Deimos (měsíc)
| Deimos | |
|---|---|
 | |
| Identifikátory | |
| Typ | měsíc |
| Označení | Mars II |
| Objeveno | |
| Datum | 11. srpna 1877 |
| Objevitel | Asaph Hall |
| Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Velká poloosa | 23 460 km 0,000 157 au |
| Periapsida | 23 455 km |
| Apoapsida | 23 462 km |
| Perioda (oběžná doba) | 1,262 440 7 d |
| Sklon dráhy | |
| - ke slunečnímu rovníku | 0,93° |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rovníkový průměr | 12,4 ± 0,36 km |
| Hmotnost | (2,244 ± 0,15)×1015 kg |
| Průměrná hustota | 2,247 ± 0,251 g/cm³ |
| Gravitační parametr | 0,000 149 7 ± 0,000 010 5 km³/s² |
| Gravitace na rovníku | 0,0039 m/s² (0,0004 G) |
| Úniková rychlost | 0,0069 km/s |
| Perioda rotace | 30,3 d |
| Sklon rotační osy | 0° |
| Albedo | 0,068 ± 0,007 |
| Povrchová teplota | |
| - průměrná | ~ 233 K |
Deimos (z řeckého Δείμος, česky Hrůza) je vnějším a menším ze dvou známých měsíců planety Marsu.
Objev
Deimos objevil 11. srpna 1877 Asaph Hall, pouhých šest dní před objevem druhého měsíce Marsu, Phobosu.[1] Objev byl zveřejněn 18. srpna téhož roku. Je zajímavé, že existenci měsíců Marsu předpověděl již Johannes Kepler v roce 1610.
Předpověď měsíce Phobos byla založena na dostupných znalostech 17. století, že Venuše nemá žádný měsíc, Země má jeden a Jupiter čtyři. Z této posloupnosti se vyvozovalo, že Mars musí mít měsíce dva a že se mezi Marsem a Jupiterem ukrývá ještě jedna planeta se třemi měsíci.[2] Z toho důvodu se pravděpodobně dostala dvojice měsíců i do knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty z roku 1726 popisující objev dvou měsíčků Marsu hvězdáři vymyšlené země Laputa.[2]
Popis měsíce
Měsíc Deimos velmi nepravidelného tvaru je s největší pravděpodobností zachycenou planetkou, pocházející z oblasti hlavního pásu planetek. Zachycena byla zřejmě vzájemnou kombinací gravitačních poruch působených Jupiterem a samotným Marsem. Podle jiné teorie mohly být oba měsíce vyraženy z povrchu Protomarsu v době tvorby planety akrecí, při dopadech velkých planetesimál.
Na základě spektroskopických měření se podobá planetkám typu C, jejichž složení se blíží uhlíkatým chondritům, čemuž nasvědčuje i nízká hustota objektu. Dá se očekávat, že bude obsahovat značné množství uhlíku a uhlíkatých (organických) látek. Na rozdíl od Phobu však zřejmě nemá ve svém tělese větší množství vodního ledu. Vzhledem k jeho chemickému složení je však impaktní teorie jeho vzniku méně pravděpodobná.
Deimos nemá žádnou detekovatelnou atmosféru.
Povrch měsíce je pokryt krátery, pozůstatky jeho bombardování v minulosti, které jsou většinou částečně zaplněny regolitem, takže jeho povrch je značně hladký. Na povrchu Deimosu je velká nepravidelná prohlubeň o průměru kolem 10 km, která je buď pozůstatkem velkého impaktu, nebo naopak stopou po vzniku tohoto měsíce splynutím dvou menších těles. Dva největší krátery, jediné dosud pojmenované, oba o průměru max. 3 km, nesou jména Swift[3] (viz odstavec „Deimos v literatuře“) a Voltaire.[4]
Na základě rozhodnutí IAU byly útvary na Deimu pojmenovány po spisovatelích.
Pozorování na místě
Při pohledu z Deimosu by Mars vyhlížel tisíckrát větší a čtyřistakrát jasnější než úplněk pozemského Měsíce při pozorování ze Země.
Naopak Deimos pozorovaný z povrchu Marsu (je vidět pouze do areografických šířek přibližně 82,7°) má zdánlivý průměr jen 2,5 obloukové minuty, tedy pouhému oku by připadal jako pomalu se pohybující hvězda. Již v malém dalekohledu by však bylo možno pozorovat jeho fáze. Při „úplňku“ září srovnatelně s planetou Venuší, v „první“ nebo „poslední čtvrti“ je jeho hvězdná velikost srovnatelná s hvězdou Vega. Vzhledem k tomu, že obíhá Mars pomaleji, než je rychlost rotace Marsu kolem osy, vychází na východě a zapadá na západě. Při pozorování na rovníku je doba mezi východem a západem Deimu přibližně 2,7 dne.
