Daviscupový tým Finska

Finsko

KapitánJarkko Nieminen
Žebříček ITF12.
Nejvýše v žebříčku ITF12. (27. listopadu 2023)
Barvy      modrá
      bílá
Poprvé v soutěži1928
Odehraných let78
Zápasů celkem139 (60–79)
Roky ve Světové skupině3 (6–3)
Nejlepší umístěnísemifinále (2023)
Nejvíce výher, celkemJarkko Nieminen (63–27)
Nejvíce výher, dvouhraJarkko Nieminen (48–11)
Nejvíce výher, čtyřhraHenri Kontinen (16–6)
Nejlepší párKontinen / Nieminen (9–3)
Nejvíce zápasůJarkko Nieminen (35)
Nejvíce odehraných letJarkko Nieminen (18)

Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023

Daviscupový tým Finska reprezentuje FinskoDavisově poháru od roku 1928 pod vedením národního tenisového svazu Suomen Tennisliitto.

V době existence jediné Světové skupiny mezi lety 1981–2018 hráli Fini její kvalifikaci v letech 1990, 1999 a 2002. Do nejvyšší úrovně soutěže však nikdy nepostoupili. Po vzniku finálového turnaje v roce 2019 se do závěrečné fáze poprvé probojovali v roce 2023, kdy dosáhli maxima účastí ve světovém semifinále.

Týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč světa Jarkko Nieminen, který dosáhl nejvyššího počtu vítězných utkání i dvouher a odehrál nejvyšší počet 35 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících.

Historie

Finsko v soutěži debutovalo v roce 1928. V evropském pásmu nejdříve porazilo Jugoslávii, ale ve druhém kole nestačilo na Velkou Británii. Pásmové čtvrtfinále si poprvé zahrálo v roce 1968. Fakticky se jednalo o druhé kolo jedné ze dvou zón, do nichž bylo evropské pásmo po nárůstu účastnických zemí rozděleno. Opět v něm podlehlo Velké Británii.

V roce 1981, kdy byl zaveden formát Světové skupiny, hráli Fini poprvé zonální semifinále evropského pásma. V Helsinkách ale podlehli Nizozemsku. Shodný scénář se zopakoval i v následujícím ročníku 1982, kdy je do zonálního finále nepustili Irové dublinskou výhrou. Do samotné kvalifikace o účast ve Světové skupině zasáhli v letech 1990, 1999 a 2002. Postupně je však vyřadily Švédsko, Itálie a potřetí Nizozemsko.[1]

Po zavedení finálového turnaje v roce 2019 se do něj finský výběr kvalifikoval v ročníku 2023 po výhře v Espoo nad Argentinou.[2] Postupem do světového semifinále přes obhájce titulu z Kanady vytvořil nové maximum v soutěži. Mezi posledními čtyřmi výběry však Finové podlehli Austrálii, když Otto Virtanen i Emil Ruusuvuori prohráli dvouhry.[3]

Statistiky

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč žebříčku Jarkko Nieminen, který vyhrál celkově 63 utkání včetně nejvyššího počtu 38 dvouher v rámci 35 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil v kvalifikaci Světové skupiny 1999 proti Itálii, v níž podlehl Gaudenzimu. Reprezentační kariéru uzavřel 2. skupinou euroafrické zóny 2016 proti Dánsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže. Rekordní počet 16 čtyřher vyhrál Henri Kontinen.[4]

Minimálně dvacet vyhraných zápasů zaznamenali Tuomas Ketola, Jarkko Nieminen, Henri Kontinen, Leo Palin a Olli Rahnasto. V 16 letech a 165 dnech se právě Rahnasto stal nejmladším Finem, který zasáhl do soutěže, když v červnu 1982 nastoupil do dvouhry evropského pásma proti Řecku. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Sakari Salo ve 43 letech a 133 dnech, když se představil ve čtyřhře květnového prvního kola evropského pásma 1962 proti Sovětskému svazu.[4]

Nejdelší finské utkání trvalo 4 hodiny a 35 minut. Ve druhém kole 2. skupiny euroafrické zóny 2013 v něm Harri Heliövaara porazil Ira Jamese McGeeho po pětisetovém průběhu 4–6, 6–4, 7–6, 6–7 a 6–4. Nejvyšší počet 240 gamů Fini odehráli v úvodním kole 1. skupiny euroafrické zóny 2010 proti Polsku, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Finsku podařil dvakrát, a to ve druhé euroafrické skupině 1997 s Řeckem a poté i s Polskem.[4]

