Daviscupový tým Francie
Francie | ||
Přezdívka | Les Mousquetaires (mušketýři) | |
Kapitán | Sébastien Grosjean | |
Žebříček ITF | 13. | |
Nejvýše v žebříčku ITF | 1. (11. února 2002) | |
Barvy | modrá bílá | |
Poprvé v soutěži | 1904 | |
Odehraných let | 103 | |
Zápasů celkem | 270 (175–95) | |
Roky ve Světové skupině | 40 (64–38) | |
Vítěz | 10 (1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1991, 1996, 2001, 2017) | |
Finalista | 9 (1925, 1926, 1933, 1982, 1999, 2002, 2010, 2014, 2018) | |
Nejvíce výher, celkem | Pierre Darmon (47–21) | |
Nejvíce výher, dvouhra | Pierre Darmon (44–17) | |
Nejvíce výher, čtyřhra | Jacques Brugnon (22–9) | |
Nejlepší pár | Leconte a Forget (11–0) | |
Nejvíce zápasů | François Jauffret (35) | |
Nejvíce odehraných let | Jean Borotra (17) | |
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023 |
Daviscupový tým Francie reprezentuje Francii v Davisově poháru již od roku 1904 pod vedením národní tenisové federace Fédération Française de tennis. Přezdívka Les Mousquetaires je odvozena od pojmenování čtyř francouzských tenisových legend z 20. a 30. let dvacátého století za „čtyři mušketýry“.
Francie vyhrála deset titulů, což ji v pořadí národů řadí na sdílené třetí místo s Velkou Británií. První salátovou mísu vybojovala v roce 1927 a naposledy soutěž ovládla roku 2017. Devětkrát odešli francouzští tenisté jako poražení finalisté. Od sezóny 2019 plní roli kapitána Sébastien Grosjean.
Historie
V roce 2008, po vítězství nad Rumunskem, hrála Francie své sedmé čtvrtfinále v řadě, což byla nejdelší série ze všech zúčastněných týmů.
V roce 2009 prohrála Francie v 1. kole s týmem České republiky; to se jí naposledy stalo v roce 2000. Výhrou v baráži nad týmem Nizozemska se ve Světové skupině pro rok 2010 udržela. V daném ročníku pak prohrála až ve finále s družstvem Srbska.
V roce 2011 postoupili do semifinále, kde prohráli se Španělskem v čele s Rafaelem Nadalem a Davidem Ferrerem.
V roce 2012 a 2013 vypadli ve čtvrtfinále. V roce 2014 prohráli ve finále se Švýcarskem, v roce 2015 podlehli ve čtvrtfinále Velké Británii, v roce 2016 v semifinále Chorvatsku.
Jubilejní desátou trofej Francie vybojovala v Davis Cupu 2017, když do finále prošla přes Japonsko, Velkou Británii a Srbsko. V lillském finále pak přehrála Belgii 3:2 na zápasy. Duel rozhodla až závěrečná dvouhra, v níž Lucas Pouille hladce přehrál belgického hráče Steva Darcise, jenž ve třech setech získal jen čtyři gamy. Po šestnácti letech se tak na triumfu podíleli Jo-Wilfried Tsonga, Lucas Pouille, Richard Gasquet a Pierre-Hugues Herbert pod vedením nehrajícího kapitána Yannicka Noaha, který Francouze dovedl k zisku salátové mísy již v letech 1991 a 1996.[1]
V roce 2018 postoupilo družstvo opět do finále, v němž podlehlo Chorvatsku 1:3 na zápasy. Finálový duel se druhý rok v řadě odehrál v Lille, tentokrát na halové antuce. Francouzi prohráli všechny tři dvouhry. V pátek nestačil Jérémy Chardy na chorvatskou dvojku Bornu Ćoriće ani Jo-Wilfried Tsonga na Marina Čiliće. Deblisté Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut pak snížili v sobotní čtyřhře stav na 1:2. V neděli však rozhodující třetí bod vybojoval Čilić proti Lucasi Pouillemu. Zástupci „země galského kohouta“ nevyhráli v singlech ani jeden set proti žebříčkově favorizovaným soupeřům. Čilić byl součástí první světové desítky a Ćorić figuroval na dvanácté příčce. Podeváté v historii tak francouzští hráči skončili jako poražení finalisté.[2]
V Davis Cupu 2019 se tým účastnil nově vytvořeného finálového turnaje v Madridu, kde po výhře nad Japonskem a prohře se Srbskem nepostoupil ze základní skupiny.
