Delegace pro přijetí mezinárodního jazyka

Esperanto
Jazyk
Akademie esperanta Gramatika Slovníky Esperantologie Abeceda Číslovky Fundamento lernu! Letní škola esperanta
Organizace
UEA TEJO E@I EEU SAT Český esperantský svaz Česká esperantská mládež Esperantské kluby Katolíci
Dějiny
Ludvík Lazar Zamenhof Časová osa Buloňská deklarace Ido-schizma Krize ata/ita Neutrální Moresnet Interhelpo Pražský manifest Bona Espero Esperantské město
Kultura
Esperantská setkání Pasporta Servo Hudba Rozhlas Finvenkismus Homaranismus Kabei Politika La Espero Stelo Symboly UK IJK Esperantista Rodilí mluvčí Zamenhofův den
Literatura
Autoři Esperantské časopisy Esperantské slovníky PIV Wikipedie KAEST
Úhly pohledu
Propedeutická hodnota Srovnání s idem Srovnání s interlinguou Reformy Odpor vůči esperantu

Delegaci pro přijetí mezinárodního jazyka založili 17. ledna 1901 v Paříži francouzští profesoři Louis Couturat a Léopold Leau. Cílem Delegace byl výběr nejperspektivnějšího z tehdy již více než tří set projektů mezinárodního jazyka. Mezinárodní svaz akademií tento úkol odmítl jako nekompetentní a Delegace zvolila 18členný výbor, který se sešel v Paříži v říjnu 1907. Zasedání se mohli zúčastnit také autoři různých projektů (Spokil, Lingua Blua, Parla, Idiom Neutral aj.) a hájit je.

Závěrečná zpráva konstatovala, že jediným jazykem, který se může rychle šířit, je esperanto, ale je nutno ho „zdokonalit“ a „reformovat“. Tento reformovaný jazyk byl předložen pod názvem Ido a vytvořil ho zřejmě zejména Couturat za pomoci Louise de Beaufronta, který před komisí předtím hájil esperanto. To mezi esperantisty způsobilo velké rozhořčení, bylo také poukazováno na to, že Delegace, která ostatně neměla veřejnoprávní ráz, překročila svůj rámec, měla za úkol jen vybrat některé z existujících jazyků, ale ne reformovat. Jazykový výbor esperanta z větší části rozhodnutí Delegace odmítl, k Idu nakonec přešlo 3-4 % esperantistů.