Daviscupový tým Itálie
| Itálie | ||
| ||
| Kapitán | Filippo Volandri | |
| Žebříček ITF | 1. | |
| Nejvýše v žebříčku ITF | 1. (27. listopadu 2023[1]) | |
| Barvy | modrá bílá | |
| Poprvé v soutěži | 1922 | |
| Odehraných let | 92 | |
| Zápasů celkem | 269 (177–92) | |
| Roky ve Světové skupině | 31 (36–32) | |
| Vítěz | 1 (1976, 2023) | |
| Finalista | 6 (1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998) | |
| Nejvíce výher, celkem | Nicola Pietrangeli (120–44) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Nicola Pietrangeli (78–32) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Nicola Pietrangeli (42–12) | |
| Nejlepší pár | Sirola / Pietrangeli (34–8) | |
| Nejvíce zápasů | Nicola Pietrangeli (66) | |
| Nejvíce odehraných let | Nicola Pietrangeli (18) | |
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023 | ||
Daviscupový tým Itálie reprezentuje Itálii v Davisově poháru od roku 1922 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis.
Itálie v soutěži zvítězila v letech 1976 a 2023. Šestkrát skončila jako poražený finalista, když souboj o „salátovou mísu“ prohrála v letech 1960, 1961, 1977, 1979, 1980 a 1998.
Nicola Pietrangeli drží historické rekordy Davisova poháru 120 vyhranými zápasy včetně 78 vítězných dvouher, které odehrál v letech 1954–1972. Patřil mu také rekord 42 vyhraných čtyřher, jenž o tři vítězství překonal Ind Leander Paes.[2]
Statistiky
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třetí hráč světa Nicola Pietrangeli, který celkově vyhrál 120 utkání včetně nejvyššího počtu 78 dvouher a 42 čtyřher v rámci 66 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil ve druhém kole evropského pásma 1954 proti Španělsku, v němž zdolal Carlose Ferrera. Reprezentační kariéru uzavřel ve čtyřhře semifinále zóny evropského pásma 1972 proti Rumunsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže.[3]
Minimálně třicet vyhraných zápasů zaznamenali Nicola Pietrangeli, Adriano Panatta, Orlando Sirola, Corrado Barazzutti, Paolo Bertolucci, Giovanni Cucelli, Uberto De Morpurgo, Giorgio de Stefani a Fabio Fognini. V 17 letech a 327 dnech se Diego Nargiso stal nejmladším Italem, který zasáhl do soutěže, když v únoru 1988 nastoupil s Canèm do čtyřhry úvodního kola Světové skupiny proti Izraeli. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Pietrangeli v 38 letech a 279 dnech, když se představil v deblu zonálního semifinále evropského pásma 1972 proti Rumunsku.[3]
Nejdelší italské utkání trvalo 4 hodiny a 29 minut. Ve druhém kole 1. skupiny euroafrické zóny 2001 v něm Federico Luzzi porazil Fina Villeho Liukka po pětisetovém průběhu 6–4, 7–6, 4–6, 3–6 a 14–12. Nejvyšší počet 281 gamů Italové odehráli v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii podařil dvakrát. Nejdříve v semifinále evropského pásma Davis Cupu 1956 na Stade Roland-Garros proti Francii a poté v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům.[3]
Chronologie zápasů
2010–2018
| rok | úroveň | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | euroafrická zóna, 1. kolo | 5.–7. března | Castellaneta, Itálie |  Bělorusko | 5–0 | výhra |
| euroafrická zóna, 2. kolo | 7.–9. května | Zoetermeer, Nizozemsko |  Nizozemsko | 4–1 | výhra | |
| Světová skupina, baráž | 17.–19. září | Lidköping, Švédsko |  Švédsko | 2–3 | prohra | |
| 2011 | euroafrická zóna, 2. kolo | 8.–10. července | Arzachena, Itálie |  Slovinsko | 5–0 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 16.–18. září | Santiago, Chile |  Chile | 4–1 | výhra | |
| 2012 | Světová skupina, 1. kolo | 10.–12. února | Ostrava, Česko |  Česko | 4–1 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 14.–16. září | Neapol, Itálie | Chile | 4–1 | výhra | |
| 2013 | Světová skupina, 1. kolo | 1.–3. února | Turín, Itálie |  Chorvatsko | 5–0 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 5–7. dubna | Vancouver, Kanada |  Kanada | 3–2 | prohra | |
| 2014 | Světová skupina, 1. kolo | 31. ledna – 2. února | Mar del Plata, Argentina |  Argentina | 3–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 4–6. dubna | Neapol, Itálie |  Velká Británie | 3–2 | výhra | |
| Světová skupina, semifinále | 12.–14. září | Ženeva, Švýcarsko |  Švýcarsko | 2–3 | prohra | |
| 2015 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–8. března | Nur-Sultan, Kazachstán |  Kazachstán | 2–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 18.–20. září | Irkutsk, Rusko |  Rusko | 4–1 | výhra | |
| 2016 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–6. března | Pesaro, Itálie | Švýcarsko | 3–2 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 15.–17. července | Pesaro, Itálie | Argentina | 1–3 | prohra | |
| 2017 | Světová skupina, 1. kolo | 3.–5. února | Buenos Aires, Argentina | Argentina | 3–2 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 7–9. dubna | Charleroi, Belgie |  Belgie | 2–3 | prohra | |