Složení týmu 2019
Žebříček ATP je uveden k datu konání listopadového finálového turnaje 2019.
Tenista | žebříček ATP | daviscupové výhry–prohry | zdroj | |||
---|---|---|---|---|---|---|
dvouhra | čtyřhra | celkem | dvouhra | čtyřhra | ||
Gaël Monfils | 10. | – | 12–2 | 12–2 | 0–0 | [3] |
Benoît Paire | 24. | 102. | 1–0 | 1–0 | 0–0 | [4] |
Jo-Wilfried Tsonga | 29. | 702. | 27–10 | 21–9 | 6–1 | [5] |
Pierre-Hugues Herbert | 65. | 5. | 7–2 | 0–1 | 7–1 | [6] |
Nicolas Mahut | 197. | 3. | 10–4 | 1–2 | 9–2 | [7] |
Kapitán: Sébastien Grosjean |
Přehled nehrajících kapitánů
- Max Decugis (1905; 1 rok)
- Allan Muhr (1912; 1 rok)
- Jean Porée (1919; 1 rok)
- Max Decugis (2. období) (1920–1921; 2 roky)
- Allan Muhr (2. období) (1922–1923; 2 roky)
- Max Decugis (3. období) (1924–1925; 2 roky) : 1 finálová prohra
- Pierre Gillou (1926–1930; 5 roků) : 4 tituly, 1 finálová prohra
- René Lacoste (1931–1933; 3 roky) : 2 tituly, 1 finálová prohra
- Jacques Brugnon (1934–1939; 6 roků)
- Christian Boussus (1946–1953; 8 roků)
- Bernard Destremau (1953–1955; 3 roky)
- Benny Berthet (1955–1965; 11 roků)
- Gérard Pilet (1966; 1 rok)
- Marcel Bernard (1967; 1 rok)
- Robert Salvet (1968; 1 rok)
- Philippe Chatrier (1969–1972; 4 roky)
- Jean-Paul Loth (1973; 1 rok)
- Pierre Darmon (1974–1979; 6 roků)
- Jean-Paul Loth (2. období) (1980–1987; 8 roků) : 1 finálová prohra
- Éric Deblicker (1988–1989; 2 roků)
- Patrice Dominguez (1990; 1 rok)
- Yannick Noah (1991–1992; 2 roky) : 1 titul
- Georges Goven (1993–1994; 2 roky)
- Yannick Noah (2. období) (1995-1998; 4 roky) : 1 titul
- Guy Forget (1999–2012; 14 roků) : 1 titul, 3 finálové prohry
- Arnaud Clément (2013–2015; 3 roky) : 1 finálová prohra
- Yannick Noah (3. období) (2016–2019) : 1 titul, 1 finálová prohra
- Sébastien Grosjean (2019–)
Přehled finále
Vítěz
Č. | rok | dějiště | povrch | soupeř ve finále | výsledek | francouzský tým |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 1927 | Filadelfie, Spojené státy | tráva | Spojené státy | 3–2 | Jean Borotra, Henri Cochet, René Lacoste, Jacques Brugnon |
2. | 1928 | Paříž, Francie | antuka | Spojené státy | 4–1 | Jean Borotra, Henri Cochet, René Lacoste, Jacques Brugnon |
3. | 1929 | Paříž, Francie | antuka | Spojené státy | 3–2 | Jean Borotra, Henri Cochet, Jacques Brugnon, Christian Boussus |
4 | 1930 | Paříž, Francie | antuka | Spojené státy | 4–1 | Jean Borotra, Henri Cochet, Jacques Brugnon, Christian Boussus |
5. | 1931 | Paříž,Francie | antuka | Velká Británie | 3–2 | Jean Borotra, Henri Cochet, Jacques Brugnon, Christian Boussus |
6. | 1932 | Paříž, Francie | antuka | Spojené státy | 3–2 | Jean Borotra, Henri Cochet, Jacques Brugnon, Christian Boussus |
7. | 1991 | Lyon, Francie | koberec (hala) | Spojené státy | 3–1 | Guy Forget, Henri Leconte, Arnaud Boetsch, Fabrice Santoro |
8. | 1996 | Malmö, Švédsko | tvrdý (hala) | Švédsko | 3–2 | Guy Forget, Arnaud Boetsch, Cédric Pioline, Guillaume Raoux |
9. | 2001 | Melbourne, Austrálie | tráva | Austrálie | 3–2 | Cédric Pioline, Fabrice Santoro, Nicolas Escudé Sébastien Grosjean, Arnaud Clément |
10. | 2017 | Lille, Francie | tvrdý (hala) | Belgie | 3–2 | Lucas Pouille, Jo-Wilfried Tsonga, Pierre-Hugues Herbert, Richard Gasquet, Nicolas Mahut, Julien Benneteau, Gilles Simon, Jérémy Chardy |
Poražený finalista
Č. | rok | dějiště | povrch | soupeř ve finále | výsledek | francouzský tým |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 1925 | Filadelfie, Spojené státy | tráva | Spojené státy | 0–5 | Jean Borotra, Jacques Brugnon, René Lacoste, Paul Féret |
2. | 1926 | Filadelfie, Spojené státy | tráva | Spojené státy | 1–4 | Jean Borotra, Jacques Brugnon, René Lacoste, Henri Cochet |
3. | 1933 | Paříž, Francie | antuka | Velká Británie | 2–3 | Jean Borotra, Jacques Brugnon, Henri Cochet, André Merlin |
4. | 1982 | Grenoble, Francie | antuka (hala) | Spojené státy | 1–4 | Henri Leconte, Yannick Noah, Thierry Tulasne, Gilles Moretton |
5. | 1999 | Nice, Francie | antuka (hala) | Austrálie | 2–3 | Sébastien Grosjean, Fabrice Santoro, Cédric Pioline, Olivier Delaitre, Guillaume Raoux, Jérôme Golmard |
6. | 2002 | Paříž, Francie | antuka (hala) | Rusko | 2–3 | Sébastien Grosjean, Fabrice Santoro, Nicolas Escudé, Paul-Henri Mathieu, Arnaud Clément, Michaël Llodra, Cédric Pioline |
7. | 2010 | Bělehrad, Srbsko | tvrdý (hala) | Srbsko | 2–3 | Arnaud Clément, Michaël Llodra, Gaël Monfils, Gilles Simon, Jo-Wilfried Tsonga, Julien Benneteau |
8. | 2014 | Lille, Francie | antuka (hala) | Švýcarsko | 1–3 | Richard Gasquet, Gaël Monfils, Jo-Wilfried Tsonga, Julien Benneteau, Michaël Llodra |
9. | 2018 | Lille, Francie | antuka (hala) | Chorvatsko | 1–3 | Jérémy Chardy, Richard Gasquet, Adrian Mannarino, Benoît Paire, Lucas Pouille, Jo-Wilfried Tsonga, Julien Benneteau, Pierre-Hugues Herbert, Nicolas Mahut |
Chronologie zápasů
2010–2018
Rok | úroveň[8] | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
2010 | Světová skupina, 1. kolo | 5.–7. března | Toulon, Francie | Německo | 4–1 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 9.–11. července | Clermont-Ferrand, France | Španělsko | 5–0 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 17.–19. září | Lyon, Francie | Argentina | 5–0 | výhra | |
Světová skupina, finále | 3.–5. prosince | Bělehrad, Srbsko | Srbsko | 2–3 | prohra | |
2011 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Vídeň, Rakousko | Rakousko | 3–2 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 8.–10. července | Stuttgart, Německo | Německo | 4–1 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 16.–18. září | Córdoba, Španělsko | Španělsko | 1–4 | prohra | |
2012 | Světová skupina, 1. kolo | 10.–12. února | Vancouver, Kanada | Kanada | 4–1 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Roquebrune (MCCC), Francie | Spojené státy | 2–3 | prohra | |
2013 | Světová skupina, 1. kolo | 1.–3. února | Rouen, Francie | Izrael | 5–0 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 5.–7. dubna | Buenos Aires, Argentina | Argentina | 2–3 | prohra | |
2014 | Světová skupina, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Mouilleron-le-Captif, Francie | Austrálie | 5–0 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 5.–7. dubna | Nancy, Francie | Německo | 3–2 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 12.–14. září | Paříž, Francie | Česko | 4–1 | výhra | |
Světová skupina, finále | 21.–23. listopadu | Villeneuve-d'Ascq, Francie | Švýcarsko | 1–3 | prohra | |
2015 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–8. března | Frankfurt, Německo | Německo | 3–2 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 17.–19. července | Londýn, Velká Británie | Velká Británie | 1–3 | prohra | |
