914 New York  Spojené státy 3–2 Vítěz 6. 1919 Sydney  Velká Británie 4–1 Finalista 2. 1920 Auckland  Spojené státy 0–5 Finalista 3. 1922 New York  Spojené státy 1–4 Finalista 4. 1923 New York  Spojené státy 1–4 Finalista 5. 1924 Filadelfie  Spojené státy 0–5 Finalista 6. 1936 Londýn  Velká Británie 2–3 Finalista 7. 1938 Filadelfie  Spojené státy 2–3 Vítěz 7. 1939 Haverford  Spojené státy 3–2 Finalista 8. 1946 Melbourne  Spojené státy 0–5 Finalista 9. 1947 New York  Spojené státy 1–4 Finalista 10. 1948 New York  Spojené státy 0–5 Finalista 11. 1949 New York  Spojené státy 1–4 Vítěz 8. 1950 New York  Spojené státy 4–1 Vítěz 9. 1951 Sydney  Spojené státy 3–2 Vítěz 10. 1952 Adelaide  Spojené státy 4–1 Vítěz 11. 1953 Melbourne  Spojené státy 3–2 Finalista 12. 1954 Sydney  Spojené státy 2–3 Vítěz 12. 1955 New York  Spojené státy 5–0

Stav č. rok dějiště soupeř ve finále výsledek Vítěz 13. 1956 Adelaide  Spojené státy 5–0 Vítěz 14. 1957 Melbourne  Spojené státy 3–2 Finalista 13. 1958 Brisbane  Spojené státy 2–3 Vítěz 15. 1959 New York  Spojené státy 3–2 Vítěz 16. 1960 Sydney  Itálie 4–1 Vítěz 17. 1961 Melbourne  Itálie 5–0 Vítěz 18. 1962 Brisbane  Mexiko 5–0 Finalista 14. 1963 Adelaide  Spojené státy 2–3 Vítěz 19. 1964 Cleveland  Spojené státy 3–2 Vítěz 20. 1965 Sydney  Španělsko 4–1 Vítěz 21. 1966 Melbourne  Indie 4–1 Vítěz 22. 1967 Brisbane  Španělsko 4–1 Finalista 15. 1968 Adelaide  Spojené státy 1–4 Vítěz 23. 1973 Cleveland  Spojené státy 5–0 Vítěz 24. 1977 Sydney  Itálie 5–0 Vítěz 25. 1983 Melbourne  Švédsko 3–2 Vítěz 26. 1986 Melbourne  Švédsko 3–2 Finalista 16. 1990 Petrohrad  Spojené státy 2–3 Finalista 17. 1993 Düsseldorf  Německo 1–4 Vítěz 27. 1999 Nice  Francie 3–2 Finalista 18. 2000 Barcelona  Španělsko 1–3 Finalista 19. 2001 Melbourne  Francie 2–3 Vítěz 28. 2003 Melbourne  Španělsko 3–1 Finalista 20. 2022 Málaga  Kanada 0–2 Finalista 21. 2023 Málaga  Itálie 0–2

• Fedcupový tým Austrálie
• Austrálie na Hopmanově poháru

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Austrálie na Wikimedia Commons
• Daviscupový tým Austrálie na stránkách Davis Cupu (anglicky)