de Havilland Mosquito
| de Havilland Mosquito | |
|---|---|
 Mosquito B.XVI sériového čísla ML963 571. perutě RAF | |
| Určení | stíhací, průzkumný a lehký bombardovací letoun |
| Původ | Spojené království |
| Výrobce | de Havilland Aircraft Company |
| Šéfkonstruktér | Ronald E. Bishop |
| První let | 25. listopadu 1940 |
| Zařazeno | 1941 |
| Vyřazeno | 1956 |
| Uživatel | Royal Air Force Royal Canadian Air Force Royal Australian Air Force United States Army Air Forces |
| Výroba | 1940 - 1950 |
| Vyrobeno kusů | 7781 ks |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
de Havilland DH.98 Mosquito („Komár“) byl britský víceúčelový bojový letoun, který od počátku svého nasazení roku 1941 představoval tvrdý oříšek pro stíhače Luftwaffe, jimž většinou unikal díky své vysoké rychlosti. Byl používán jako lehký bombardér, noční i denní stíhač a průzkumný letoun. Pro své kvality, které měl i přesto, že většina stroje byla tvořena dřevěnou konstrukcí, dostal přezdívku „Dřevěný zázrak“.
Vývoj
Letoun Mosquito vznikl ve firmě de Havilland Aircraft Co. v říjnu 1938. Bylo plánováno, že se bude díky své rychlosti užívat jako neozbrojený denní bombardér. Britské vojenské kruhy se na tento stroj dívaly s nedůvěrou, ale v roce 1940 daly souhlas k jeho výrobě. Bylo plánováno, že se bude používat pro průzkum. První prototyp vzlétl v Hatfieldu 25. listopadu téhož roku s motory Rolls-Royce Merlin RM35M a překvapil svými výkony – byl rychlejší než řadové jednomotorové stíhačky. Jeho rychlost 640 km/h, obratnost a příjemné letové vlastnosti zaručily rychlý souhlas se sériovou výrobou. Druhý prototyp stíhacího DH.98 Mosquito Mk.II poprvé vzlétl 15. května 1941 s neprosklenou přídí, výzbrojí čtyř kulometů a čtyř 20mm kanónů a dvoumístnou kabinou. Vývoj této varianty směřoval především k jejímu přizpůsobení pro noční stíhání. Součástí výstroje NF Mk.II se stal radiolokátor AI Mk.IV nebo Mk.V a tlumiče plamenů na výfucích, vyzbrojeny byly čtyřmi leteckými kanóny British Hispano Mk.I ráže 20 mm a čtyřmi kulomety Browning ráže 7,7 mm.
Montáží novějších radarů AI Mk.VII a Mk.VIII s parabolickou anténou do draku Mosquita vznikl typ NF Mk.XIII a instalací amerického radaru SCR 720 či 729 s odlišným dielektrickým krytem typ NF Mk.XVII. Všechny stroje s parabolickou anténou byly vyzbrojeny pouze čtyřmi 20mm kanóny. Pět kusů speciální výškové verze noční stíhačky NF Mk.XV neslo radar Mk.VIII, čtyři kulomety ve výstupku pod trupem a byly vybaveny přetlakovou kabinou. Následovalo 260 NF Mk.XIII s motory Merlin 21 nebo 23, 280 kusů NF Mk.XIX s větším krytem antény radaru a motory Merlin 25 a NF Mk.30 z června 1944 poháněná motory Merlin 76 nebo 113. Poválečné verzi NF Mk.38 předcházela NF Mk.36 z května 1945. Třetí, neozbrojený prototyp (W4051), zalétaný 10. června 1941 byl spolu s deseti prvními sériovými stroji PR. Mk.I se zabudovanými motory Merlin 21 po 1072 kW přidělen 1. fotoprůzkumné jednotce v Bensonu. V září 1941 začaly z výrobní linky vycházet bombardovací varianty Mosquito B Mk.IV Series 1 s motorovými gondolami nepřesahujícími odtokovou hranu křídla (38 kusů) a B Mk.IV Series 2 s delšími motorovými gondolami (300 kusů). První Mk.IV zařadila do své výzbroje 105. peruť RAF v polovině května 1942. Odlehčením bombardovacích "čtyřek" následovalo 32 fotoprůzkumných strojů PR. Mk.IV, jejichž motory Merlin 21 nebo 23 si ponechaly. Pět výškových PR. Mk.VIII s motory Merlin 61 o výkonu 1235 kW každý, vzniklo rovněž úpravou z B Mk.IV.
