Delfy

Delfy Δελφοί
Ulice v Delfách
Poloha
Souřadnice	38°28′56″ s. š., 22°30′6″ v. d.
Stát	Řecko Řecko
Kraj	Střední Řecko
Regionální jednotka	Fókida
Obec	Delfy
Obecní jednotka	Delfy
Komunita	Delfy
(c) Lencer, CC BY-SA 3.0 Delfy
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	1 123 km²[1]
Počet obyvatel	854 (2011[2])
Hustota zalidnění	23,79[3] obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality	Archeologická lokalita v Delfách
Typ	Kulturní dědictví
Kritérium	i, ii, iii, iv, vi
Odkaz	393 (anglicky)
Zařazení	1987 (11. zasedání)
Správa
Vznik	2011
Oficiální web	www.delfoi.gr
Označení vozidel	AM
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Delfy (řecky Δελφοί, Delfoí) je významné antické město a archeologické naleziště v Řecku. Od roku 1987 je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

První stopy civilizace na území Delf pocházejí z mykénského období. V následujícím období zde vzniká a upevňuje se kult boha Apollóna, který zde podle báje zabil hada Pýthóna. Ten pronásledoval Apollónovu matku Létó a byl na ni poslán Hérou, aby nenalezla klid a místo pro porod Apollóna a Artemis. Apollón se do Delf dle báje dostal poprvé jako delfín. Samo slovo je odvozeno od řeckého slova pro dělohu odkazující pravděpodobně na původní kult, který reprezentovala matka Gaia.

Za nejslavnější dobu Delf lze nejspíše považovat období mezi 8.–6. stoletím př. n. l.; tedy čas Velké řecké kolonizace, kdy věštírna postupně nabyla obrovského vlivu a prestiže. Aby totiž založení regulérní nové řecké osady bylo posvěceno božským souhlasem a tak zajištěna božská přízeň, museli se kolonisté dotázat na soud bohů prostřednictvím některé z věštíren. Proč to byly nejčastěji právě Delfy, bylo zřejmě dáno jejich jedinečnou polohou ve středu tehdy známého světa.

Kolonisté většinou přicházeli do věštírny již s přesně stanoveným plánem akce, a věštkyně Pýthia pouze vyřkla souhlas či nesouhlas Apollóna. Výjimečně se stávalo, že byl někdo k založení osady dokonce nucen proti své vůli. Například jistý Battos, syn vládce Théry, měl údajně od narození slabý hlas a šišlal. Když dospěl, šel se zeptat do Delf, co má proti tomu dělat. Pýthie mu ale nakázala:

Battos se hájil slovy: „Ó pane, já jsem za tebou přišel pro věštecký výrok o své řeči, ty mi však přikazuješ věci nemožné, když chceš, abych se usadil v Libyi…“ Apollón však na svém příkazu trval. Battos se tedy vrátil domů s nepořízenou, ale zároveň i bez úmyslu věštbu naplnit. Théřany však postihlo v příštích letech trvalé sucho, a když se dotazovali v Delfách, co je toho příčinnou, Pýthia jim znovu přikázala, ať založí pod vedením Batta Kyrénu na africkém pobřeží. Byly tedy vypraveny dvě padesátiveslice a jejich posádky se po jistém váhání a neúspěšném pokusu o návrat na Théru usadily na malém ostrůvku (zvaném Plateá) blízko libyjského pobřeží. Pobyly tu dva roky, ale nijak se jim nedařilo. Zanechaly tu tedy jednoho strážce a všichni ostatní odpluli stěžovat si zpátky do Delf Apollónovi. Ten odpověděl:

Nato se Théřané vrátili a konečně nyní založili osadu přímo na libyjském pobřeží; budoucí velmi bohaté obchodní centrum. Pověst má ještě dodatek: když se Battos jednou procházel v okolí města, potkal lva a lekl se tolik, že se přece jen nakonec své šišlavosti zbavil.

