Daviscupový tým Chile
| Chile | ||
| ||
| Přezdívka | La Roja del Tenis | |
| Kapitán | Nicolás Massú | |
| Trenér | Marcelo Ríos | |
| Žebříček ITF | 21. | |
| Barvy | červená bílá | |
| Poprvé v soutěži | 1928 | |
| Odehraných let | 72 | |
| Zápasů celkem | 157 (84–73) | |
| Roky ve Světové skupině | 10 (4–11) | |
| Finalista | 1 (1976) | |
| Nejvíce výher, celkem | Luis Ayala (37–14) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Luis Ayala (27–6) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Hans Gildemeister (13–6) | |
| Nejlepší pár | González / Massú (9–4) | |
| Nejvíce zápasů | Patricio Cornejo (32) | |
| Nejvíce odehraných let | Patricio Cornejo (16) | |
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2019 | ||
Daviscupový tým Chile reprezentuje Chile v Davisově poháru od roku 1928 pod vedením národního tenisového svazu Federación de Tenis de Chile.
Nejlepším výsledkem družstva je finále v Davis Cupu 1976, kdy v Santiagu podlehlo Itálii 1:4 na zápasy.
Týmovým statistikám vévodí Luis Ayala, jenž zaznamenal nejvyšší počet 37 vyhraných zápasů a 27 vítězných dvouher. Nejvíce, 13 čtyřher, vyhrál Hans Gildemeister. Patricio Cornejo nastoupil do nejvyššího počtu 39 mezistátních utkání v 16 sezónách. Cristian Garín se v zářijové Světové baráži 2012 stal v 16 letech a 107 dnech nejmladším hráčem, jenž zasáhl do zápasu. Naopak jako nejstarší nastoupil Jaime Fillol do zářijové Světové baráže 1983 proti Velké Británii, kdy mu bylo 37 let a 119 dní.[1]
Historický rekord Davisova poháru v počtu 76 gemů v jediném setu drží Chilané Patricio Cornejo s Jaimem Fillolem, kteří ve čtyřhře amerického pásmového finále Davisova poháru 1973 prohráli s Američany Stanem Smithem a Erikem van Dillenem po setech 9–7, 39–37, 6–8, 3–6 a 1–6.[2]
Historie
Chile v soutěži debutovalo v roce 1928, ovšem do roku 1933 nevyhrálo žádný mezistátní zápas, než porazilo Uruguay. Na domácí půdě zvítězilo poprvé v roce 1969 po výhře nad Argentinou, když se jednalo o teprve druhý duel na chilském území.
Ve formátu šestnáctičlenné Světové skupiny, hraném mezi roky 1981–2018, se celek třikrát probojoval do čtvrtfinále. Poprvé v roce 1982 odešel poražen 1:4 od Austrálie, poté v Davis Cupu 2006 nestačil na Spojené státy 2:3 a potřetí jej roku 2010 vyřadila Česká republika 4:1 na zápasy.
V roce 2008 si celek po jednoleté pauze zajistil návrat do Světové skupiny, když v baráži porazil Austrálii 3:2 na zápasy. V úvodním kole Světové skupiny 2009 Chilané prohráli s Chorvatskem a v baráži přehráli Rakousko.
V nově zavedeném kvalifikačním kole Davis Cupu 2019 družstvo zdolalo Rakousko a postoupilo do listopadového finálového turnaje v Madridu, v němž po prohrách s Argentinou a Německem nepostoupilo ze základní skupiny.
Složení týmu 2019
Žebříček ATP je uveden k listopadovému finále 2019.
| Tenista | žebříček ATP | daviscupové výhry–prohry | zdroj | |||
|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra | čtyřhra | celkem | dvouhra | čtyřhra | ||
| Cristian Garín | 33. | 343. | 11–12 | 10–11 | 1–1 | [3] |
| Nicolás Jarry | 77. | 70. | 14–8 | 9–5 | 5–3 | [4] |
| Alejandro Tabilo | 208. | 486. | 0–0 | 0–0 | 0–0 | [5] |
| Marcelo Tomás Barrios Vera | 326. | 525. | 1–1 | 1–0 | 0–1 | [6] |
| Hans Podlipnik Castillo | – | 128. | 11–5 | 3–2 | 8–3 | [7] |
| Kapitán: Nicolás Massú | ||||||
Přehled finále: 1 (0–1)
Chile postoupilo do finále bez boje, když Sovětský svaz odmítl přicestovat na mezipásmové semifinále do Jižní Ameriky v důsledku protestu proti vojenské diktatuře Augusta Pinocheta.[8][9][10] Sovětský tým byl poté vyloučen z ročníků 1977 a 1978.
