Daviscupový tým Velké Británie

Daviscupový tým Velké Británie reprezentuje Velkou Británii v Davisově poháru od prvního ročníku v roce 1900 pod vedením národního tenisového svazu Lawn Tennis Association. Po Spojených státech a Austrálii představuje třetí nejúspěšnější družstvo v historických statistikách.

Družstvo získalo deset trofejí. Jako poražený finalista skončilo osmkrát. Převážná většina úspěchů Britů byla datována mezi ranou éru soutěže až do čtyřicátých let dvacátého století. Finále odehráli také v roce 1978. Jubilejní desátou trofej pak britští reprezentanti vybojovali roku 2015.^[1] Jednalo se o nejdelší interval mezi dvěma tituly konkrétního týmu v historii Davis Cupu.

Historie

Po vypadnutí ze světové skupiny v roce 2003 se tým snažil vrátit do elitní úrovně. To se mu podařilo o pět let později, když roku 2008 podlehl v jejím úvodním kole Argentině 1:4 na zápasy. Následně se opět vrátil zpátky v sezóně 2014. Po sandiegské výhře nad Spojenými státy, však Britové dohráli ve čtvrtfinále po prohře od Itálie 2:3.

2015: Desátý titul po 79 letech

Dva nejdéle působící účastníci v soutěži – Spojené státy a Velká Británie, se střetli potřetí za předešlých 37 let a podruhé za sebou v prvním kole Světové skupiny. Britští tenisté vyhráli stejně jako ve Světové skupině 2014, tentokrát poměrem 3:2 na zápasy. Celková vzájemná bilance po tomto střetnutí vyznívala ve prospěch Američanů poměrem 11:9.^[2] Dvouhra mezi Isnerem a Wardem představovala nejdelší zápas amerického tenisty v Davisově poháru od zavedení tiebreaku v roce 1989.^[3] Britové porazili Američany na domácí půdě poprvé od roku 1935.^[4]

Družstvo pak zvítězilo ve čtvrtfinále poprvé od roku 1981, kdy byla zavedena Světová skupina.^[5] Na londýnské trávě v Queen's Clubu přehrálo Francii 3:1 na zápasy. Od roku 1998 si poprvé připsala tři body bratrská dvojice – Andy a Jamie Murrayovi, když naposledy předtím tohoto výkonu dosáhli zimbabwští bratři Blackovi proti Austrálii.^[6] V semifinále nezastavila Ostrovany ani Austrálie, která odešla poražena z glasgowské haly 2:3.

Jubilejní desátou trofej pak tým vyhrál v gentském finále, hraném v hale na antuce, kde zdolal Belgii 3:1 na zápasy. Salátovou mísu získal po 79 letech (naposledy předtím se to britským hráčům podařilo v roce 1936),^[7] což znamenalo nejdelší interval mezi dvěma tituly konkrétního týmu v historii soutěže. Lídr družstva Andy Murray se stal třetím tenistou od nastolení světové skupiny, který dokázal vyhrát všem osm dvouher v jediném ročníku Davisova poháru. Navázal tak na Američana Johna McEnroea a Švéda Matse Wilandera.^[8] Navíc během ročníku přidal i tři deblová vítězství. Dalšími členy družstva byli Kyle Edmund, James Ward a Jamie Murray.

Chronologie výsledků

2019–2029

Rok	úroveň	datum	místo	povrch	soupeř	skóre	výsledek
2019	Finálový turnaj, základní skupina	20. listopadu	Madrid, Španělsko	tvrdý (h)	Nizozemsko	2–1	výhra
		21. listopadu			Kazachstán	2–1	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	22. listopadu			Německo	2–0	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	23. listopadu			Španělsko	1–2	prohra
2021	Finálový turnaj, základní skupina	27. listopadu	Innsbruck, Rakousko	tvrdý (h)	Francie	2–1	výhra
		28. listopadu			Česko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	30. listopadu			Německo	1–2	prohra
2022	Finálový turnaj, základní skupina	14. září	Glasgow, Spojené království	tvrdý (h)	Spojené státy	1–2	prohra
		16. září			Nizozemsko	1–2	prohra
		18. září			Kazachstán	2–1	výhra
2023	Kvalifikační kolo	3.–4. února	Cota, Kolumbie	antuka	Kolumbie	3–1	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	13. září	Manchester, Spojené království	tvrdý (h)	Austrálie	1–2	prohra
		15. září			Švýcarsko	2–1	výhra
		17. září			Francie	2–1	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	24. listopadu	Málaga, Španělsko	tvrdý (h)	Srbsko	0–2	prohra

Složení týmu

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Velké Británie na Wikimedia Commons
• Daviscupový tým Velké Británie na stránkách Davis Cupu (anglicky)