V nejistých případech ovšem Apollón vydával věštby nanejvýše záhadné nebo dvojznačné. Kupříkladu když se lýdský král Kroisos ptal, má-li vytáhnout do války proti Peršanům, Pýthia mu odpověděla: „Kroisos, překroče Halys, velkou rozvrátí říši.“ Kroisos tedy sebevědomě vytáhl do pole. Velká říše, kterou nakonec zničil, však byla jeho vlastní.

Zástupy poutníků, kteří sem v této době přicházeli ze všech končin světa, s sebou přinášely nejen informace o dění ve všech čtyřech světových stranách, ale také nezbytné finance. Koncem 7. století př. n. l. byly postaveny první dva kamenné chrámy, jeden zasvěcený bohyni Athéně, druhý Apollónovi. V této době se také Delfy staly členem amfiktyónie, spojení městských států, které měly stejnou politiku a chránily svatyni před útoky dobyvatelů. Nejvyšším příkazem byla ochrana majetku delfského boha; stanovy rovněž zakazovaly napadnout členské město svazu. Prohřešky byly trestány pokutou, vyloučením ze svazu nebo dokonce zničením města, které se prohřešilo. Svaz se ale v první řadě pokoušel řešit vzniklé spory (jak mezi členy svazu, tak i mezi jinými městskými státy) dohodou a v míru. Pokud se soupeři nedokázali sami shodnout, následovala arbitráž; když i ta byla neúčinná (někdo se odmítl podvolit), pak teprve se dostalo ke slovu vojsko.

Vždy se ovšem spory mírovou cestou vyřešit nepodařilo a muselo zasáhnout vojsko. Bylo to v tzv. svatých válkách. Za celou historii amfiktyónie, tedy za dobu delší než 500 let, byly tyto svaté války vedeny pouze čtyři:

• 600–590 př. n. l.: amfiktyónie proti Kirrze
• 448–446 př. n. l.: Fókové proti Spartě
• 356–346 př. n. l.: amfiktyónie s podporou Filipa II. Makedonského proti Fókům
• 339–338 př. n. l.: amfiktyónie proti Filipovi II. Makedonskému

V Delfách se nejen věštilo, ale také se vystavovaly dary, městské státy se předháněly v okázalosti soch, chrámů a jejich zdobení. Dokonce je úmyslně stavěly tak, aby zastínily stavby a sochy svých rivalů. Bořit a přestavovat cizí nešlo, protože již byly v držení Apollóna. Tím se z Delf stala výkladní skříň blahobytu jednotlivých řeckých měst. Na druhou stranu se tak ale porušovalo první ze dvou mott Apollónova chrámu:

Postupem času se tato sbírka rozrostla do historického záznamu řecké historie poučné i pro Řeky samotné. Tím se naplňovalo druhé motto Apollónova chrámu:

Mnohé z pomníků byly postaveny na oslavu a připomínku vítězných bitev, a to i z bojů mezi řeckými městy navzájem. Výjimečný z tohoto pohledu je Hadí sloup, který stále ještě připomíná řecké vítězství nad Peršany u Platají z roku 479 př. n. l. Všechny dary Apollónovi jsou vždy podepsané, s věnováním darujícího města. Na Hadím sloupu jsou však uvedena všechna řecká města, jež se bitvy účastnila, tedy všechna města tehdejšího nově sjednoceného Řecka. Jde o vůbec první zmínku o Řecku jako takovém.

S rostoucím historickým významem začali Řekové Delfy užívat ke zveřejňování i jiných sdělení, Delfy plnily funkci jako veřejný prostor. Byla mj. postavena stěna z tzv. kyklopského zdiva, do ní se zprávy tesaly, odolné vůči vodě, větru i ohni. Tesány sem byly celé smlouvy, některá sdělení měla i stovky slov. Dokonce se tu nacházejí i oznámení o propuštění jednotlivých otroků na svobodu, jako potvrzení jejich svobody. V tomto smyslu byly Delfy skutečně středem řeckého světa, jsou tu oznámení i z tak vzdálených končin jako z tehdejší řecké kolonie v dnešní Marseille nebo z Egypta.