2016 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Baie-Mahault, Francie | Kanada | 5–0 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 15.–17. července | Třinec, Česko | Česko | 3–1 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 16.–18. září | Zadar, Chorvatsko | Chorvatsko | 2–3 | prohra | |
2017 | Světová skupina, 1. kolo | 3.–5. února | Tokio, Japonsko | Japonsko | 4–1 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 7–9. dubna | Rouen, Francie | Velká Británie | 4–1 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 15.–17. září | Lille, France | Srbsko | 3–1 | výhra | |
Světová skupina, finále | 24.–26. listopadu | Lille, Francie | Belgie | 3–2 | vítěz (10) | |
2018 | Světová skupina, 1. kolo | 2.–4. února | Albertville, Francie | Nizozemsko | 3–1 | výhra |
Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Janov, Itálie | Itálie | 3–1 | výhra | |
Světová skupina, semifinále | 14.–16. září | Lille, Francie | Španělsko | 3–2 | výhra | |
Světová skupina, finále | 23.–25. listopadu | Lille, Francie | Chorvatsko | 1–3 | prohra |
2019–2029
Rok | úroveň[8] | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2019 | Finále, základní skupina | 19. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) | Japonsko | 2–1 | výhra |
21. listopadu | Srbsko | 1–2 | prohra | ||||
2021 | Finálový turnaj, základní skupina | 25. listopadu 2021 | Innsbruck, Rakousko | tvrdý (h) | Česko | 2–1 | výhra |
27. listopadu 2021 | Velká Británie | 1–2 | prohra | ||||
2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Pau, Francie | tvrdý (h) | Ekvádor | 4–0 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 14. září | Hamburk, Německo | tvrdý (h) | Německo | 1–2 | prohra | |
15. září | Austrálie | 1–2 | prohra | ||||
17. září | Belgie | 2–1 | výhra | ||||
2023 | Kvalifikační kolo | 3.–4. února | Tatabánya, Maďarsko | tvrdý (h) | Maďarsko | 3–2 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 12. září | Manchester, Spojené království | tvrdý (h) | Švýcarsko | 3–0 | výhra | |
14. září | Austrálie | 1–2 | prohra | ||||
17. září | Velká Británie | 1–2 | prohra |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku France Davis Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Francie slaví 10. triumf v Davis Cupu. Drtivou výhrou rozhodl Pouille [online]. TenisPortal.cz, 2017-11-26 [cit. 2017-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online.
- ↑ Gaël Monfils, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Benoît Paire, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Jo-Wilfried Tsonga, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Pierre-Hugues Herbert, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ Nicolas Mahut, na stránkách Davis Cupu (anglicky) přístup: 19. listopadu 2019
- ↑ a b Davis Cup - Team - FRA / Team Winn/Loss [online]. International Tennis Federation [cit. 2018-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Francie na Wikimedia Commons
- Daviscupový tým Francie na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Davis Cup, French team, 1936. From left to right:
Bernard Destremau, Jean Borotra, Jacques Brugnon, Christian Boussus, Marcel Bernard.
Monument Coupe Davis au Stade Roland Garros (Paris, France)