Anthelmintikum

Anthelmintikum je označení pro léčivou látku, která působí proti parazitickým helmintům (červům).[1] Anthelmintika různými mechanismy usmrcují, inaktivují nebo jen paralyzují parazitární helminty v hostitelském organismu. Používají se tedy k odčervení (dehelmintizaci) lidí a zvířat.

Dělení anthelmintik

Citlivost helmintů na anthelmintika lze testovat také ex vivo. Zde je vyobrazeno testování nové účinné látky (inhibitor cysteinové proteázy) na dospělé měchovce Ancylostoma ceylanicum.

Dle spektra působnosti

nebo také

Dle chemické struktury

Dle chemické struktury se dělí anthelmintika do několika skupin: benzimidazoly, makrocyklické laktony, imidazothiazoly, tetrahydropyrimidiny, salicylanilidy a další. Přehled anthelmintických tříd, jejich zástupců a mechanismus působení je uveden v tabulce.

Přehled skupin anthelmintik dle jejich chemické struktury
SkupinaLátkaMechanismus účinku
benzimidazolyalbendazolvazba na tubulin
benzimidazolyfenbendazolvazba na tubulin
benzimidazolymebedazolvazba na tubulin
benzimidazolythiabendazolvazba na tubulin
benzimidazolytriklabendazolvazba na tubulin
makrocyklické laktonyivermektin
makrocyklické laktonymoxidektin
prazikvantelprazikvantel
imidazothiazolylevamisol
tetrahydropyrimidinypyrantel
salicylanilidyklosantel

Odčervení

Odčervení (dehelmintizace) je léčebný postup, kdy se infikovanému člověku nebo zvířeti podávají léčivé látky – tedy anthelmintika - s cílem zbavit organismus parazitických helmintů.[2] Anthelmintika se aplikují v různých formách: perorálně (tablety, tobolky, kapky), injekčně (podkožně nebo do svalu). U zvířat existují i další způsoby jako perorální roztoky (drenčování u přežvýkavců, koní), perorální pasty (koně, psi, kočky) nebo se mohou přidávat do vody (u drůbeže) či ve formě prášku do krmiva (např. jelenovití). Některá anthelmintika se vstřebávají kůží a lze je tak aplikovat přes kůži zvířat ve formě spot on (psi, kočky) či pour on (přežvýkavci).[1]

Farmakokinetika

Osud anthelmintika v organismu závisí na fyzikálně-chemických vlastnostech látky, způsobu a formě podání. Většina látek se v organismu metabolizuje (biotransformace) a to nejčastěji v játrech. Některá se vylučují z těla v nezměněné formě. Anthelmintika, ať už v metabolizované či nezměněné podobě, se distribuují do organismu krevním oběhem. Z těla se pak mohou vylučovat nejčastěji močí přes ledviny, dále žlučí s trusem, mlékem či potem a slinami.[1]

Anthelmintická rezistence

Anthelmintická rezistence (zkratka AR) je selekčním tlakem získaná odolnost helmintů vůči působení anthelmintik. Rezistence je též definovaná jako schopnost konkrétního kmene helmintického parazita tolerovat dávku anthelmintika, která by byla pro normální, vnímavou populaci daného druhu parazita letální.[2] Rezistence vzniká postupně v čase a je podmíněna geneticky. Nejrozšířenější je rezistence u hlístic přežvýkavců a koní.[3] Objevily se však i první případy neúčinné terapie u lidí[4] či AR u psů.[5][6]