Od února 1943 začaly k bojovým útvarům proudit dodávky stíhacích-bombardovacích FB Mk.VI s dvanáctiválcovými motory Rolls-Royce Merlin 21 na které navázalo 25 strojů FB Mk.XVIII s instalovaným pancéřováním a kanónem Molin ráže 57 mm, který doplňovaly jen dva kulomety v přídi. Vývojová linie bombardérů pokračovala výškovou verzí B Mk.IX vyrobenou v počtu 54 letounů a 6. května 1943 zalétanou průzkumnou variantou PR. Mk.IX s motory Merlin 72 (90 strojů). Zvětšenou pumovnici a částečně přetlakovou kabinu mělo 1200 vyrobených strojů Mosquito B Mk.XVI a z nich odvozených 432 PR. Mk.XVI. Dalším odlehčením "šestnáctek", zvětšením rozpětí a montáží motorů Merlin 113 o výkonu 1242 kW vzniklo pět strojů PR. Mk.32. Dne 4. prosince 1944 poprvé vzlétl typ PR. Mk.34 určený pro pacifické bojiště se zvětšeným objemem palivových nádrží v rozšířeném prostoru v místě obvyklé pumovnice. Do konce války bylo vyrobeno 50 strojů, z nichž se mnohé po válce přestavovaly na Mk.34A záměnou Merlinů 113 a 114 na výkonnější 114A s výkonem 1257 kW každý. Válečný vývoj bombardovacích Mosquit byl završen variantou B Mk.35 z března 1945 a fotoprůzkumným typem pro snímkování s fotobleskem PR. Mk.35. Nejpočetnější byla stíhací a bombardovací verze FB. Letouny verze NF.30, byly tak rychlé, že je nedostihlo žádné vrtulové letadlo Luftwaffe, několik letounů však bylo sestřeleno nočním stíhačem Heinkel He 219. Bombardovací verze Mosquita Mk.IV donesla náklad pum na stejnou vzdálenost jako americký čtyřmotorový Boeing B-17 Flying Fortress. Mosquita byla také používána pro lety mezi neutrálním Švédskem a Velkou Británií, při nichž proudily do Británie strategické produkty.
Operační nasazení
Mosquito mělo v druhé světové válce široké uplatnění. Nejprve byly nasazeny fotoprůzkumné verze, jež absolvovaly první bojové lety v září 1941. První jednotka, kterou vyzbrojili jeho bombardovací verzí B. Mk.IV, byla 105. bombardovací peruť RAF 2. bombardovací skupiny na letišti Marham. Tato jednotka podnikla 31. května 1942 nálet na Kolín nad Rýnem. Noc předtím město bombardovalo přes tisíc spojeneckých strojů a Mosquita se měla setkat s těžkými útoky nepřátelských stíhačů. Po odhození pum však nová Mosquita využila svou rychlost a nepříteli unikla. Mnohem známější však byl útok strojů této jednotky na budovu gestapa v Oslu. Podobný útok uskutečnila 487. novozélandská peruť RAF, 464. australská peruť RAF a 21. peruť RAF pod vedením Ch. Pickarda na věznici ve francouzském městě Amiens 18. února 1944. Útok, při kterém se většině nacisty vězněných francouzských vlastenců podařilo z vězení uprchnout, se do historie zapsal jako operace Jericho. 11. dubna 1944 zaútočila Mosquita 613. perutě (City of Manchester) na gestapo v Haagu. Podobně účinkovala 25. března 1945 při operaci Carthage, když zaútočili na gestapo v Kodani.
V roce 1943 sloužilo v Royal Air Force více než 1000 strojů tohoto typu. 30. ledna 1943 uskutečnila Mosquita 105. perutě nálet na Berlín, kde právě probíhaly nacistické manifestace na počest desátého výročí Hitlerova jmenování do funkce kancléře. Němce přiváděla činnost těžce polapitelných průzkumných a bombardovacích Mosquit k zoufalství. K boji proti nim vytvořili speciální Jagdgruppen 25 a 50 vyzbrojené stroji Bf 109G-6, ale jejich činnost nebyla úspěšná. Při 320 náletech na Berlín v roce 1943 Spojenci ztratili jen 12 strojů Mosquito.[2] Stroji, které byly pro Mosquito velkým nebezpečím, byly zejména noční stíhací Heinkely He 219 nebo Messerschmitt Me 262. Těch však nebyl nikdy dostatek. Mezi nejznámější piloty Mosquit patří Angličané John Cunningham, Bob Braham, Branse Burbridge, Francouz Max Guedj, Australan Sidney Cotton a Polák Bolesław Orlinski.
Mosquita byla také používána pro lety mezi neutrálním Švédskem a Velkou Británií, při kterých proudily do Británie strategické produkty. Letoun byl nejen vyráběn v Anglii, kde se licenčně vyráběl u firem Airspeed, Percival Aircraft Ltd. a Standard Motors, ale v dalších státech světa, a to i po ukončení druhé světové války, kdy byl ještě do roku 1950 dále vyráběn. Australská produkce dala vzniknout 212 letounům verze FB Mk.40 s americkými motory Packard Merlin 33 a 69, z nichž bylo 6 strojů upraveno na domácí průzkumnou verzi PR Mk.40, 28 kusů na Mk.41, nebo na cvičné Mk.43. Kanadská výroba od září 1942 produkovala bombardovací B Mk.VII s americkou výstrojí a motory Packard Merlin, příbuzné s verzí FB Mk.VI. Pro USAAF bylo určeno 40 letounů Mosquito B Mk.XX, které je používalo jako fotoprůzkumné s označením F-8. U de Havilland Aircraft of Canada v Downsview v Torontu vznikla také bombardovací verze B Mk.25, stíhací-bombardovací FB Mk.21 a FB Mk.26, či cvičné Mk.43.
Československo
Stroje sloužily i mnoha československým letcům v RAF (zejména v 68. noční stíhací peruti). Těchto elegantních strojů si užili českoslovenští letci i po válce, protože Československá armáda měla tyto stroje varianty Mosquito FB Mk.VI krátce po válce ve své výzbroji pod označením B-36. Provozovala též cvičnou verzi T.Mk.III pod označením CB-36. Celkem se jednalo o 26 letounů obou verzí. Sloužily u Leteckého pluku 24, Leteckého pluku 25 a 47. průzkumného leteckého pluku. Vyřazeny byly roku 1953.[3]
Verze letounu
- PR.I: fotoprůzkumná verze
- NF.II: noční stíhací letoun
- T.III: cvičný letoun
- B.IV: neozbrojený bombardér nesoucí čtyři 227 kg pumy
- FB.VI: stíhací bombardér a denní a noční těžký stíhací letoun
- B.VII: letouny verze Mk.IV postavené v Kanadě.
- PR.VIII: průzkumná verze
- Mk.IX: bombardér, průzkumný letoun
- NF.XII: verze NF.II s radarem
- NF.XIII: schopnost nést přídavné nádrže
- NF.XV: výškový stíhací.