Pýthijské hry se v Delfách slavily na počest Apollónova vítězství nad drakem Pythónem a jeho převzetí vlády nad svatyní. Kdysi v dávné minulosti je prý založil sám mladý bůh a byly tedy podle pověsti starší i než hry olympijské. Avšak první zmínky o nich pocházejí až z přelomu 8. a 7. stol. př. n. l., kdy se na nich měl utkat v soutěži Homér s Hesiodem.

Zpočátku je tvořila jen jediná soutěž (zpěv za doprovodu kithary) a opakovaly se v osmiletých intervalech. Vítěze tehdy vybírala porota složená z nejvýznačnějších delfských občanů.

V roce 582 př. n. l. je zreorganizoval sikiónský tyran Kleisthenés (na rozdíl od krále Ífita, který podle pověsti upravil hry olympijské, není u Kleisthena sporu, že byl historickou osobností – vládl přes třicet let, do dějin svého města se zapsal úspěšnými válkami a správními reformami, roku 572 př. n. l. zvítězil na 52. olympijských hrách v závodech čtyřspřeží) a náplní, kterou hrám dal, z nich vytvořil programově nejbohatší hry v Řecku:

• umělecké soutěže sestávaly za hry na píšťalu a lyru (resp. na kitharu), zpěvu s doprovodem píšťaly, sborového zpěvu, přednesu básní a dramatických představení.
• sportovní soutěže zahrnovaly všechny atletické disciplíny zavedené na olympijských hrách a navíc dvojitý a dlouhý běh dorostenců.

Když Zeus hledal střed světa, vypustil dva stejně rychlé orly z opačných břehů Oceánu a místo, kde se setkali – hledaný střed Země – bylo právě v Delfách. Aby nezapomněl, označil jej kamenem pojmenovaným omfalos – pupek. Archeologická lokalita se nachází v jedné z nejpozoruhodnějších světových scenérií na několika terasách v nadmořské výšce kolem šesti set metrů ve vzdálenosti přibližně 17 km od moře.

Město Delfy leží v kraji Střední Řecko v regionální jednotce Fókida a stejné jméno má i obec Delfy, která od roku 2011 zahrnuje 8 obecních jednotek včetně hlavního města Fókidy Amfissy. Jednou z nich je obecní jednotka Delfy, která zahrnuje komunity Delfy (1024) a Chrisso (743), přičemž komunita Delfy zahrnuje sídla Delfy (854), Kalania (59) a Kroki (111) a komunita Chrisso (743) zahrnuje vlastní sídlo Chrisso (735) a klášter Profiti Ilia (8). V závorkách je uveden počet obyvatel komunit a sídel.

Obec Delfy se dělí na 8 obecních jednotek. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek a komunit.

• Obecní jednotka Amfissa (8370) – komunity: Agia Efthymia (452), Agios Georgios (110), Agios Konstantinos (62), Amfissa (6919), Drosochori (44), Elaionas (338), Prosilio (91), Sernikaki (354).
• Obecní jednotka Delfy (1767) – komunity: Chrisso (743), Delfy (1024).
• Obecní jednotka Desfina (1988) – komunity: Desfina (1988).
• Obecní jednotka Galaxidi (2989) – komunity: Agioi Pantes (315), Galaxidi (2011), Penteoria (249), Vounichora (414).
• Obecní jednotka Gravia (2073) – komunity: Apostolias (53), Gravia (604), Kaloskopi (358), Kastellia (523), Mariolata (368), Oinochori (58), Sklithro (71), Vargiani (38).
• Obecní jednotka Itea (5888) – komunity: Itea (4362), Kirra (1385), Tritaia (141).
• Obecní jednotka Kallieis (1673) – komunity: Athanasios Diakos (518), Kastriotissa (118), Mavrolithari (491), Mousounitsa (165), Panourgia (196), Pyra (65), Stromi (120).
• Obecní jednotka Parnassos (1968) – komunity: Eptalofos (470), Lilaia (332), Polydrosos (1166).

• Věštírna v Delfách

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Delfy na Wikimedia Commons
• Se Delphic E a se "Poznej sám sebe"
• Fotoalbum sbírek Archeologického muzea v Delfách