U zvířat

Ovce a další přežvýkavci

Celosvětovým problém je rezistence u ovcí a potažmo i koz.[3] Pastevní parazitózy u ovcí (hlístice trávicího traktu převážně z čeledi Trichostrongylidae) představují závažný problém a pro produkci limitující faktor chovu. Proto je použití anthelmintik v chovech ovcí zcela běžnou praxí, která zlepšuje zdraví ovcí a zvyšuje produktivitu chovu. V zemích s celoročním pastevním odchovem se stáda odčervují i 3–4krát do roka. Právě vysoká četnost použití anthelmintik, hromadná aplikace všem zvířatům – i těm s malým počtem parazitů, opakované aplikace látek stejného mechanismu a nesprávné aplikace (poddávkování, nesprávný čas léčby apod.) byly předpokladem pro adaptaci helmitů na vysoký selekční tlak a tím vznik rezistence. To vedlo ke vzniku rezistentních střevních hlístic u ovcí po celém světě. První případy rezistence se objevily v již 60. létech 20. století a to zejména v Austrálii, Jižní Africe a zemích Jižní Ameriky. Nejčastěji je rezistence pozorována u vlasovky slezové (Haemonchus contortus). Doba mezi uvedením nové látky na trh a objevením prvních případů rezistentních vlasovek je kratší 10 let.[3] V současné době je AR rozšířená i u ovcí bez celoročního pastevního systému v oblastech mírného pásu. Rezistence byla popsána proti několika skupinám anthelmintik, včetně benzimidazolů (BZ), makrocyklických laktonů (ML), tetrahydropyrimidinů a levamizolu.[3] V řadě zemí byla popsána i přítomnost multirezistetních kmenů. To jsou paraziti s rezistencí vůči víc než jedné skupině anthelmintik, např. BZ+ML.[7] Nové řešení v boji proti rezistentním hlísticím u ovcí slibovalo uvedení nového anthelmintika v roce 2009.[8] Byla jím látka monepantel ze skupiny derivátu aminoacetonitrilu, jež účinkovala proti BZ nebo ML-rezistentním hlísticím ovcí.[9][10] Nicméně první případy rezistence na monepantel u ovcí byly zjištěny zhruba už 3–4 roky po zavedení přípravku na trh.[9][11][12] V Holandsku byly zjištěny monepantel-rezistentní hlístice dokonce 2 roky od registrace přípravku.[13]

U koz je chov i spektrum pastevních parazitů velmi podobné. Proto je výskyt rezistence běžný i u těchto malých přežvýkavců.[14] U hlístic skotu, je v porovnání s malými přežvýkavci problém rezistence menší a nedosahuje tak globálních rozměrů.[15]

Krom hlístic byla rezistence popsána také u motolic. Rezistence motolice jaterní na triklabendazol u ovcí a skotu byla hlášena z Austrálie, Velké Británie, Irska, Holandska, Španělska, Argentiny.[16] Albendazol –rezistentní kmeny byly zjištěny v Argentině,[17] Švédsku[18] a Španělsku.[19]

U koní

Mezi nejběžnější parazity u koní patří malí a velcí stongylidi nebo škrkavky rodu Parascaris. K odčervování koní se používají BZ, ML nebo tetrahydropyrimidiny (pyrantel). V minulosti se odčervovali všechny koně ve stádu a to i preventivně. To bylo jednou z hlavních příčin vzniku rezistence u strongylidů a škrkavek. Rezistence na ivermektin, moxidektin, fenbendazol či pyrantel u strongylidů a škrkavek byly zaznamenány v řadě zemí.[20]

U psů

U psích parazitů se AR téměř nevyskytuje.[21] Nicméně existují ojedinělé důkazy o rezistentních kmenech měchovců[5] či vlasovců psích.[6]

