Daviscupový tým Chorvatska
Chorvatsko | ||
Kapitán | Vedran Martić | |
Žebříček ITF | 6. | |
Nejvýše v žebříčku ITF | 1. (5. prosince 2005) | |
Barvy | bílá červená | |
Poprvé v soutěži | 1993 | |
Odehraných let | 30 | |
Zápasů celkem | 77 (47–30) | |
Roky ve Světové skupině | 20 (28–21) | |
Vítěz | 2 (2005, 2018) | |
Finalista | 1 (2016, 2021) | |
Nejvíce výher, celkem | Marin Čilić (43–22) | |
Nejvíce výher, dvouhra | Marin Čilić (33–16) | |
Nejvíce výher, čtyřhra | Goran Ivanišević (13–5) Ivan Ljubičić (13–6) | |
Nejlepší pár | Ivanišević / Ljubičić (6–0) Ančić / Ljubičić (6–0) Mektić / Pavić (6–1) | |
Nejvíce zápasů | Marin Čilić (33) | |
Nejvíce odehraných let | Marin Čilić (14) | |
Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2023 |
Daviscupový tým Chorvatska reprezentuje Chorvatsko v Davisově poháru od roku 1993. Řídící organizací reprezentace je národní tenisová federace Hrvatski teniski savez. Do roku 1992 reprezentovali chorvatští tenisté Jugoslávii.
Chorvaté soutěž vyhráli dvakrát, v letech 2005 a 2018. Jako poražení finalisté skončili v letech 2016 a 2021. Týmovým statistikám vévodí Marin Čilić, který zvítězil v nejvyšším počtu zápasů i dvouher a odehrál nejvíce mezistátních utkání i počet ročníků. V roce 2019 se kapitánem stal Vedran Martić.
Historie
V roce 2005 se Chorvatsko stalo dvanáctou zemí, která soutěž vyhrála. Ve finále konaném v Bratislavě porazilo Slovensko 3:2 na zápasy. Do dvouher i čtyřhry nastoupili Ivan Ljubičić s Mariem Ančićem. Chorvaté se tak stali prvním nenasazeným družstvem v historii světové skupiny, které získalo salátovou mísu.
V roce 2008 se po jednoleté odmlce tým probojoval zpět do světové skupiny, když v baráži porazil Brazílie 4:1 na zápasy. Během sezóny 2009 chorvatští hráči postoupili do semifinále, kde je v porečské hale zastavila Česká republika po vítězství 4:1.
V letech 2010 a 2012 družstvo vypadlo ve čtvrtfinále. Následující ročník 2013 skončilo v úvodním kole světové skupiny po porážce 2:3 od italského týmu a v umagské baráži podlehlo Velké Británii, což znamenalo sestup do 1. skupiny euroafrické zóny 2014. Podruhé si Chorvaté finále světové skupiny zahráli v roce 2016. Po výhrách nad Belgií, Spojenými státy a Francií nestačili v boji salátovou mísu na Argentinu 2:3 na zápasy. Přitom je od trofeje v úvodní nedělní dvouhře dělil jediný vyhraný set. Chorvaté se po sobotní čtyřhře ujali vedení 2:1 na zápasy a v otevíracím nedělním singlu obou jedniček vedl Marin Čilić nad Juanem Martínem del Potrem již 2–0 na sety. Zbylou sadu se mu však získat nepodařilo a po téměř pětihodiném dramatu odešel poražen 2–3 na sety. V závěrečné dvouhře již dominovala argentinská dvojka Federico Delbonis, který proti Ivu Karlovićovi neztratil ani sadu. Teprve potřetí od zavedení světové skupiny v roce 1981 dokázalo družstvo ve finále otočit nepříznivý stav 1:2 na zápasy. Dějištěm se stala záhřebská hala pro 15 tisíc diváků.[1]
Podruhé Chorvaté zvedli nad hlavu „salátovou mísu“ v roce 2018. Ve finále zdolalo nejvýše nasazenou Francii 3:1 na zápasy. Finálový duel se druhý rok v řadě odehrál na halové antuce v Lille. Dva body z dvouher získal 30letý Marin Čilić a páteční singl vyhrála také chorvatská dvojka Borna Ćorić. Francouzští deblisté, Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut, snížili v sobotní čtyřhře stav na 1:2. Ve dvouhrách však zástupci „země galského kohouta“ nevyhráli ani jeden set proti žebříčkově favorizovaným soupeřům. Čilić byl součástí první světové desítky a Ćorić figuroval na dvanácté příčce.[2]
V nově zavedeném formátu Davis Cupu 2019 se družstvo jako obhájce trofeje přímo kvalifikovalo do listopadového finálového turnaje v Madridu, v němž po prohrách s Ruskem a Španělskem nepostoupilo ze základní skupiny.
