Demčigdonrov

Demčigdonrov
Hlava státu Mengkukuo (Meng-ťiang)
Ve funkci: září 1939 – srpen 1945
Předchůdce	úřad vznikl
Nástupce	úřad zanikl
Narození	8. února 1902 Sonid Right Banner
Úmrtí	23. května 1966 (ve věku 64 let) Chöch chot
Profese	politik
Náboženství	buddhismus
Ocenění	Řád vycházejícího slunce Odznak za vojenské zásluhy
Commons	Demchugdongrub
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Demčigdonrov (mongolsky Дэмчигдонров, čínsky 德穆楚克棟魯普, známý též jako De Van (mongolsky Дэ Ван); 8. února 1902 – 23. května 1966) byl mongolský šlechtic a vůdce mongolského hnutí za nezávislost ve Vnitřním Mongolsku.

Během druhé světové války působil jako hlava japonského loutkového státu Meng-ťiang, utvořeného ve středu Vnitřního Mongolska. Po vyhlášení Čínské lidové republiky uprchl do Mongolska (pro rozlišení někdy uváděné jako tzv. Vnější Mongolsko), kde byl však posléze zatčen a vydán do Čínské lidové republiky. Byl obviněn z vlastizrady, odsouzen a vězněn, následně omilostněn. Po propuštění pracoval ve vnitromongolském historickém muzeu v Chöch chot, kde ve věku 64 let zemřel.

Mládí

Princ Demčigdonrov se narodil do vážené rodiny klanu Borjigin, potomků Čingise, v roce 1902 (rok tygra). narodil se v době návratu císařovny vdovy Cch‘-Si s císařem Kuang Sü z vyhnanství. S úmrtím Namjila Wangchuka byl již ve svých šesti letech (r. 1908) oficiálně prohlášen vládnoucím princem mongolských Sunidů. Na základě změn mongolských tradic Mandžuskou vládou mohl převzít vládu a všechny mocenské povinnosti až po dovršení 18 let. V roce 1912 byl mladému Demčigdonrovi udělen Jüan Š‘-kchajem čestný mongolský titul na oslavu konzervativních Súnidů. Ve svém mládí studoval mongolštinu, čínštinu a mandžuštinu.

Za ženu si vzal dceru súnidské příslušnosti, tedy stejného praporu jako byl on sám. Po roce spolu měli první dítě, syna Dolgosurena (都古爾蘇隆 Dōugǔ'ěrsūlóng). V dalších letech spolu měli ještě čtyři syny. V druhém manželství s Fu Ťin, tentokrát manželkou z praporu Abaga, měl jednu dceru.

Politický život

Demčigdornov byl v roce 1929 jmenován členem Chaharského provinčního výboru a v roce 1931 obdržel post správce oblasti Xilingol League. Po setkání s princi z provincií Chahar a Suiyuan (provincie v letech 1928-1949) uzavřel dohodu o společné konfederaci, kterou zaslali do hlavního města Nankingu se zprávou, že zamýšlí vládnout Vnitřnímu Mongolsku sami. Naznačili v ní, že pokud jim bude čínská vláda bránit, budou hledat pomoc na straně Japonska. Odpovědí na tuto zprávu zaslala Čínská vláda z Nankingu velvyslance Chuang Šao-chunga, který nakonec vytvořil instituci Mongolského autonomního výboru pro politické záležitosti.  

Kolaborace s Japonci

V roce 1935 princ Demčigdornov již vládne Mongolům Vnitřního Mongolska. Autonomní vládu podpořil generál Kuantungské armády Jirō Minami a plukovník Seishirō Itagaki. Japonsko věřilo, že tímto krokem oslabí Čínu. V dubnu 1945 přichází japonský vyslanec Ryūkichi Tanaka se svým společníkem vyjednat s princem Demčigdornovem podmínky podpory ze strany Japonska. Princ však nesouhlasí.

V květnu téhož roku se formuje stát Manžukuo. Císař Pchu I následně poctil Demčigdornova titulem 武德親王 Wǔdé Qīnwáng.

V červnu 1935 eskalovalo napětí vniknutím jednotky japonské armády do Chaharské provincie. Byla sepsána dohoda tzv. „Chin-Doihara“ mezi Japonskem a Čínskou republikou, která zajišťovala Japonsku působnost v Severní Číně. V srpnu princ Demčigdornov dává souhlas blízké spolupráci s Japonskem. Generál Minami princi přislibuje finanční pomoc.

Japonská intervence Severní Číny

V prosinci 1935 Minami posílá dva bataliony jízdy na pomoc Demčigdornovi při zabírání severní části provincie Chahar. 11. února 1936 princ přesouvá své sídlo z Pailinmiao v provincii Suiyan do Západního Sunitu ve společnosti japonských poradců.

Expanze do provincie Suiyan, již kontroloval Jen Si-šan, proběhla již v květnu 1935 jednotkami Mandžukua. Tří měsíce na to Demčigdornov deklaroval, že byl představitelem nezávislého Mongolska a svou armádu zorganizoval za pomoci Japonska. Japonsko armádě poskytlo vybavení i výcvik.

