Delphine de Vigan

Delphine de Vigan
Narození	1. března 1966 (57 let) Boulogne-Billancourt
Pseudonym	Lou Delvig
Povolání	spisovatelka, scenáristka a filmová režisérka
Žánr	román
Ocenění	Cena knihkupců (2008) Velká cena hrdinky Madame Figaro za román (2012) Goncourtova cena středoškoláků (2015) důstojník Řádu umění a literatury (2016) Prix Renaudot des lycéens
Manžel(ka)	François Busnel
Partner(ka)	François Busnel
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Delphine de Vigan (* 1. března 1966) je francouzská spisovatelka.

Život a dílo

Delphine de Vigan psala své první čtyři romány po nocích, protože ve dne pracovala pro společnost v Alfortville, která se zabývala průzkumem veřejného mínění. Její první publikovaná práce Jours sans faim (2001) vyšla pod pseudonymem Lou Delvig, ale od té doby psala pod svým vlastním jménem.^[1]

Její průlomovou prací byla No et moi (2007), která v roce 2009 získala Mezinárodní cenu Rotary a prestižní francouzskou cenu Prix des libraires; román byl přeložen do dvaceti jazyků a roku 2010 byl zfilmován režisérem Zabou Breitmanem (No et moi).^[1] Po úspěchu této knihy se začala věnovat pouze literatuře.

Léta 2011 vydala román Rien ne s'oppose à la nuit (Noc nic nezadrží), který pojednává o rodině vyrovnávající se s bipolární poruchou ženy; kniha získala několik francouzských literárních cen, včetně ceny Prix du roman Fnac, ceny Roman France Télévisions, Grand prix des lectrices de Elle a Prix Renaudot des lycéens.^[1]

Dílo

Romány

• Jours sans faim (Dny bez hladu), Éditions Grasset, 2001 (pod pseudonymem Lou Delvig)
• Les Jolis Garçons (Pěkní chlapci), JC Lattès, 2005
• Un soir de décembre, Jean-Claude Lattès, 2005
• No et moi (No a já), Jean-Claude Lattès, 2007 (No and me, Bloomsbury 2010)
• Sous le manteau, Flammarion, 2008 (contributor)
• Les Heures souterraines (Ani později, ani jinde), Jean-Claude Lattès, 2009 (Underground Time, Bloomsbury 2011)
• Rien ne s'oppose à la nuit (Noc nic nezadrží), Jean-Claude Lattès, 2011 (Nothing Holds Back the Night, Bloomsbury 2014)
• D'après une histoire vraie (Podle skutečného příběhu: román), Jean-Claude Lattès, 2015 (Based on a True Story, Bloomsbury 2017)
• Les Loyautés (Pouta), Jean-Claude Lattès, 2018 (Loyalties, Bloomsbury 2019)
• Les Gratitudes (Vděk), Jean-Claude Lattès, 2019 (The Children Are Kings, 2022)
• Les enfants sont rois (Děti nade vše), Gallimard, 2021.

Scénáře

• Budeš můj syn (Tu seras mon fils, 2011; s Gillesem Legrandem)

Ocenění

• Důstojník Řádu umění a literatury (10. 2. 2016). ^[2]

České překlady

• Ani později, ani jinde, překlad Alexandra Pflimpflová; Praha: Odeon, 2011. ISBN 978-80-207-1348-3
• Noc nic nezadrží, překlad Alexandra Pflimpflová; Praha: Odeon, 2012. ISBN 978-80-207-1448-0
• Podle skutečného příběhu, překlad Alexandra Pflimpflová; Praha: Odeon, 2016. ISBN 978-80-207-1695-8
• Pouta, překlad Alexandra Pflimpflová; Praha: Odeon, 2018. ISBN 978-80-207-1847-1
• Vděk, překlad Alexandra Pflimpflová; Praha: Odeon, 2019. ISBN 978-80-207-1913-3
• Děti nade vše, překlad Alexandra Pflimpflová; Praha: Odeon, 2021. ISBN 978-80-207-2057-3

Rozhlasové zpracování

• 2020 Delphine de Vigan: Pouta, sedmidílná četba na pokračování, účinkují: Mikuláš Převrátil, Jana Stryková; z překladu Alexandry Pflimpflové pro rozhlas připravila Marina Feltlová; režii měl Dimitrij Dudík.^[3]

Dramatizace

11. listopadu 2023 uvedlo pražské divadlo Viola v české premiéře divadelní adaptaci novely Vděk. V režii Martiny Kinské (spolu s Janem Rejžkem je autorkou adaptace) hrají Klára Cibulková, Anna Kameníková a Ladislav Hampl.^[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delphine de Vigan na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Delphine de Vigan na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Delphine de Vigan
• Delphine de Vigan v Internet Movie Database (anglicky)