Deathspell Omega

Deathspell Omega je blackmetalová kapela založená roku 1998 ve francouzském Poltiers.

Skupina se v textech zaměřuje na metafyzický satanismus^[1] a díla filozofů Bataille^[1][2] a Hegela^[3]. Do povědomí se dostala zejména sérií tří koncepčních alb z let 2004, 2007 a 2010 (Si monvmentvm reqvires, circvmspice, Fas – Ite, Maledicti, in Ignem Aeternum a Paracletus) zaměřujících se na teologické aspekty Boha a Satana a na vztah člověka k nim.

Od sedmého studiového alba The Furnaces of Palingenesia mají texty politickou tematiku namířenou proti autoritarismu.^[4]

Zpočátku hrála skupina Deathspell Omega tradiční syrový black metal po vzoru např. Darkthrone a jejich alba Transilvanian Hunger. V roce 2004 představila kapela s vydáním alba Si Monvmentvm Reqvires, Circvmspice nový zvuk – více technicky a experimentálně zaměřený, s lepší produkcí a vlivy gregoriánského chorálu a sborové hudby obecně.^[5]

Tvorba kapely se po vydání Si Monvmentvm Reqvires, Circvmspice stala ještě více experimentální, což se projevilo na pěti skladbách vydaných v roce 2005 na EP Kénôse a dvojici split alb o celkové délce téměř osmdesáti minut, přesahující délku předchozí studiové desky. Druhý díl trilogie, Fas – Ite, Maledicti, in Ignem Aeternum – byl vydán 16. července 2007, v USA 17. července.^[6] V lednu 2009 vyšlo další EP nazvané Veritas Diaboli Manet in Aeternum: Chaining the Katechon. Další studiové album Paracletus zveřejnila vydavatelství Norma Evangelium Diaboli a Season of Mist 9. listopadu 2010. ^[7] Poslední nahrávkou týkající se trilogie je epilogové EP Drought, vydané 22. června 2012.^[8]

Šesté studiové album, The Synarchy of Molten Bones, bylo dostupné nejprve v digitální verzi ke stažení a streamování 31. října 2016,^[9] na CD a 12'' vinylu vyšlo 8. listopadu.^[10]

Sedmá deska nazvaná The Furnaces of Palingenesia vyšla 24. května 2019 a je prezentována jako manifest diktátora, hovořícího za politickou stranu zvanou „the Order“ (Řád). Album je silně namířeno proti autoritářským režimům, levicovým i pravicovým. Zároveň představuje posun co do produkce, neboť ho skupina nahrála s pomocí analogového vybavení a výsledný mastering je tišší než jejich předchozí tvorba.^[4] Ve skupině působí lidé z opačných stran politického spektra, k čemuž se členové vyjádřili po kritice, kterou obdrželi.^[4] Důvodem byl zpěvák Mikko Aspa, jenž se sólovým projektem Clandestine Blaze vydává nacionálně socialistický black metal a má vazby na Rock Against Communism kapely.

O členech skupiny je známo jen velmi málo osobních informací. Kapela nemá oficiální webové stránky, účty na sociálních sítích nebo propagační fotografie, nikdy nehrála naživo a informace neuvádí ani na samotných albech. V průběhu let poskytli členové několik rozhovorů, v prvních z nich kritizovali blackmetalovou scénu jako takovou.^[11][12] Interview z roku 2004 zprostředkovávalo jejich soukromé vydavatelství Norma Evangelium Diaboli pro zachování anonymity.^[1]

Finský hudebník Mikko Aspa je zpěvákem skupiny od roku 2002.^[1][13] Shaxul, zpěvák Hirilorn, uvedl, že byl zpěvákem od založení skupiny do roku 2002, kdy odešel kvůli neshodám ohledně nového vývoje hudby směrem k avantgardě a „náboženskému trendu“,^[14][15] což vnímal jako zradu.^[16] V roce 2014 proběhl rozhovor pojednávající o nedoceněných metalových kytaristech, ve kterém Luc Lemay, zpěvák skupiny Gorguts, uvedl jako kytaristu Deathspell Omega Christiana Bouchého, včetně jeho přezdívky Hasjarl.^[17]

Členem skupiny je rovněž bubeník, neboť kapela potvrdila, že programované bicí použila pouze u prvních 4 skladeb na debutovém albu Infernal Battles.^[4]

Tobias Forge, zpěvák skupiny Ghost, uvedl v rozhovoru s magazínem Loudwire roku 2018, že producentem Deathspell Omega je francouzský synthwaveový hudebník Franck Huseco, známý pod uměleckým jménem Carpenter Brut.^[18]

• Khaos – baskytara (1998–)
• Christian Bouché – kytara (1998–)
• Mikko Aspa – zpěv (2002–)

• Yohann Pasquier – bicí (1998–1999)
• Frédéric Sescheboeuf – zpěv (1998–2002)

Studiová alba

• Infernal Battles (2000)
• Inquisitors of Satan (2002)
• Si Monvmentvm Reqvires, Circvmspice (2004)
• Fas – Ite, Maledicti, in Ignem Aeternum (2007)
• Paracletus (2010)
• The Synarchy of Molten Bones (2016)
• The Furnaces of Palingenesia (2019)
• The Long Defeat (2022)

EP

• Kénôse (2005)
• Veritas Diaboli Manet in Aeternum: Chaining the Katechon (2008), samostatné vydání části nahrané pro split album se skupinou S.V.E.S.T.
• Mass Grave Aesthetics (2008), původně ze splitu From the Entrails to the Dirt z roku 2005.
• Diabolus Absconditus (2011), původně ze splitu Crushing the Holy Trinity' z roku 2005.
• Drought (2012)

Dema

• Disciples of the Ultimate Void (1999, zároveň uvedené jako poslední čtyři skladby na debutovém albu Infernal Battles)

Split alba

• Clandestine Blaze / Deathspell Omega (2001)
• Sob A Lua Do Bode / Demoniac Vengeance – Split LP s Moonblood (2001)
• Split s Mütiilation (2002)
• From The Entrails To The Dirt (Part III) – Split LP s Malicious Secrets (2005)
• Crushing The Holy Trinity (Part I: Father) – V/A LP se Stabat Mater, Clandestine Blaze, Musta Surma, Mgła a Exordium (2005)
• Veritas Diaboli Manet in Aeternum – split EP se S.V.E.S.T. (2008)

Kompilace

• Manifestations 2000–2001 (2008, kolekce skladeb původně vydaných na LP splitech s Moonblood a Mütiilation, a kompilace Black Metal Blitzkrieg)
• Manifestations 2002 (2008, 8 dříve nevydaných skladeb, původně napsaných pro kompilaci Crushing the Holy Trinity a plánované split album s Cantus Bestiae)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deathspell Omega na anglické Wikipedii.

• Deathspell Omega v databázi Encyclopaedia Metallum (anglicky)
• Deathspell Omega na AllMusic (anglicky)
• Deathspell Omega na Musicmight (anglicky)