Deinosuchus

Jak číst taxoboxDeinosuchus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce vzezření deinosucha
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Řádkrokodýli (Crocodylia)
NadčeleďAlligatoroidea
RodDeinosuchus
Holland, 1909
Druhy
  • Deinosuchus rugosus
  • Deinosuchus riograndensis?
Synonyma
  • Polydectes
  • Phobosuchus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Deinosuchus („hrozivý krokodýl“) byl rod obřího krokodýla (aligatoroida), který žil v období svrchní křídy (věk kampán), zhruba před 80 až 73 miliony let na území dnešní Severní Ameriky (geologická souvrství Aguja, Menefee ad.).[1] Patří nejspíš k největším krokodýlovitým plazům, kteří kdy na Zemi žili.[2] Nově jsou rozeznávány jen dva druhy tohoto rodu, typový D. riograndensis a dále D. schwimmeri.[3] Potenciální vývojoví předkové tohoto druhu se mohli vyskytovat v období cenomanu na území současné Britské Kolumbie v Kanadě.[4]

Popis

Deinosuchové žili převážně v bahnitých sladkých vodách, které se vlévaly do moře. Zatím byla objevena víceméně jen lebka dlouhá až kolem 2 metrů, podle níž paleontologové odhadují celkovou délku těla obřího krokodýla až na 10 nebo dokonce 12 metrů.[5]

vzájemné srovnání krokodýla mořského a pravěkých krokodýlů

Hmotnost dosahovala podle odhadů zhruba 8,5 tuny, tedy zhruba stejně jako u populárního dinosauřího rodu Tyrannosaurus. Tím by se deinosuchus stal jedním z největších krokodýlů, kteří kdy žili na planetě Zemi (konkurentem je například další krokodýlí obr, africký rod Sarcosuchus nebo mnohem mladší miocenní kajman rodu Purussaurus).[6] Pravděpodobně obýval bažinaté oblasti, ve kterých lovil ryby, ale troufl si i na velké býložravé dinosaury, kteří přicházeli ke břehu, např. na hadrosauridy. O jeho způsobu života a stavbě těla se zatím pouze diskutuje. Byla objevena také fosilie malého mláděte deinosucha, jehož délka nepřekračovala 1 metr.[7]

Potrava

Jak bylo zjištěno díky nálezu kostí se stopami zubů deinosucha a předpokládaných koprolitů (zkamenělého trusu), živili se tito obří krokodýli také velkými obratlovci, včetně některých druhů dinosaurů.[8] Maximální síla čelistního stisku je u tohoto obra odhadována až na 102 800 Newtonů.[9] Síla čelistního stisku deinosuchů i robustnost jejich dentice svědčí o schopnosti lovit i značně velká zvířata (o hmotnosti v řádu tun), především snad býložravé dinosaury.[10] Mezi jeho kořist mohli patřit například velcí hadrosauridi (kachnozobí dinosauři) rodu Ornatops, známí ze sedimentů geologického souvrství Menefee.[11]

Lebka deinosucha

V populární kultuře

Deinosuchus je představen zejména v šesté epizodě fiktivně-dokumentárního seriálu Prehistorický park. Objevuje se také v závěrečném díle seriálu Putování s dinosaury, identifikován je však až ve stejnojmenné knize.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOCHA, Vladimír. Krokodýlí zabiják dinosaurů. OSEL.cz [online]. 13. září 2023. Dostupné online.  (česky)
  2. ↑ Benjamin F. Mohler, Andrew T. McDonald & Douglas G. Wolfe (2021). First remains of the enormous alligatoroid Deinosuchus from the Upper Cretaceous Menefee Formation, New Mexico. PeerJ. 9: e11302. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.11302
  3. ↑ Adam P. Cossette & Christopher A. Brochu (2020). A systematic review of the giant alligatoroid Deinosuchus from the Campanian of North America and its implications for the relationships at the root of Crocodylia. Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1767638. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2020.1767638
  4. ↑ A. Guy Plint, Charles W. Helm & Martin G. Lockley (2022). Crocodylian and dinosaur trace fossil assemblages from crevasse splay/levee and floodplain lake environments: middle Cenomanian Dunvegan Formation, northeast British Columbia, Canada. Historical Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2022.2043294
  5. ↑ SOCHA, Vladimír (2019). Nová cesta do pravěku. Nakl. CPress, Brno. ISBN 978-80-264-2494-9. (str. 98-99)
  6. ↑ https://dinosaurusblog.com/2020/02/24/nejvetsi-kajman-vsech-dob/
  7. ↑ Chase Doran Brownstein (2019). First Record of a Small Juvenile Giant Crocodyliform and its Ontogenetic and Biogeographic Implications. Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. 60(1): 81-90. doi: https://doi.org/10.3374/014.060.0104
  8. ↑ http://news.nationalgeographic.com/news/2010/03/100323-giant-croc-crocodile-dinosaurs-deinosuchus-feces-poop/
  9. ↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=6876
  10. ↑ https://phys.org/news/2020-08-power-deinosuchus-teeth-size-bananas.html
  11. ↑ Andrew T. McDonald, Douglas G. Wolfe, Elizabeth A. Freedman Fowler & Terry A. Gates (2021). A new brachylophosaurin (Dinosauria: Hadrosauridae) from the Upper Cretaceous Menefee Formation of New Mexico. PeerJ. 9: e11084. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.11084

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Deinosuchus hatcheri.JPG
Autor: Stanton F. Fink, Licence: CC BY 2.5
Deinosuchus rugosus
Large crocodyliformes.svg
Autor: Smokeybjb, Licence: CC BY-SA 3.0
Scale diagram of crocodyliforms 9 metres (29.5 ft) or more in length, based on recent size estimates.
  • Deinosuchus riograndensis: body length of 10.6 m according to Farlow et al. (2005),[1] skull shape according to Schwimmer (2002)[2]
  • Purussaurus brasiliensis: body length of 10.3 m according to Moreno-Bernal (2007),[3] skull shape according to Aguilera et al. (2006)[4]
  • Gryposuchus croizati: body length of 10.15 m and skull shape according to Riff & Aguilera (2008)[5]
  • Euthecodon brumpti: body length of 10 m and skull shape according to Storrs (2003)[6]
  • Sarcosuchus imperator: body length of 9–9.5 m according to O'Brien et al. (2019),[7] skull shape according to Sereno et al. (2001)[8]
  • Crocodylus porosus: body length of 6.3 meters according to Britton et al. (2012)[9]
1954-Colbert-Bird-Phobosuchus.png
Photograph of "Phobosuchus riograndensis" (Deinosuchus rugosus) skull reconstruction: the actual fossils are of a darker shade, while the majority of the skull is light-shaded plaster.