Dešťová víla
Dešťová víla | |
---|---|
Země původu | Česko |
Jazyk | čeština |
Délka | 96 minut |
Žánr | pohádka |
Námět | Theodor Storm |
Scénář | Milan Cieslar Jan Míka |
Režie | Milan Cieslar |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Lenka Vlasáková Vica Kerekes Jakub Gottwald |
Hudba | Petr Hapka Pavel Vrba Petr Čepek |
Kamera | Karel Fairaisl |
Kostýmy | Evženie Rážová |
Střih | Milan Cieslar Radek Kudela |
Zvuk | Zdeněk Taubler Petr Lenděl |
Architekt | Václav Novák |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 11. února 2010 |
Distribuce | Bioscop |
Rozpočet | cca 30 milionů |
Přístupnost | přístupné |
Dešťová víla na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dešťová víla (anglicky The Rain Fairy) je česká celovečerní výpravná poetická pohádka režiséra Milana Cieslara z roku 2010, natočená na motivy německé pohádky Vládkyně dešťů Theodora Storma z roku 1863.
Děj
Vzduch, Oheň, Země a Voda – čtvero živlů, kdysi ovládajících zemi, chodívalo světem na „pravidelnou inspekci“; jednou zjistili, že lidé upadli a začali stavět peníze nad lásku. Takový je i sedlák Lakota, jehož syn Ondra miluje chudou Květušku; otec však jejich lásce nepřeje. Když se živly vrátí ke Slunci, žádají tvrdý trest; Slunce otálí a Dešťová víla navrhne vzít lidem déšť. Její návrh je přijat a následně udeří sucho. Starý farmář Lakota slíbí Ondrovi Květušku pod podmínkou, když zařídí, aby začalo pršet. Květuška se rozpomene na setkání se starou žebračkou a poslechne její radu: vydává se za Dešťovou vílou. (Ondru, který jí chce provázet, sedlák zákeřně paralyzuje). Takto zmešká svou nevěstu a marně po ní pátrá. Mezitím bezradná Květuška na samém konci světa roní slzy, čímž se ukáže sama královna vod. Ta ve své říši, kde se vaří mraky, slíbí Květušce déšť; děvče dostane ke splnění tři úkoly…[1][2]
Natáčení
Snímek byl natočen léta 2009 v ateliérech na Kavčích horách, na skalním hradě Valečově,[3] v Přerově nad Labem, ve skanzenu v Kouřimi a v Zubrnicích (zde v komparzu účinkovaly desítky místních obyvatel[1]); některé záběry byly použity i z Islandu.[4]
Hudba
Veškerou hudbu pro Dešťovou vílu napsal Petr Hapka; titulní píseň s názvem Beránci otextoval Pavel Vrba.[1]
Obsazení
Lenka Vlasáková | Dešťová víla/žebračka |
Vica Kerekes; mluví Hana Kusnjerová | Květuška Pařízková |
Jakub Gottwald | Ondra Lakota |
Miroslav Donutil | starosta, statkář Lakota |
Simona Stašová | statkářka Lakotová |
Jaromír Dulava | Bečka z pivovaru |
Jitka Sedláčková | Bečková |
Aneta Krejčíková | Běta Bečková |
Aleš Háma | Amidor |
Jana Janěková | máma Pařízková |
Stanislav Zindulka | děda Pohádka |
Petr Nárožný | doktor |
Jan Skopeček | dědeček |
Věra Kubánková | babička |
Marián Labuda | Slunce |
Robert Jašków | Vzduch |
Martin Dejdar | Oheň |
Kateřina Macháčková | Země |
Ljuba Skořepová | kořenářka |
Jan Kuželka | holič Mydlinka |
Michal Roneš | farář |
Jiří Maria Sieber | kovář |
Stanislav Lehký | hostinský |
Pavel Vondruška | chalupník |
Ladislav Kopecký | otec lapků |
Tomáš Karger | prvý lapka |
Vladimír Vopravil | druhý lapka |
Adéla Srncová | ohnivá víla |
Barbora Kolaříková | ohnivá víla |
Johana Hájková | ohnivá víla |
Veronika Nová | vodní víla |
Lucie Žďárská | vodní víla |
Kateřina Hovorková | vodní víla |
Veronika Prokšová | vodní víla |
Kristina Carvanová | vzdušná víla |
Aneta Zyková | vzdušná víla |
Nela Čelišová | víla Země |
Kateřina Klečková | víla Země |
Tvůrci
- Námět: Theodor Storm podle pohádky Die Regentrude (Vládkyně dešťů)[5]
- Režie: Milan Cieslar
- Scénář: Jan Míka, Milan Cieslar
- Kamera: Karel Fairaisl
- Hudba: Petr Hapka
- Výprava-architekt: Václav Novák
- Střih: Radek Kudela, Milan Cieslar
- Zvuk: Zdeněk Taubler, Petr Lenděl
- Scénografie: Václav Novák, Roman Chochola
- Masky: Lukáš Král, Hana Poršová
- Kostýmy: Evženie Rážová
- Vedoucí produkce: Lukáš Kaplan
- Další údaje: barevný, 96 minut, pohádka
Zajímavosti
- Roli Ondry měl původně hrát Filip Tomsa a roli dešťové víly měla hrát Libuše Šafránková.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c SPÁČILOVÁ, Mirka. Dešťová víla přinese lásku i kouzla, ale bez čertů a princezen. Kultura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 6. únor 2010 [cit. 2023-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Premiéry - Dešťová víla, Kniha přežití i Percy Jackson: Zloděj blesku. Kultura. Novinky.cz [online]. Borgis, 11. únor 2010 [cit. 2023-08-11]. Dešťová víla. Dostupné online.
- ↑ HEJNA, Petr. Filmaři vyhledávaný skalní hrad Valečov zve k návštěvě celoročně. Vaše zprávy. Novinky.cz [online]. Borgis, 21. září 2017 [cit. 2023-08-11]. Dostupné online.
- ↑ http://www.filmovamista.cz/1655-Destova-vila
- ↑ http://www.kinobox.cz/clanek/3597-recenze-destova-vila
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“