Daviscupový tým Nizozemska

Nizozemsko

KapitánPaul Haarhuis
Žebříček ITF9.
Barvy      oranžová
      bílá
Poprvé v soutěži1920
Odehraných let95
Zápasů celkem178 (82–96)
Roky ve Světové skupině23 (17–25)
Nejlepší umístěnísemifinále (2001)
Nejvíce výher, celkemHendrik Timmer (43–22)
Nejvíce výher, dvouhraHendrik Timmer (32–15)
Robin Haase (32–15)
Nejvíce výher, čtyřhraPaul Haarhuis (16–10)
Nejlepší párHaase / Rojer (8–5)
Nejvíce zápasůRobin Haase (28)
Nejvíce odehraných letPaul Haarhuis (16)

Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023

Daviscupový tým Nizozemska reprezentuje Nizozemsko v Davisově poháru od roku 1920 pod vedením národního tenisového svazu Koninklijke Nederlandse Lawn Tennis Bond.

Nejlepším výsledkem se stala semifinálová účast v roce 2001.

Historie

Nizozemsko v soutěži debutovalo v roce 1920, kdy ve čtvrtfinále porazilo Jižní Afriku a následně nenastoupilo k utkání s Kanadou. Po vzniku evropského pásma v roce 1923 se do jeho finále poprvé probojovalo v 1925, po výhrách nad Československem, Švédskem a koloniální Indii. V pásmovém finále ale podlehlo Francii, když v soupeřově týmu startovali tenisté označovaní za mušketýry.

V roce 1981, kdy byl zaveden formát Světové skupiny, hráli Nizozemci podruhé zonální finále evropského pásma, které zůstalo zachováno. V Jūrmale ale hladce prohráli se Sovětským svazem. Světová čtvrtfinále si zahráli v letech 1993, 1994, 1995, 1997, 2004 a 2005. Daviscupovým maximem se stalo světové semifinále z roku 2001. Postup zajistili především Raemon Sluiter a Sjeng Schalken. Na cestě do něj vyřadili španělské obhájce s Ferrerem a Moyou v sestavě[1] a ve čtvrtfinále Německo vedené Kieferem. Do přímého souboje o salátou mísu však Nizozemce v rotterdamské Ahoy aréně nepustila Francie.[2][3]

Po zavedení finálového turnaje v roce 2019 do něj nizozemský výběr poprvé postoupil v úvodním ročníku zvládnutou ostravskou kvalifikací proti Česku.[4] Účast ve skupinové fázi finále následovala v roce 2022 a debutový postup do vyřazovací fáze v ročníku 2023.

Statistiky

Hráčským týmovým statistikám vévodí Hendrik Timmer, aktivní ve 20. a 30. letech dvacátého století, který vyhrál celkově 43 utkání včetně nejvyššího počtu 32 dvouher. Jeho počet singlových vítězství vyrovnal až Robin Haase, jenž 32 mezistátními zápasy vytvořil nizozemské maximum. Rekordních 16 čtyřher vyhrál Paul Haarhuis, který zasáhl i do nejvyššího počtu šestnácti ročníků soutěže.[5]

Minimálně dvacet vyhraných zápasů zaznamenali Hendrik Timmer, Robin Haase, Paul Haarhuis, Arthur Diemer Kool, Sjeng Schalken a Michiel Schapers. V 16 letech a 357 dnech se nejmladším Nizozemcem, který zasáhl do soutěže, stal Eric Wilborts. V červnu 1981 nastoupil do dvouher evropského pásma proti Irsku. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Christiaan van Lennep ve 41 letech a 171 dnech, když se představil ve čtyřhře červnového semifinále evropského pásma 1928 na Štvanici proti Československu.[5]

Nejdelší nizozemské utkání trvalo 4 hodiny a 55 minut. V semifinále Světové skupiny 2001 v něm Francouz Nicolas Escudé porazil Sjeng Schalkena po pětisetovém průběhu 6–7, 7–6, 4–6, 7–6 a 8–6. Nejvyšší počet 233 gamů Nizozemci odehráli v úvodním kole 1. skupiny euroafrické zóny 2011 proti Ukrajině, s výsledkem zápasů 3:2. Tři z pěti charkovských utkání měla pětisetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Nizozemsku podařil dvakrát, a to na úvod Světové skupiny 1997 proti Rumunsku a poté i ve světové baráži 2017 s Českem.[5]

Chronologie výsledků

2019–2029

Rokúroveňdatummístopovrchsoupeřskórevýsledek
2019Kvalifikační kolo1.–2. únoraOstrava, Českotvrdý (h)Česko Česko2–1výhra
Finálový turnaj, základní skupina19. listopaduMadrid, Španělskotvrdý (h)Kazachstán Kazachstán1–2prohra
20. listopaduSpojené království Velká Británie1–2prohra
2021Kvalifikační kolo6.–7. března 2020Nur-Sultan, Kazachstántvrdý (h)Kazachstán Kazachstán1–3prohra
1. světová skupina18.–19. září 2021Montevideo, UruguayantukaUruguay Uruguay4–0výhra
2022Kvalifikační kolo4.–5. březnaHaag, Nizozemíantuka (h)Kanada Kanada4–0výhra
Finálový turnaj, základní skupina13. záříGlasgow, Spojené královstvítvrdý (h)Kazachstán Kazachstán2–1výhra
16. záříSpojené království Velká Británie2–1výhra
17. záříUSA Spojené státy2–1výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále22. listopaduMálaga, Španělskotvrdý (h)Austrálie Austrálie0–2prohra
2023Kvalifikační kolo4.–5. únoraGroningen, Nizozemkotvrdý (h)Slovensko Slovensko4–0výhra
Finálový turnaj, základní skupina12. záříSplit, Chorvatskotvrdý (h)Finsko Finsko2–1výhra
14. záříUSA Spojené státy2–1výhra
17. záříChorvatsko Chorvatsko1–2prohra
Finálový turnaj, čtvrtfinále23. listopaduMálaga, Španělskotvrdý (h)Itálie Itálie1–2prohra

Složení týmu

Odkazy

Reference

  1. VOLKERS, John. Haarhuis ziel van het nieuwe Davis Cup-dubbel. de Volkskrant [online]. 2001-02-12 [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  2. L'Australie et la France en finale de la Coupe Davis. Libération [online]. 2001-09-24 [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. FOOTIX, Charles le. La victoire de la France en Coupe Davis en 2001. Memosport [online]. 2008-11-18 [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. Česko - Nizozemsko 1:3, Češi v Davis Cupu na finálový turnaj nepostoupili. Teenager trápil favorita, ale na senzaci nedosáhl. Sport.cz [online]. 2019-02-02 [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. 
  5. a b c Netherlands [online]. Davis Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování