Demokratická strana (Itálie)

Demokratická strana
Partito Democratico
Logo
ZkratkaPD
Datum založení14. února 2007
PředsedaValentina Cuppi
LídrElly Schlein
PrezidentStefano Bonaccini
ZakladatelWalter Veltroni
SídloVia Sant'Andrea delle Fratte 16, Řím
PředchůdceLevicoví demokraté
La Margherita
menší strany
Ideologiesociální demokracie
křesťanská levice
třetí cesta
sociální liberalismus
proevropanismus
Politická pozicestředolevice
Evropská stranaStrana evropských socialistů
Politická skupina EPPokrokové spojenectví socialistů a demokratů
KoaliceStředolevicová koalice
Stranické novinyL'Unità (2007–2017)
Europa (2007–2014)
Democratica (2017–2019)
Počet členů374 786 (2018)
Barvy     červená      zelená
Volební výsledek19,1 % (Volby 2022)
Oficiální webpartitodemocratico.it
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
69/400
Senát republiky
38/200
Evropský parlament
16/76
Regionální parlamenty
188/897
Guvernéři regionů
4/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Demokratická strana (italsky Partito Democratico, PD) je italská středolevicová politická strana. Vznikla roku 2007 a představuje největší tradiční stranu na italské levici. V posledních volbách v roce 2022 skončila na druhém místě s 19 procenty hlasů. V jejím čele je od roku 2023 Elly Schleinová. V současnosti je v opozici.

Strana byla od svého vzniku do roku 2008 ve vládě s premiérem a zakladatelem PD Romanem Prodim; poté byla jedno volební období v opozici. Mezi lety 2013 a 2018 byla hlavní stranou vládní koalice pod premiéry Enrikem Lettou, Matteem Renzim a Paolem Gentilonim (všechno členové PD). Poté byla strana v opozici až do roku 2019, kdy získala zastoupení v kabinetech nestraníků Giuseppa Conteho (2019-2021) a Maria Draghiho (2021-2022).

Přestože (hlavně za vedení Mattea Renziho) byla strana ovlivněna sociálním liberalismem a progresivismem Třetí cesty, hlavní ideologické trendy PD jsou sociální demokracie a křesťanská levicová tradice.

Mezi prominentní členy strany patří bývalí lídři Walter Veltroni, Dario Franceschini, Maurizio Martina nebo Nicola Zingaretti; v neposlední řadě starosta Říma Roberto Gualtieri. Ve straně také působili prezidenti Itálie Giorgio Napolitano a Sergio Mattarella i tři bývalí premiéři Romano Prodi, Giuliano Amato a Massimo D'Alema. Za účelem vedení vlastní formace stranu opustili centristé Matteo Renzi a Carlo Calenda, stejně jako levicově orientovaný předseda Senátu Pietro Grasso.

Historie

Strana byla založena 14. října 2007 spojením několika středolevých formací, jež ve volbách roku 2006 byly součástí Hnutí Olivovník a koalice Unie. Volbami roku 2013 se Demokratická strana stala nejsilnější politickou silou Itálie a z jejích řad vzešli tři po sobě následující premiéři: Enrico Letta (2013–2014), Matteo Renzi (2014–2016) a Paolo Gentiloni (2016–2018).

Ve volbách v březnu 2018 se se ziskem 18,72 % stala nejsilnější stranou Středolevicové koalice. Celá koalice však získala jen 122 mandátů v Poslanecké sněmovně, což je poměrně velká ztráta oproti 227 mandátům Hnutí pěti hvězd nebo 265 mandátům, které získala Středopravicová koalice. Špatný volební výsledek vyústil v rezignaci lídrem Mattea Renziho. Vládu sestavilo populistické Hnutí pěti hvězd a Liga severu, demokraté se tak ocitli v opozici.[1] Do čela strany byl následně zvolen Nicola Zingaretti, představitel levicového křídla PD.[2]

Během vládní krize v září 2019 nicméně Liga opustila vládu, což otevřelo dveře k překvapivému vytvoření koalice Demokratické strany a Hnutí pěti hvězd.[3]

Krátce po vstupu do vlády Renzi z Demokratické strany vystoupil a založil novou stranu Italia Viva, což zdůvodnil mimo jiné neshodami se směřováním demokratů.[2]

Italia Viva v lednu 2021 odešla z vládní koalice, která tím přišla o většinu. Krize skončila vytvořením vlády Maria Draghiho, do níž vstoupila většina významných politických stran z celého ideologického spektra, a to včetně Demokratické strany, jež si tak zachovala vládní zastoupení.[4]

