De Ondergedoken Camera

Menno Huizinga: Ortskommandantur na třídě Lange Voorhout v Haagu. Fotografie pořízená z jeho velocipedu fotoaparátem Leica skrytým v krabici od sýra. Asi 1940-44.

De Ondergedoken Camera (Underground kamera nebo Skrytá kamera^[1] 1943 - 1945) byla skupina nizozemských fotografů, kteří během druhé světové války dokumentovali německou okupaci Nizozemska.

Historie

Skupina vznikla z iniciativy fotografů Fritze Kahlenberga a Tonny van Renterghema a zahrnovala jak profesionální fotografy, tak i amatéry. Cílem bylo využít jejich schopnosti dokumentovat. Protože fotografování bylo během německé okupace Nizozemska zakázáno, pracovalo se jim za velmi obtížných okolností. Pro svou vlastní bezpečnost často zůstávali v anonymitě a někdy pod pseudonymem. Jejich cílem bylo zachytit všední život v nacisty okupovaném Nizozemí.

Museli se vypořádat s velkými logistickými problémy, jako byl nedostatek materiálu a omezená elektrické energie - vyžadující použití karbidových výbojek a centrální temné komory - se jim podařilo zachytit hodně situací. Fotoaparáty byly často skryty pod bundou, novinami nebo zabudovány do nákupních tašek nebo aktovek s otvorem pro objektiv.^[1] Zvláště ženy mohly nenápadně pracovat s nákupní taškou, která nevzbuzovala podezření.

Fotografie mohli pořizovat také němečtí vojáci. Zatčení členů odporu a podobně mohlo být použito odbojem a přeměněno na spojence.

Skupina fungovala aktivně od roku 1943 do roku 1945.

Jejich práce přinesla tisíce fotografií, z nichž část byla již vystavena dva týdny po osvobození, "Amsterdam v době hladové zimy" byla další výstavou v roce 1947.

Členové

Emmy Andriesse byla Židovka, která fotografovala za velmi těžkých podmínek hladomoru v Amsterodamu. Je autorkou snímků: Boy with pan, The Gravedigger nebo Kattenburg Children, které jsou důkazem hladu, chudoby a utrpení během okupace v "Hladové zimě" 1944-1945.^[2]

Menno Huizinga fotografoval každodenní život v Haagu, v roce 1942 fotografoval stavbu Atlantického valu, v roce 1943 zaznamenal kácení lesů Haagse a v zimě roku 1944 fotografoval zoufalé hledání všeho hořlavého. Během špionážního fotografování schoval svůj fotoaparát Leica do krabice od sýru s otvorem vyříznutým pro objektiv a cestoval na svém bicyklu. Nakonec fotografoval osvobození a příchod vojsk a oslavy konce války. Fotografie jsou součástí rozsáhlé sbírky NIOD Instituut voor Oorlogs-, Holocaust- en Genocidestudies (Institut pro studium války, genocidy a holokaustu).

Seznam členů

Členové této speciální skupiny byli:

Galerie

• 

  Menno Huizinga: Velociped s upraveným předním kolem kvůli nedostatku běžných pneumatik, Haag, 1943–1944

• 

  Menno Huizinga: Ženy si odnášejí dřevo na topení z rozbořené budovy během období nedostatku paliva způsobeného vnitrostátní železniční stávkou, Haag, 1944–1945

• 

  Menno Huizinga: Podvyživený chlapec během Hladové zimy, 1944–1945

• 

  Menno Huizinga: Špionážní fotografie, dole v popředí jsou vidět řídítka Huizingova kola, žena dokázala koupit oranžovou vlajku, 1944–1945

• 

  Menno Huizinga: Dva chlapci si hrají po osvobození na raftu z potravinářských plechovek a dřeva, léto 1945

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku De Ondergedoken Camera na nizozemské Wikipedii.

Literatura

• Documentaire The underground camera, Paul Moody, 1996

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu De Ondergedoken Camera na Wikimedia Commons