Přehled zápasů

2010–2019

Rokúroveň[4]datummístosoupeřskórevýsledek
20101. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo5.–7. březnaSopoty, PolskoPolsko Polsko3–2výhra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo7.–9. květnaPretorie, Jižní AfrikaJižní Afrika Jihoafrická republika0–5výhra
20111. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo4.–6. březnaLublaň, SlovinskoSlovinsko Slovinsko2–3prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže16.–18. záříEspoo, FinskoPolsko Polsko3–2výhra
20121. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo10.–12. února's-Hertogenbosch, NizozemskoNizozemsko Nizozemsko0–5prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže14.–16. záříKluž, RumunskoRumunsko Rumunsko2–3prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo baráže19.–21. říjnaHelsinky, FinskoDánsko Dánsko1–4prohra
20132. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo1.–3. únoraSofie, BulharskoBulharsko Bulharsko3–2výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo5.–7. dubnaDublin, IrskoIrsko Irsko3–2výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž13.–15. záříRiga, LotyšskoLotyšsko Lotyšsko2–3prohra
20142. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo31. ledna – 2. únoraHelsinky, FinskoBulharsko Bulharsko3–2výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo4.–6. dubnaHelsinky, FinskoBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina2–3prohra
20152. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo6.–8. březnaRoquebrune-Cap-Martin, FrancieMonako Monako3–2výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo17.–19. červenceViana do Castelo, PortugalskoPortugalsko Portugalsko1–4prohra
20162. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo4.–6. březnaKittilä, FinskoZimbabwe Zimbabwe4–1výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo15.–17. červenceKongens Lyngby, DánskoDánsko Dánsko2–3prohra
20172. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo3.–5. únoraTbilisi, GruzieGruzie Gruzie2–3prohra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže7.–9. dubnaHanko, FinskoMadagaskar Madagaskar3–2výhra
20182. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo3.–4. únoraTunis, TuniskoTunisko Tunisko3–2výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo7.–8. dubnaHelsinky, FinskoLitva Litva3–2výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž14.–15. záříKáhira, EgyptEgypt Egypt3–2výhra
20191. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž13.–14. záříHelsinky, FinskoRakousko Rakousko2–3prohra

2020–2029

Rokúroveň[4]datummístopovrchsoupeřskórevýsledek
20211. světová skupina, baráž6.–7. března 2020Metepec, MexikoantukaMexiko Mexiko3–2prohra
1. světová skupina17.–18. září 2021Espoo, Finskotvrdý (h)Indie Indie3–1výhra
2022Kvalifikační kolo4.–5. březnaEspoo, Finskotvrdý (h)Belgie Belgie2–3prohra
1. světová skupina16.–17. záříEspoo, Finskotvrdý (h)Nový Zéland Nový Zéland5–0výhra
2023Kvalifikační kolo4.–5. únoraEspoo, Finskotvrdý (h)Argentina Argentina3–1výhra
Finálový turnaj, základní skupina12. záříSplit, Chorvatskotvrdý (h)Nizozemsko Nizozemsko1–2prohra
15. záříChorvatsko Chorvatsko2–1výhra
16. záříUSA Spojené státy3–0výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále21. listopaduMálaga, Španělskotvrdý (h)Kanada Kanada2–1výhra
Finálový turnaj, semifinále24. listopaduAustrálie Austrálie0–2prohra

Složení týmu

RokČlenové týmu
2023Emil RuusuvuoriOtto VirtanenPatrick KaukovaltaHarri Heliövaara
Patrik Niklas-Salminen

Odkazy

Reference

  1. SALOMAA, Tomi. Historiaa! Suomi jyräsi Davis Cupin finaaliturnaukseen. Iltalehti [online]. 2023-02-05 [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. (finsky) 
  2. Davis Cup: Finland eliminates Argentina. All Things Nordic [online]. 2023 [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ROBERTS, Matt. Finland v Australia: De Minaur sets up second straight Davis Cup final for Aussies. Davis Cup [online]. 2023-11-24 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e Finland [online]. Davis Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. 

Související články

  • Fedcupový tým Finska

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Ireland.svg
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování