Daviscupový tým Kanady

Kanada

KapitánFrank Dancevic
Žebříček ITF2.
Nejvýše v žebříčku ITF1. (6. února 2023)
Barvy      bílá
      červená
Poprvé v soutěži1913
Odehraných let93
Zápasů celkem173 (79–94)
Roky ve Světové skupině14 (16–16)
Vítěz1 (2022)
Finalista1 (2019)
Nejvíce výher, celkemDaniel Nestor (48–28)
Nejvíce výher, dvouhraSébastien Lareau (17–16)
Nejvíce výher, čtyřhraDaniel Nestor (33–13)
Nejlepší párNiemeyer / Nestor (12–1)
Nejvíce zápasůDaniel Nestor (53)
Nejvíce odehraných letDaniel Nestor (25)

Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2023

Kanadský tým z ročníku 1913
zleva:Henry George Mayes, Bernie Schwengers (vstoje), Robert Powell (vsedě), and J. F. Foulkes

Daviscupový tým Kanady reprezentuje Kanadu v soutěži od roku 1913 pod vedením národního tenisového svazu Tennis Canada.

Historie

Hned při svém debutu v soutěži v roce 1913 postoupila Kanada do semifinále, kde podlehla Spojeným státům po výsledku 0–3.

Mezi lety 1921 až 1991 tým ani jednou nehrál Světovou skupinu, resp. nejvyšší úroveň soutěže. V roce 1992 již opět ve Světové skupině prohrál v úvodním kole doma se Švédskem 2–3, přestože po pátku Kanada vedla 2–0. Daniel Nestor porazil v první den Stefana Edberga. Rozhodující třetí bod Švédi získali v pátém zápase, v němž Nestor nestačil na Magnuse Gustafssona v pěti setech.

V roce 2011 Kanada postoupila z 1. skupiny Americké zóny a v úvodním kole Světové skupiny 2012 hostila ve Vancouveru čtvrtou nasazenou Francii, se kterou prohrála 4–1. Jediný bod tehdy uhrál Milos Raonic proti Julienu Benneteau a Kanada musela do baráže, kde narazila na Jihoafrickou republiku, se kterou vyhrála 4-1.

Sezóna ve Světové skupině začala pro Kanadu vítězstvím nad favorizovaným Španělskem, které ale ovšem hrálo bez Rafaela Nadala a Davida Ferrera. Překvapivou výhru Kanady 3-2 zařídili Frank Dancevic a Milos Raonic.[1] následně zvládla roli favoritů proti Itálii a po výhrách Milose Raonice v singlech a Daniela Nestora spolu s Vaskem Pospisilem ve čtyřhře vyhrála 3-1, když se probojovala se do semifinále Davisova poháru poprvé od roku 1913, kdy v soutěži debutovala.[2] V semifinále se nestačili na Srbsko.

Vůbec na první finálovou účast dosáhli Kanaďané v roce 2019, tedy prvním ročníku hraným novým formátem s finálovým turnaje, kam se kvalifikovali výhrou nad Slovenskem. Po výhrách v základní skupině proti Itálii a Spojeným státům přehráli Austrálii a Rusko. V boji o titul nestačili na domácí Španěly.

Přehled finále: 2 (1–1)

VýsledekČ.Datum a místo konáníKanaďanéSoupeřiSkóreZdroj
Finalista1.Davis Cup 2019
24. listopadu 2019
Madrid, Španělsko
tvrdý (hala), Caja Mágica
Denis Shapovalov
Félix Auger-Aliassime
Brayden Schnur
Vasek Pospisil
Španělsko Španělsko0–2[3]
Rafael Nadal
Roberto Bautista Agut
Pablo Carreño Busta
Feliciano López
Marcel Granollers
Vítěz1.Davis Cup 2022
27. listopadu 2022
Málaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena
Félix Auger-Aliassime
Denis Shapovalov
Vasek Pospisil
Alexis Galarneau
Gabriel Diallo
Austrálie Austrálie2–0[4]
Alex de Minaur
Jordan Thompson
Thanasi Kokkinakis
Max Purcell
Matthew Ebden

Chronologie výsledků

2019–2029

RokSoutěžDatumMístoPovrchSoupeřSkóreVýsledek
2019Kvalifikační kolo1.–2. únoraBratislava, Slovenskoantuka (h)Slovensko Slovensko3–2výhra
Finálový turnaj, základní skupina18. listopaduMadrid, Španělskotvrdý (h)Itálie Itálie2–1výhra
19. listopaduUSA Spojené státy2–1výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále21. listopaduAustrálie Austrálie2–1výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále23. listopaduRusko Rusko2–1výhra
Finálový turnaj, finále24. listopaduŠpanělsko Španělsko0–2prohra
2021Finálový turnaj, základní skupina25. listopaduMadrid, Španělskotvrdý (h)Švédsko Švédsko0–3prohra
28. listopaduKazachstán Kazachstán0–3prohra
2022Kvalifikační kolo4.–5. březnaHaag, Nizozemíantuka (h)Nizozemsko Nizozemsko0–4prohra
Finálový turnaj, základní skupina13. záříValencie, Španělskotvrdý (h)Jižní Korea Jižní Korea2–1výhra
16. záříŠpanělsko Španělsko2–1výhra
17. záříSrbsko Srbsko1–2prohra
Finálový turnaj, čtvrtfinále24. listopaduMálaga, Španělskotvrdý (h)Německo Německo2–1výhra
Finálový turnaj, semifinále26. listopaduItálie Itálie2–1výhra
Finálový turnaj, finále27. listopaduAustrálie Austrálie2–0vítězství
2023Finálový turnaj, základní skupina13. záříBologna, Itálietvrdý (h)Itálie Itálie3–0výhra
14. záříŠvédsko Švédsko3–0výhra
16. záříChile Chile2–1výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále21. listopaduMálaga, Španělskotvrdý (h)Finsko Finsko1–2prohra

Složení týmu

RokČlenové týmu
2023Félix Auger-AliassimeDenis ShapovalovGabriel DialloAlexis Galarneau
Milos RaonicVasek PospisilKelsey Stevenson

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canada Davis Cup team na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
1913 Canadian Davis Cup Team.jpg
1913 Canadian Davis Cup Team. Pictured from left: Henry George Mayes, Bernie Schwengers (standing), Robert Powell (sitting), and J. F. Foulkes.