Kapitáni
Nehrající kapitán | období | zápasy | výhry | prohry | % výher | nejlepší výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Bruno Orešar | 1993 | 2 | 1 | 1 | 50 | kvalifikační kolo Světové skupiny 1993 |
Goran Prpić | 1994 | 1 | 1 | 0 | 100 | semifinále 1. skupiny euroafrické zóny 1994 |
Željko Franulović | 1994–1997 | 7 | 3 | 4 | 42,9 | 1. kolo Světové skupiny 1995 |
Goran Prpić | 1998–2000 | 7 | 4 | 3 | 57,1 | čtvrtfinále 1. skupiny euroafrické zóny 1999 |
Nikola Pilić | 2001–2005 | 12 | 9 | 3 | 75 | vítěz Světové skupiny 2005 |
Ivan Ljubičić | 2006 | 2 | 1 | 1 | 50 | čtvrtfinále Světové skupiny 2006 |
Goran Prpić | 2007–2011 | 11 | 6 | 5 | 54,6 | semifinále Světové skupiny 2009 |
Željko Krajan | 2012–2018 | 20 | 12 | 6 | 66,7 | vítěz Světové skupiny 2018 |
Franko Škugor | 2019 | 2 | 0 | 2 | 0 | základní skupina finále 2019 |
Vedran Martić | 2019– | 15 | 10 | 5 | 66,7 | světové finále 2021 |
Celkem | 77 | 47 | 30 | 61 | — |
Chronologie zápasů
2010–2019
Rok | úroveň[3] | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
2010 | Světová skupina, 1. kolo | 5.–7. března | Varaždín (CRO) | Ekvádor | 5–0 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 9.–11. července | Split (CRO) | Srbsko | 1–4 | prohra | |
2011 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Záhřeb (CRO) | Německo | 2–3 | prohra |
Světová skupina, baráž | 16.–18. září | Potchefstroom (RSA) | Jihoafrická republika | 4–1 | výhra | |
2012 | Světová skupina, 1. kolo | 10.–12. února | Miki (JPN) | Japonsko | 3–2 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Buenos Aires (ARG) | Argentina | 1–4 | prohra | |
2013 | Světová skupina, 1. kolo | 1.–3. února | Turín (ITA) | Itálie | 2–3 | prohra |
Světová skupina, baráž | 13.–15. září | Umag (CRO) | Velká Británie | 1–4 | prohra | |
2014 | 1. skupina euroafrické zóny | 4.–6. dubna | Varšava (POL) | Polsko | 3–1 | výhra |
Světová skupina, baráž | 12.–14. září | Amsterdam (NED) | Nizozemsko | 3–2 | výhra | |
2015 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–8. března | Kraljevo (SRB) | Srbsko | 0–5 | prohra |
Světová skupina, baráž | 18.–20. září | Florianópolis (BRA) | Brazílie | 3–1 | výhra | |
2016 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Lutych (BEL) | Belgie | 3–2 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 15.–17. července | Beaverton (USA) | Spojené státy | 3–2 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 16.–18. září | Zadar (CRO) | Francie | 3–2 | výhra | |
Světová skupina, finále | 25.–27. listopadu | Záhřeb (CRO) | Argentina | 2–3 | prohra | |
2017 | Světová skupina, 1. kolo | 3.–5. února | Osijek (CRO) | Španělsko | 2–3 | prohra |
Světová skupina, baráž | 15.–17. září | Bogotá (COL) | Kolumbie | 4–1 | výhra | |
2018 | Světová skupina, 1. kolo | 2.–4. února | Osijek (CRO) | Kanada | 3–1 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Varaždín (CRO) | Kazachstán | 3–1 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 14.–16. září | Zadar (CRO) | Spojené státy | 3–2 | výhra | |
Světová skupina, finále | 23.–25. listopadu | Lille (FRA) | Francie | 3–1 | vítěz |
2019–2029
Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2019 | Finále, základní skupina | 18. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) | Rusko | 0–3 | prohra |
20. listopadu | Španělsko | 0–3 | prohra | ||||
2021 | Kvalifikační kolo | 6.–7. března 2020 | Záhřeb, Chorvatsko | tvrdý (h) | Indie | 3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 25. listopadu 2021 | Turín, Itálie | tvrdý (h) | Austrálie | 3–0 | výhra | |
28. listopadu 2021 | Maďarsko | 2–1 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 29. listopadu 2021 | Itálie | 1–2 | výhra | |||
Finálový turnaj, semifinále | 3. prosince | Madrid, Španělsko | Srbsko | 2–1 | výhra | ||
Finálový turnaj, finále | 5. prosince | RTF | 0–2 | prohra | |||
2022 | Finálový turnaj, základní skupina | 14. září | Bologna, Itálie | tvrdý (h) | Itálie | 0–3 | prohra |
15. září | Švédsko | 2–1 | výhra | ||||
17. září | Argentina | 3–0 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 23. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Španělsko | 2–0 | výhra | |
Finálový turnaj, semifinále | 25. listopadu | Austrálie | 1–2 | prohra | |||
2023 | Kvalifikační kolo | 4.–5. února | Rijeka, Chorvatsko | tvrdý (h) | Rakousko | 3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 13. září | Split, Chorvatsko | tvrdý (h) | Spojené státy | 1–2 | prohra | |
15. září | Finsko | 1–2 | prohra | ||||
17. září | Nizozemsko | 2–1 | výhra |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Croatia Davis Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ iDNES.cz, ČTK. Davis Cup patří Argentině. Chorvatskou zkázu dokonal Delbonis. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online.
- ↑ Davis Cup - Team - CRO / Team Winn/Loss [online]. International Tennis Federation [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Chorvatska na Wikimedia Commons
- Daviscupový tým Chorvatska na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Autor: Martin Strachoň , Licence: CC BY-SA 4.0
Ilustrace pro reprezentaci tenisového týmu Ruské tenisové federace namísto ruské státní vlajky.
Finská vlajka
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
(c) Roberta F., CC BY-SA 3.0
Tento soubor byl nahrán pomocí nástroje Commonist.