U lidí

Stejně jako u psů je i výskyt rezistence u lidských helmintů velmi vzácným jevem. Bylo již však popsáno několik případů podezření na rezistenci. V Egyptě byly dokumentovány případy krevniček Schistosoma mansoni nereagující na prazikvantel.[22] Ve studii na Mali neúčinkoval mebendazol u pacientů s měchovcem lidským.[23]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c http://cit.vfu.cz/ivbp/wp-content/uploads/2011/07/Farmakologie-v-produkci-potravin.pdf Farmakologie v produkci potravin
  2. ↑ a b JACOBS, D.; FOX, M.; GIBBONS, L. Principles of Veterinary Parasitology. 1. vyd. Chichester: Wiley Blackwell, 2016. 312 s. ISBN 978-0-470-67042-2. 
  3. ↑ a b c d KAPLAN, Ray M. Drug resistance in nematodes of veterinary importance: a status report. Trends in Parasitology. October 2004, roč. 20, čís. 10, s. 477–481. PMID 15363441. Dostupné online [cit. 2017-06-06]. ISSN 1471-4922. DOI 10.1016/j.pt.2004.08.001. PMID 15363441. 
  4. ↑ GEERTS, S.; GRYSEELS, B. Anthelmintic resistance in human helminths: a review. Tropical medicine & international health: TM & IH. November 2001, roč. 6, čís. 11, s. 915–921. PMID 11703846. Dostupné online [cit. 2017-06-06]. ISSN 1360-2276. PMID 11703846. 
  5. ↑ a b KOPP, Steven R.; KOTZE, Andrew C.; MCCARTHY, James S. High-level pyrantel resistance in the hookworm Ancylostoma caninum. Veterinary Parasitology. 2007-02-28, roč. 143, čís. 3–4, s. 299–304. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. DOI 10.1016/j.vetpar.2006.08.036. 
  6. ↑ a b LESPINE, Anne; MÉNEZ, Cécile; BOURGUINAT, Catherine. P-glycoproteins and other multidrug resistance transporters in the pharmacology of anthelmintics: Prospects for reversing transport-dependent anthelmintic resistance. International Journal for Parasitology, Drugs and Drug Resistance. 2011-11-07, roč. 2, s. 58–75. PMID 24533264 PMCID: PMC3862436. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 2211-3207. DOI 10.1016/j.ijpddr.2011.10.001. PMID 24533264. 
  7. ↑ PAPADOPOULOS, E.; GALLIDIS, E.; PTOCHOS, S. Anthelmintic resistance in sheep in Europe: a selected review. Veterinary Parasitology. 2012-09-30, roč. 189, čís. 1, s. 85–88. PMID 22503039. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 1873-2550. DOI 10.1016/j.vetpar.2012.03.036. PMID 22503039. 
  8. ↑ KAMINSKY, Ronald; DUCRAY, Pierre; JUNG, Martin. A new class of anthelmintics effective against drug-resistant nematodes. Nature. 2008-03-13, roč. 452, čís. 7184, s. 176–180. PMID 18337814. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature06722. PMID 18337814. 
  9. ↑ a b BARTLEY, D. J.; DEVIN, L.; NATH, M. Selection and characterisation of monepantel resistance in Teladorsagia circumcincta isolates. International Journal for Parasitology: Drugs and Drug Resistance. 2015-05-15, roč. 5, čís. 2, s. 69–76. PMID 26042197 PMCID: PMC4443404. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. ISSN 2211-3207. DOI 10.1016/j.ijpddr.2015.05.001. PMID 26042197. 
  10. ↑ Novartis Animal Health launches Zolvix, a new de-worming product for sheep | FierceBiotech. www.fiercebiotech.com [online]. [cit. 2017-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ SCOTT, I.; POMROY, W. E.; KENYON, P. R. Lack of efficacy of monepantel against Teladorsagia circumcincta and Trichostrongylus colubriformis. Veterinary Parasitology. 2013-11-15, roč. 198, čís. 1–2, s. 166–171. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. DOI 10.1016/j.vetpar.2013.07.037. 
  12. ↑ MEDEROS, América E.; RAMOS, Zully; BANCHERO, Georgget E. First report of monepantel Haemonchus contortus resistance on sheep farms in Uruguay. Parasites & Vectors. 2014, roč. 7, s. 598. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. ISSN 1756-3305. DOI 10.1186/s13071-014-0598-z. PMID 25515711. 
  13. ↑ VAN DEN BROM, R.; MOLL, L.; KAPPERT, C. Haemonchus contortus resistance to monepantel in sheep. Veterinary Parasitology. 2015-04-30, roč. 209, čís. 3–4, s. 278–280. PMID 25770852. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. ISSN 1873-2550. DOI 10.1016/j.vetpar.2015.02.026. PMID 25770852. 