 | Chile | 1 : | 4 | Itálie |  | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Estadio Nacional, Santiago, Chile[11] 17.–19. prosince 1976 antuka | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Přehled zápasů
2010–2019
| Rok | úroveň[1] | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–8. března | Coquimbo (CHI) |  Izrael | 4–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 9.–11. července | Coquimbo (CHI) |  Česko | 1–4 | prohra | |
| 2011 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Santiago (CHI) |  Spojené státy | 1–4 | prohra |
| Světová baráž | 7.–9. července | Santiago (CHI) |  Itálie | 1–4 | prohra | |
| 2012 | I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 6.–8. dubna | Montevideo (URU) |  Uruguay | 3–1 | výhra |
| Světová baráž | 14.–16. září | Neapol (ITA) | Itálie | 1–4 | prohra | |
| 2013 | I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 5.–7. dubna | Manta (ECU) |  Ekvádor | 2–3 | prohra |
| I. skupina Americké zóny, 2. kolo baráže | 13.–15. září | Santo Domingo Este (DOM) |  Dominikánská republika | 1–4 | prohra | |
| 2014 | II. skupina Americké zóny, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Bridgetown (BAR) |  Barbados | 2–3 | prohra |
| II. skupina Americké zóny, baráž | 4.–6. dubna | Santiago (CHI) |  Paraguay | 5–0 | výhra | |
| 2015 | II. skupina Americké zóny, 1. kolo | 6.–8. března | Santiago (CHI) |  Peru | 5–0 | výhra |
| II. skupina Americké zóny, 2. kolo | 17.–19. července | Talcahuano (CHI) |  Mexiko | 5–0 | výhra | |
| II. skupina Americké zóny, 3. kolo | 18.–20. září | Santiago (CHI) |  Venezuela | 5–0 | výhra | |
| 2016 | I. skupina Americké zóny, 1. kolo | 4.–6. března | Santiago (CHI) | Dominikánská republika | 5–0 | výhra |
| I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 15.–17. července | Iquique (CHI) |  Kolumbie | 3–1 | výhra | |
| Světová baráž | 16.–18. září | Halifax (CAN) |  Kanada | 0–5 | prohra | |
| 2017 | I. skupina Americké zóny, 1. kolo | 3.–5. února | Santo Domingo Este (DOM) | Dominikánská republika | 5–0 | výhra |
| I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 7.–9. dubna | Medellín (COL) | Kolumbie | 1–3 | prohra | |
| 2018 | I. skupina Americké zóny, 1. kolo | 2.–3. února | Santiago (CHI) | Ekvádor | 3–1 | výhra |
| I. skupina Americké zóny, 2. kolo | 6.–7. dubna | San Juan (ARG) |  Argentina | 2–3 | prohra | |
| 2019 | Kvalifikační kolo | 1.–2. února | Salcburk (AUT) |  Rakousko | 3–2 | výhra |
| Finále, základní skupina | 19. listopadu | Madrid (ESP) | Argentina | 0–3 | prohra | |
| 21. listopadu |  Německo | 1–2 | prohra |
Reference
- ↑ a b Davis Cup - Team - CHI / Team výhran/prohra [online]. International Tennis Federation [cit. 2019-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Davis Cup - General Records [online]. daviscup.com [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Cristian Garín, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Nicolás Jarry, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Alejandro Tabilo, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Marcelo Tomás Barrios Vera, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Hans Podlipnik Castillo, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. S. 62.
- ↑ Soviets barred from Davis Cup. The Daily Sentinel. 8-11-1976. Dostupné online [cit. 20 October 2019]. (anglicky)
- ↑ Chile v Soviet Union. daviscup.com. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chile v Italy [online]. daviscup.com. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- (anglicky) Daviscupový tým Chile na oficiálních stránkách Davis Cupu
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Autor: Martin Strachoň , Licence: CC BY-SA 4.0
Ilustrace pro reprezentaci tenisového týmu Ruské tenisové federace namísto ruské státní vlajky.
.svg)