Defenestrace

Defenestrace (z latinské předložky de, z, od, pryč a fenestra, tj. okno) označuje násilné vyhození z okna. Původ slova je odvozován od pražské defenestrace v roce 1618,^[1] kdy nespokojení protestantští stavové vyhodili z okna dva královské místodržící a k tomuto činu sepsali obsáhlou apologii. Ovšem ve středověku a v raném novověku se defenestrace konaly poměrně často a toto konání neslo prvky lynče, ordálu a společně spáchané vraždy. Ve středověké a raně novověké společnosti, která je výrazně vertikálně členěna (přičemž význam vrstev směrem odshora klesá), má defenestrace charakter symbolického trestu (svržením odshora dolů dávají vykonavatele najevo, že se svržení v jim vymezené vrstvě chovali nepatřičně).^[zdroj?!] Inspirace k defenestraci je také často spatřována ve starozákonním příběhu o bezbožné, nemravné a sadistické královně Jezábel, která byla po převratu prince Jehúa svržena z okna svého paláce vlastními služebníky.^[2]

Pražské defenestrace

Zvláštní význam hrají defenestrace v českých dějinách, tři pražské defenestrace označují události z let 1419, 1483 a 1618. Často se však událost z roku 1483 mezi „významné defenestrace“ nepočítá, což vede k určité nejednoznačnosti, kdy jako „druhá pražská defenestrace“ je označována ta z roku 1618. Také označení „třetí pražská defenestrace“ nemá ustálený význam a označují se jím různé události. Jako třetí pražská defenestrace byla např. označena smrt Jana Masaryka.^[3]

Defenestrace z roku 1419

První pražská defenestrace se odehrála v neděli 30. července 1419, kdy byli protihusitští novoměstští radní zabiti svržením z okna radnice. Ozbrojený dav přivedený knězem Janem Želivským po kázání v kostele Panny Marie Sněžné před novoměstskou radnici neúspěšně žádal o vydání vězněných stoupenců přijímání podobojí. Následně, zřejmě za účasti Jana Žižky, na radnici zaútočili a konšely vyházeli z oken a ubili. Událost je považována za počátek husitských válek.

Defenestrace z roku 1483

Tato defenestrace se udála 24. září 1483 při bouřích pražského obyvatelstva za vlády krále Vladislava Jagellonského, kdy strana podobojí, obávající se o svůj vliv, provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken příslušných radnic byli vyhozeni staroměstský purkmistr a těla sedmi zabitých novoměstských konšelů. Převrat v Praze přispěl k omezení panovnické moci a zabránil obnovení předhusitských poměrů. 6. října 1483 uzavřely tři pražské obce smlouvu o jednotě a společném postupu, která přinesla nadvládu kališnické konfese. Vývoj pak směřoval k náboženskému smíru a vyhlášení rovnoprávnosti obou církví na kutnohorském sněmu v roce 1485.

Defenestrace z roku 1618

K této defenestraci došlo 23. května 1618. Byla demonstrativním aktem odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu. Zahájila české stavovské povstání. Při této akci byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic^[4] a sekretář Filip Fabricius. Událost se obešla bez obětí na životech.

Reference

Literatura

• BRIGGS, Asa. Kdy, kde, proč a jak se to stalo. Praha: Reader’s Digest Výběr, 1997. ISBN 80-902069-6-4. 
• ČORNEJ, Petr, a kol. Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2001. ISBN 80-86196-33-X. 
• DEMETZ, Peter. Praha černá a zlatá. Praha: Prostor, 1998. ISBN 80-85190-92-3. 
• DUFKOVÁ, Vlastimila. Slavné defenestrace: Oknem vyletí královna, konšelé i místodržící!. Epocha. 2015, čís. 20, s. 22–23. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu defenestrace na Wikimedia Commons