V dubnu 1936 se princ Demčigdornov a Li Šou-sin setkali s japonským představitelem Tanakou (jap. generál) v Západním Wučumusinu. Zúčastnili se jej představitelé všech částí Vnitřního Mongolska, Čching-chaje a Vnějšího Mongolska. Tato konference probíhala od 21. do 26. dubna. Hlavními otázkami konference byly následující body:

1. Plán na založení Mongolského státu sloučením Mongolska a provincie Čching-chaj
2. Nastolení monarchie
3. Založení mongolského kongresu
4. Organizace vojenské vlády
5. Uzavření dohody o vzájemné spolupráci s Mandžukuem

Po sepsání smlouvy a po uzavření dohody s Mandžukuem o vzájemné politické a ekonomické spolupráci, Demčigdornov připravuje svou armádu pro vpád do Suiyuanu. S pomocí generála Tanaky a dalších japonských poradců, princ rozšířil své jezdectvo z původních tří do devíti divizí. Armáda se skládala z přibližně 10 000 mužů, avšak ne dobře vyzbrojených a bez řádného výcviku. Jen pouhá polovina vojáků obdržela zbraně. K Demčigdornově armádě byla přiřazena čínská loutková armáda pod velením Wang Jinga.

Konflikt s Jen Si-šanem

V srpnu 1936 se princ pokouší o dobytí východní části Suiyanu, ale je poražen silami Jen Si-šana pod velením generála Fu Cuo-i. Po porážce Demčigdornov přeskupuje svou armádu a plánuje další útok. V listopadu dává princ generálu Fu Cuo-i ultimátum ke kapitulaci, tu generál nepřijímá. Dochází k dalšímu útoku armády Vnitřního Mongolska, tentokrát s 15 000 muži vybavenými japonskými zbraněmi s podporou Japonského letectva a za doprovodu japonských velitelů. Útok se opět setkával s neúspěchem. Jen Si-šan vložil do boje své nejlepší jednotky a schopné generále Čao Čcheng-šou a Wang Ťin-kuo, opět po pod velením nejvyššího generála Fu Cuo-i. Generál Fu byl dalšími opětovnými útoky vyprovokován k vyslání svých jednotek na sever i přes varování Kuantugskou armádou, že by tento akt vyprovokoval útok Japonské armády. Demčigdornov se stáhl zpět do provincie Chahar, kde opět s japonskou pomocí přeskupil svou armádu. Toho času již vypuká Druhá čínsko-japonská válka. Jeho armáda se skládá celkem z 20 000 mužů v osmi jízdních divizích. Pod jeho velením začíná operace Chahar a bitva o Tchaj Jüan, kdy princ Demčigdornov s Japonskými a Mongolskými silami zabírají většinu provincie Suiyuan.

V roce 1939 je založena autonomní oblast Meng-ťiang s princem Dčemčigdornovem jako místopředsedou. později, roku 1941 je jmenován hlavou autonomní oblasti.

Po druhé světové válce

Po druhé světové válce a pádu Federace žil Demčigdornov po 4 léta v Pekingu pod dohledem Kuomintangské vlády. Těsně před založením Čínské lidové republiky v srpnu 1949, se princi podařilo utvořit autonomní vládu v nejzápadnějším regionu Vnitřního Mongolska. Ohrožován komunisty odletěl do Mongolska, kde byl nejdříve uvítán, ale poté zatčen a vydán do Číny. Zde byl obviněn ze zrady vůči Čínské lidové republice a odsouzen. Ve vězení sepsal své paměti a po 13 letech byl propuštěn. Po propuštění pracoval v historickém muzeu ve městě Chöch chot, Vnitřním Mongolsku. Umírá zde ve svých 64 letech.

Literatura

• Jaġcidsecen, 1917-2009, "The Last Mongol Prince: The Life and Times of Demchugdongrob, 1902-1966" (1999). East Asian Studies Press. 3. https://cedar.wwu.edu/easpress/3
• Wang Bing (2008). Cultural Sustainability: An Ethnographic Case Study of a Mongol High School in China. New York: Routledge. ISBN 978-0-8058-5724-5.
• CARLSON, Evans Fordyce. Strategy of the Sino-Japanese War. Far Eastern Survey. University of California Press, 1941, 10(9), 99-105. DOI: 10.2307/3021464. Dostupné také z: https://www.jstor.org/stable/3021464
• RADCHENKO, Sergey. Carving up the Steppes : Borders, Territory and Nationalism in Mongolia, 1943-1949. Eurasia Border Review. 2012, 3(1), 9-31. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/2115/50961
• LINH, Dam Vu. The Sovereignty of the War Dead: Martyrs, Memorials, and the Makings of Modern China, 1912-1949. Berkeley, 2017. Disertace. University of California, Berkeley.
• Ibiblio [online]. Carolina: University of North Carolina, 2016 [cit. 2019-04-13]. Dostupné z: http://www.ibiblio.org/hyperwar/PTO/IMTFE/IMTFE-5a.html

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Demčigdonrov na Wikimedia Commons