Kosmický průzkum
První snímky tohoto měsíce z blízka pořídily v roce 1977 sondy Viking 1 a Viking 2. Družicová část první z nich se přiblížila k tomuto měsíci až na 50 km, přičemž získala snímky s rozlišením až 3 m. Z gravitačního působení měsíců Marsu na oběžné dráhy sond byly stanoveny poměrně přesně jejich hmotnosti (s relativní chybou kolem 7 %).
Původ jména
Deimos byl pojmenován podle Deima, jednoho ze synů boha války Área (Marta) a Afrodity (Venuše). On a jeho bratr Phobos společně stále doprovázeli svého otce boha války. Jména obou měsíců navrhl Henry Madan (1838–1901) z Etonu, podle citátu z XV. knihy eposu Ilias, kde bůh války povolává Strach (Phobos) a Hrůzu (Deimos). Podle jiných mytologických pověstí byli Deimos a Phobos koně, zapřažení do Areova válečného vozu.
Deimos v kultuře
- Anglický spisovatel Jonathan Swift ve svých Guliverových cestách popisuje objev dvou měsíčků Marsu hvězdáři vymyšlené země Laputa. Swiftův satirický román vyšel poprvé v roce 1726, tedy půldruhého století před skutečným objevem Phobu a Deimu a žádný tehdejší hvězdářský dalekohled nebyl dostatečně výkonný, aby mohl skutečné měsíce odhalit.[5][6]
- Český spisovatel sci-fi J. M. Troska v prvním dílu trilogie Zápas s nebem (první vydání 1940) popisuje let svých hrdinů k průzkumu Deimu.
- Přistání pilotované expedice na Deimu popisuje Kim Stanley Robinson v románu Green Mars (Zelený Mars, první angl. vydání v r. 1993).
- Deimos je zmíněn v povídce „Marťanský styl“ spisovatele Isaaca Asimova.[7]
- Ve vědeckofantastickém americkém seriálu Expanze (The Expanse) z roku 2015 je Deimos zničen fiktivními Spojenými národy v rámci odvetného úderu proti obyvatelům Marsu.
Odkazy
Reference
- ↑ Deimos Archivováno 3. 4. 2015 na Wayback Machine., Malin Space Science Systems (anglicky)
- ↑ a b SHAYLER, David J.; SALMON, Andrew; SHAYLER, Michael D. Marswalk One - First steps on a new planet. Berlin, Německo: Springer, 2005. ISBN 1-85233-792-3. Kapitola Destination Mars: Phobos and Deimos, s. 14. (anglicky)
- ↑ Crater Swift on Deimos Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Crater Voltaire on Deimos Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.astro.pef.zcu.cz [online]. [cit. 2007-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-30.
- ↑ Galileo's Anagrams and the Moons of Mars, (anglicky)
- ↑ ASIMOV, Isaac. Sny robotů. Plzeň: Mustang, 1996. ISBN 80-7191-144-5. Kapitola Marťanský styl, s. 153.
Související články
- Phobos, druhý měsíc planety Marsu
- Měsíce Marsu
- Mars (planeta)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Deimos na Wikimedia Commons - Animace rotace Deimosu
- Animace Deimosu
Média použitá na této stránce
Color-enhanced image of Deimos, a moon of Mars, captured by the HiRISE instrument on the Mars Reconnaissance Orbiter on 21 Feb 2009. Cropped from source image.
Viking 2 Orbiter image of the Martian satellite Deimos taken from 1400 km. Deimos appears smooth, but higher resolution images taken during closer approaches show the surface is covered with craters, but many of these have been partially buried or subdued by regolith. Deimos is about 14 km from top to bottom in this image.
NASA's Hubble Space Telescope took the picture of Mars on June 26, 2001, when Mars was approximately 68 million kilometers (43 million miles) from Earth — the closest Mars has ever been to Earth since 1988. Hubble can see details as small as 16 kilometers (10 miles) across. The colors have been carefully balanced to give a realistic view of Mars' hues as they might appear through a telescope. Especially striking is the large amount of seasonal dust storm activity seen in this image. One large storm system is churning high above the northern polar cap (top of image), and a smaller dust storm cloud can be seen nearby. Another large dust storm is spilling out of the giant Hellas impact basin in the Southern Hemisphere (lower right).
Autor: JiFish na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, Licence: CC BY-SA 2.5
A simulated view of the orbits of Phobos and Deimos.
A transit of Deimos from Mars: Deimos is in transit across the Sun, as seen from Mars by Mars Rover Opportunity on March 4, 2004, at 03:03:43 UTC Earth time. In the photo, the Sun has angular diameter 20.6' while Deimos only has 2.5'. Phobos by contrast usually has an angular diameter of around 12' as seen from Mars. Deimos took a little more than a minute to transit the Sun, passing well off center and moving downward and to the right; more central transits can take up to two minutes from start to end.