Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky
Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky je usnesení Slovenské národní rady které přijala dne 17. července 1992 (Bylo vysíláno přímým přenosem ČST). Poslanci národní rady v ní vyslovili požadavek samostatnosti Slovenska. Ze 147 přítomných poslanců se jich pro dokument vyslovilo 113 – byli to zejména poslanci stran Hnutí za demokratické Slovensko, Slovenské národní strany a většina Strany demokratické levice, mezi nimi i Robert Fico, budoucí premiér (2006–2010, 2012–2018 a 2023–nyní). Proti hlasovalo 24 poslanců; deset se jich zdrželo hlasování.
Téhož dne oznámil svůj úmysl podat demisi z funkce prezidenta ČSFR Václav Havel, s prohlášením "že nebude prezidentem rozpadajícího se státu". A tři dny na to skutečně abdikoval na svou prezidentskou funkci. Deklarace byla první z mnoha kroků historických událostí které předcházely rozdělení ČSFR a vznik samostatných států – České a Slovenské republiky 1. ledna 1993.
Celé znění deklarace ve slovenštině je následující:
| My, demokraticky zvolená Slovenská národná rada, slávnostne vyhlasujeme, že tisícročné úsilie slovenského národa o svojbytnosť sa naplnilo. V tejto historickej chvíli deklarujeme prirodzené právo slovenského národa na sebaurčenie tak, ako to zakotvujú aj všetky medzinárodné dohody a zmluvy o práve národov na sebaurčenie. Uznávajúc právo národov na sebaurčenie, vyhlasujeme, že aj my si chceme slobodne utvárať spôsob a formu národného a štátneho života, pričom budeme rešpektovať práva všetkých, každého občana, národov, národnostných menšín a etnických skupín, demokratické a humanistické odkazy Európy a sveta. Touto deklaráciou Slovenská národná rada vyhlasuje zvrchovanosť Slovenskej republiky ako základ suverénneho štátu slovenského národa. Bratislava 17. júl 1992 |
Na oslavu schválení deklarace byly téhož dne večer na mnoha místech Slovenska zažehnuty „Vatry svrchovanosti“. Největší z ohňů hořel u kostela sv. Jana Křtitele nad Kremnickými Banemi.[1]
Slovenská republika 17. červenec slaví na připomínku přijetí deklarace jako památný den, na mnoha místech se pravidelně zapalují Vatry svrchovanosti.[2]
Reference
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“