  14. ↑ HOWELL, Sue B.; BURKE, Joan M.; MILLER, James E. Prevalence of anthelmintic resistance on sheep and goat farms in the southeastern United States. Journal of the American Veterinary Medical Association. 2008-12-15, roč. 233, čís. 12, s. 1913–1919. PMID 19072608. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 0003-1488. DOI 10.2460/javma.233.12.1913. PMID 19072608. 
  15. ↑ GEURDEN, Thomas; CHARTIER, Christophe; FANKE, Jane. Anthelmintic resistance to ivermectin and moxidectin in gastrointestinal nematodes of cattle in Europe. International Journal for Parasitology. Drugs and Drug Resistance. December 2015, roč. 5, čís. 3, s. 163–171. PMID 26448902 PMCID: PMC4572401. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. DOI 10.1016/j.ijpddr.2015.08.001. PMID 26448902. 
  16. ↑ KELLEY, Jane M.; ELLIOTT, Timothy P.; BEDDOE, Travis. Current Threat of Triclabendazole Resistance in Fasciola hepatica. Trends in Parasitology. June 2016, roč. 32, čís. 6, s. 458–469. PMID 27049013. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 1471-5007. DOI 10.1016/j.pt.2016.03.002. PMID 27049013. 
  17. ↑ SANABRIA, Rodrigo; CEBALLOS, Laura; MORENO, Laura. Identification of a field isolate of Fasciola hepatica resistant to albendazole and susceptible to triclabendazole. Veterinary Parasitology. 2013-03-31, roč. 193, čís. 1–3, s. 105–110. PMID 23273779. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 1873-2550. DOI 10.1016/j.vetpar.2012.11.033. PMID 23273779. 
  18. ↑ NOVOBILSKÝ, Adam; AMAYA SOLIS, Natalia; SKARIN, Moa. Assessment of flukicide efficacy against Fasciola hepatica in sheep in Sweden in the absence of a standardised test. International Journal for Parasitology. Drugs and Drug Resistance. December 2016, roč. 6, čís. 3, s. 141–147. PMID 27380550 PMCID: PMC4933035. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 2211-3207. DOI 10.1016/j.ijpddr.2016.06.004. PMID 27380550. 
  19. ↑ ROBLES-PÉREZ, D.; MARTÍNEZ-PÉREZ, J. M.; ROJO-VÁZQUEZ, F. A. The diagnosis of fasciolosis in feces of sheep by means of a PCR and its application in the detection of anthelmintic resistance in sheep flocks naturally infected. Veterinary Parasitology. 2013-10-18, roč. 197, čís. 1–2, s. 277–282. PMID 23743420. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 1873-2550. DOI 10.1016/j.vetpar.2013.05.006. PMID 23743420. 
  20. ↑ MATTHEWS, Jacqueline B. Anthelmintic resistance in equine nematodes. International Journal for Parasitology: Drugs and Drug Resistance. 2014-12-01, roč. 4, čís. 3, s. 310–315. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. DOI 10.1016/j.ijpddr.2014.10.003. PMID 25516842. 
  21. ↑ Worm control in dogs and cats [online]. [cit. 2017-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-23. 
  22. ↑ ISMAIL, M.; BOTROS, S.; METWALLY, A. Resistance to praziquantel: direct evidence from Schistosoma mansoni isolated from Egyptian villagers. The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene. June 1999, roč. 60, čís. 6, s. 932–935. PMID 10403323. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 0002-9637. PMID 10403323. 
  23. ↑ DE CLERCQ, D.; SACKO, M.; BEHNKE, J. Failure of mebendazole in treatment of human hookworm infections in the southern region of Mali. The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene. July 1997, roč. 57, čís. 1, s. 25–30. PMID 9242313. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 0002-9637. PMID 9242313. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Effects of cystein protease inhibitor on A. ceylanicum larvae.tif
Autor: Vermeire, J.J., Lantz, L.D., Caffrey, C.R, Licence: CC BY 4.0
Morbidity index for ex vivo cultured adult A. ceylanicum. Hookworms are individually inspected by light microscopy at 24 h intervals out to 120 h and scored using the five point morbidity index indicated in the figure. The scoring system takes into account worm morphology and motility. Scores are expressed as means ± SD with 20 worms per compound treatment.