- Mk.XVI: zvětšená pumovnice, přetlaková kabina
- NF.XVII: noční stíhací letoun s novým radarem AI Mk.X nebo SCR.
- FB.XVIII: s 57mm poloautomatickým kanónem Molins M, přezdívaný „Moucha tse-tse“, pro účely pobřežního letectva
- NF.XIX: přestavba verze Mk.XIII
- B.XX: verze stavěná v Kanadě
- FB.21 až T.29: kanadská označení letounů s motory Packard V-1650
- NF.30: Noční stíhačka s dvoustupňovými motory, novými vrtulemi a radarem
- PR.32: průzkumná verze se zvětšeným rozpětím a motory Merlin 113/114.
- Mk.33: první námořní Sea Mosquito se skládacími křídly
- PR.34: průzkumná verze
- B.35: bombardovací verze
- NF.36: poválečná stíhací verze s motory Merlin113/114 a radarem AI Mk.X.
- TF.37: stíhací a torpédová verze
- NF.38: poslední stíhací verze
- TT.39: letoun pro vlečení vzdušných terčů.
- FB.40: australská verze Mk.VI
- PR.41: v Austrálii odvozená verze od PR.IX a Mk.40
- T.43: australská cvičná verze
Uživatelé
Vojenští uživatelé
_MC-2_Belgian_AF_RWY_01.10.53_edited-3.jpg)
Austrálie
Belgie
Československo
Čínská republika
Čína- Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (ukořistěné exempláře)
Dominikánská republika- Dominikánské letectvo
Francie
Haiti- Haitské letectvo
Izrael
Jihoafrická unie
Jugoslávie- Letectvo Socialistické federativní republiky Jugoslávie
Kanada
Norsko
Nový Zéland
Polsko
Sovětský svaz
Spojené království
Spojené státy americké
Švédsko
Švýcarsko
Turecko
Civilní uživatelé
- Kanada
- Spartan Air Services
Mexiko- Coculum Aeronautica SA de CV
- Spojené království
- Švýcarsko
- Swissair (krátkodobý provoz 1 letounu internovaného za války, později předaného švýcarskému vojenskému letectvu)
- Turecko
- Hlavní mapovací ředitelství
Specifikace (Mosquito B Mk.XVI)
Technické údaje
- Osádka: 2 (pilot, navigátor)
- Rozpětí: 16,51 m
- Délka: 13,56 m
- Výška: 5,31 m
- Nosná plocha: 42,18 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 6486 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 11 339 kg
- Pohonná jednotka: 2 × kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin 76/77 (na jednom z motorů je instalován kompresor pro přetlakování pilotní kabiny)
- Výkon motoru: 1710 H.P. (1275 kW)
Výkony
- Maximální rychlost: 667 km/h ve výšce 8534 m
- Dostup: 11 277 m
- Počáteční stoupavost: 868 m/min
- Dolet: 2092 km
Výzbroj
- max. 1814,36 kg pum
Avionika
- přístroj pro hyperbolickou radionavigaci GEE
Odkazy
Reference
- ↑ Thirsk 2006, p. 31.
- ↑ Pierre Clostermann. Ohně v oblacích. Plzeň: [s.n.], 2000.
- ↑ Letouny de Havilland DH.98 Mosquito FB.Mk.VI v československých službách [online]. Vojenský historický ústav [cit. 2023-09-13]. Dostupné online.
Literatura
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla: 1939-45/ Velká Británie - Německo. Olomouc: Votobia, 1996. 110 s. ISBN 80-7198-260-1.
- GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola De Havilland 98 Mosquito, s. 30–33.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu de Havilland Mosquito na Wikimedia Commons - Galerie de Havilland Mosquito na Wikimedia Commons
- (anglicky) The Mosquito Page
- De Havilland D.H.98 Mosquito FB Mk.VI
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
.svg)
The national and official state flag of Haiti; arms obtained from http://www.webchantier.com/. The civil flag can be found at here.