| 2018 | Světová skupina, 1. kolo | 2.–4. února | Morioka, Japonsko |  Japonsko | 3–1 | výhra |
| Světová skupina, čtvrtfinále | 6.–8. dubna | Janov, Itálie |  Francie | 1–3 | prohra |
2019–2029
| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2019 | Kvalifikační kolo | 1.–2. února | Kalkata, Indie | tráva |  Indie | 3–1 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 18. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) | Kanada | 1–2 | prohra | |
| 20. listopadu |  Spojené státy | 1–2 | prohra | ||||
| 2021 | Kvalifikační kolo | 6.–7. března 2020 | Cagliari, Itálie | antuka |  Jižní Korea | 4–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 26. listopadu 2021 | Turín, Itálie | tvrdý (h) | Spojené státy | 2–1 | výhra | |
| 27. listopadu 2021 |  Kolumbie | 2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 29. listopadu 2021 | Chorvatsko | 1–2 | prohra | |||
| 2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) |  Slovensko | 3–2 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 14. září | Bologna, Itálie | tvrdý (h) | Chorvatsko | 3–0 | výhra | |
| 16. září | Argentina | 2–1 | výhra | ||||
| 18. září | Švédsko | 2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 24. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Spojené státy | 2–1 | výhra | |
| Finálový turnaj, semifinále | 26. listopadu | Kanada | 1–2 | prohra | |||
| 2023 | Finálový turnaj, základní skupina | 13. září 2023 | Bologna, Itálie | tvrdý (h) | Kanada | 0–3 | prohra |
| 15. září | Chile | 3–0 | výhra | ||||
| 17. září | Švédsko | 2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 23. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Nizozemsko | 2–1 | výhra | |
| Finálový turnaj, semifinále | 25. listopadu |  Srbsko | 2–1 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 26. listopadu |  Austrálie | 2–0 | vítězství |
Přehled finále
| Výsledek | č. | rok | místo konání | soupeři | skóre |
|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 1960 | Sydney, Austrálie | Austrálie | 1–4 |
| Finalista | 2. | 1961 | Melbourne, Austrálie | Austrálie | 0–5 |
| Vítěz | 1. | 1976 | Santiago de Chile, Chile | Chile | 4–1 |
| Finalista | 3. | 1977 | Sydney, Austrálie | Austrálie | 0–5 |
| Finalista | 4. | 1979 | San Francisco, Spojené státy | Spojené státy | 0–5 |
| Finalista | 5. | 1980 | Praha, Československo | Československo | 1–4 |
| Finalista | 6. | 1998 | Milán, Itálie | Švédsko | 1–4 |
| Vítěz | 2. | 2023 | Málaga, Španělsko | Austrálie | 2–0 |
Složení týmu
| Rok | Členové týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2019 | Matteo Berrettini | Fabio Fognini | Lorenzo Sonego | Andreas Seppi |
| Simone Bolelli | — | |||
| 2021 | Jannik Sinner | Lorenzo Sonego | Fabio Fognini | Lorenzo Musetti |
| Simone Bolelli | Stefano Travaglia | Gianluca Mager | — | |
| 2022 | Lorenzo Musetti | Lorenzo Sonego | Fabio Fognini | Simone Bolelli |
| Matteo Berrettini | Jannik Sinner | — | ||
| 2023 | Jannik Sinner | Lorenzo Musetti | Lorenzo Sonego | Matteo Arnaldi |
| Andrea Vavassori | Simone Bolelli | — | ||
Kapitáni
| Kapitán | období | roků | světová finále | nejlepší výsledek | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| tituly | roky | finále | roky | fáze | roky | |||
| Uberto de Morpurgo | 1928–? | |||||||
| Vasco Valerio | 1965–1968 | 4 | ČF | 1968 | ||||
| Orlando Sirola | 1969–1971 | 3 | 3. kolo | 1969 | ||||
| Giordano Maioli | 1972 | 1 | 3. kolo | 1972 | ||||
| Fausto Gardini | 1973–1975 | 3 | SF | 1974 | ||||
| Nicola Pietrangeli | 1976–1977 | 3 | 1 | 1976 | 1 | 1977 | — | |
| Bitti Bergamo | 1978–1979 | 2 | 1 | 1979[a] | — | |||
| Vittorio Crotta | 1979–1983 | 4 | 2 | 1979[a], 1980 | — | |||
| Adriano Panatta | 1984–1997 | 14 | SF | 1996, 1997 | ||||
| Paolo Bertolucci | 1998–2000 | 3 | 1 | 1998 | — | |||
| Corrado Barazzutti | 2001–2020 | 20 | SF | 2014 | ||||
| Filippo Volandri | od 2021 | 2 | 1 | 2023 | — | |||
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Davis Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ MORAN, Tom. World Champions Italy claim No. 1 spot on year-end Davis Cup Nations Rankings. Davis Cup [online]. 2023-11-27 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Davis Cup - Statistics. www.daviscup.com [online]. Davis Cup [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Italy [online]. Davis Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Itálie na Wikimedia Commons - Daviscupový tým Itálie na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Finská vlajka
The Italian men's national tennis team at their landing in Rome shows the Davis Cup won in Santiago, Chile, few days before. From left to right: Nicola Pietrangeli (team captain), Paolo Bertolucci, Adriano Panatta, Corrado Barazzutti and, partly hidden, Tonino Zugarelli. Italy beat Chile 4-1 in the 1976 Davis Cup final for their first ever (and, to 2022, the only) Davis Cup.