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
.svg)
.svg)
.svg){kind=link}
Autor: David Whiworth (Tony Clarke Collection), Licence: CC BY-SA 4.0
Israel Air Force DH98 Mosquito TR33
de Havilland Mosquito B 35 (reconfigured to a FB VI, on display at the Alberta Aviation Museum) in Edmonton. Alberta
Autor: Kaboldy, Licence: CC BY-SA 3.0
De Havilland Mosquito Mk 19
Autor: RuthAS, Licence: CC BY 3.0
De Havilland Mosquito NF.XIX of the Royal Swedish Air Force in October 1949.
A Royal Air Force de Havilland Mosquito B.XVI (serial ML963) in flight. ML963, 8K-K "King" of No. 571 Squadron, the picture having been taken on 30 September 1944, after the aircraft had completed repairs at Hatfield. ML963 was first issued to 109 Squadron on 9 March 1944, going on to 692 Squadron on the 24th of the same month , and then on to 571 on 19 April 1944. It was damaged in action on 12 May 1944 but returned to the Squadron on 23 October of that year. ML963 completed 84 operations with the Squadron, 31 of them to Berlin (one of the others was a low-level sortie to skip-bomb a 4,000 lb bomb into the Bitburg Tunnel, undertaken on New Year's Day, 1945. The crew were Flt Lt Norman J Griffiths & Flg Off WR Ball). Its final sortie came on 10-11 April 1945, when it was abandoned following an engine fire. The crew, F/O R.D. Oliver and F/S L.M. Young RAAF, rejoined their Squadron before the end of the month, F/O Oliver reporting as early as 22 April 1945.
Bombing of the Gestapo headquarters in Shellhuset (Shell House), Copenhagen by the RAF. This was Operation Carthage
Armourers prepare to load four 500-lb MC bombs into the bomb-bay of De Havilland Mosquito FB Mark VI, MM403 'SB-V', of No. 464 Squadron RAAF at RAF Hunsdon, Hertfordshire.
Kermit Week's B.Mk 35 (RS712) at the AirVenture Museum, Oshkosh, Wisconsin.
de Havilland Mosquito PR XVI of the 654th Bomb Squadron, 25th Bombardment Group, at RAF Watton England.
Autor: RuthAS, Licence: CC BY 3.0
De Havilland Mosquito TT.6 target tug MC-2 of the Belgian Air Force at Manchester Airport in 1953
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
De Havilland Mosquito prototype. Photo by British RAF during maiden flight on November 25, 1940.
De Havilland Mosquito aircraft in various stages of production at Hatfield, Hertfordshire (UK). At right is a Mosquito FB.VI, serial LR254, to the left is the tail of a B.XVI, serial MM2??.
Autor: RuthAS, Licence: CC BY 3.0
De Havilland DH.98 Mosquito FB.VI NS930 of the Turkish Air Force at Manchester (Ringway) Airport in 1947
A Royal Air Force de Havilland Mosquito B.XVI (serial ML963) in flight. ML963, 8K-K "King" of No. 571 Squadron, the picture having been taken on 30 September 1944, after the aircraft had completed repairs at Hatfield. ML963 was first issued to 109 Squadron on 9 March 1944, going on to 692 Squadron on the 24th of the same month , and then on to 571 on 19 April 1944. It was damaged in action on 12 May 1944 but returned to the Squadron on 23 October of that year. ML963 completed 84 operations with the Squadron, 31 of them to Berlin (one of the others was a low-level sortie to skip-bomb a 4,000 lb bomb into the Bitburg Tunnel, undertaken on New Year's Day, 1945. The crew were Flt Lt Norman J Griffiths & Flg Off WR Ball). Its final sortie came on 10/11 April 1945, when it was abandoned following an engine fire. The crew, F/O R.D. Oliver and F/S L.M. Young RAAF, rejoined their Squadron before the end of the month, F/O Oliver reporting as early as 22 April 1945.