Na začátku března téhož roku Zingaretti oznámil rezignaci; svůj krok zdůvodnil zahanbením z vnitrostranických sporů.[5] Do pozice lídra se poté vrátil expremiér Enrico Letta.[6]

Volební výsledky

Poslanecká sněmovna

VolbyHlasyMandátyPozicePostavení
Abs.%Abs.±
200812 434 26033.1
217/630
2.Opozice
20138 934 00925.5
297/630
▲80▲1.Vláda
20186 161 89618.8
112/630
▼185▼3.Vláda[p 1]
20225 356 18019.1
69/400
▼▲2.Opozice

Senát

VolbyHlasyMandátyPozice
Abs.%Abs.±
200811 052 57733.1
118/315
2.
20138 400 25527.4
112/315
▼6▲1.
20185 783 36019.1
54/315
▼58▼4.
20225 220 25618.9
40/200
▲▲2.

Evropský parlament

VolbyHlasyMandátyPozice
Abs.%Abs.±
20098 008 20326.1
21/72
2.
201411 203 23140.1
31/73
▲10▲1.
20196 089 85322.7
19/76
▼12▼2.

Regionální parlamenty

RegionRokHlasy%Mandáty±
Údolí Aosty202010 10615.3
7/35
▲7
Piemont2019430 90222.4
10/51
▼17
Lombardie2023628 77421.2
18/80
▲2
Jižní Tyrolsko20239 7073.5
1/35
▬0
Tridentsko202338 68916.7
8/35
▲3
Benátsko2020244 88111.9
7/51
▼2
Furlansko-Julské Benátsko202365 14316.5
10/49
▬0
Emilia-Romagna2020749 97634.7
23/50
▼1
Ligurie2020124 58619.9
7/31
▼1
Toskánsko2020560 98134.7
23/41
▼2
Marche2020156 39425.1
8/31
▼8
Umbrie201993 29622.3
5/21
▼6
Lazio2023313 02320.3
11/51
▼7
Abruzzo2024117 49720.3
6/31
▲3
Molise202317 03112.0
3/21
▲1
Kampánie2020398 49016.9
9/51
▼7
Apulie2020289 18817.3
17/51
▲3
Basilicata201922 4237.7
3/21
▼9
Kalábrie2021100 43713.2
6/31
▲1
Sicílie2022238 76112.8
11/70
▬0
Sardinie202494 41113.8
11/60
▲3

Současné vedení

  • Lídr (Segretario): Elly Schlein (od 2023)
  • Předseda (Presidente): Stefano Bonaccini (od 2023)
    • Místopředsedkyně: Chiara Gribaudo (od 2023)
  • Lídryně v Poslanecké sněmovně: Chiara Braga (od 2023)
  • Lídryně v Senátu: Francesco Boccia (od 2023)

Seznam lídrů

JménoVe funkci
OdDo
Walter Veltroni14. října 200721. února 2009
Dario Franceschini21. února 20097. listopadu 2009
Pier Luigi Bersani7. listopadu 200920. dubna 2013
Guglielmo Epifani11. května 201315. prosince 2013
Matteo Renzi15. prosince 201312. března 2018
Maurizio Martina7. července 201817. listopadu 2018
Nicola Zingaretti17. března 201914. března 2021
Enrico Letta14. března 202112. března 2023
Elly Schlein12. března 2023úřadující

Poznámky

  1. ↑ V letech 2018 až 2019 byla Demokratická strana v opozici.

Reference

  1. ↑ V Itálii složila přísahu Conteho vláda populistů, chce snížit daně a zvýšit sociální výdaje. EU se obává odklonu od úsporných opatření. iHNed.cz [online]. 2018-06-01 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Demokraty v Itálii štěpí Renziho nová strana. Její vznik je i na divoké poměry tamní politiky výjimečný. Lidovky.cz [online]. 2019-09-22 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Italský premiér Conte dokázal sestavit novou koaliční vládu Hnutí pěti hvězd a Demokratické strany. iHNed.cz [online]. 2019-09-04 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Itálie má nového premiéra. Kabinet bývalého šéfa Evropské centrální banky Draghiho podporuje široká koalice. iHNed.cz [online]. 2021-02-13 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ GHIGLIONE, Davide. Zingaretti quits as chief of Italy’s Democratic party over infighting. Financial Times [online]. 2021-03-04 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (v angličtině) 
  6. ↑ ROBERTS, Hannah. Italy’s ex-PM Enrico Letta returns to lead Democratic Party. Politico [online]. 2021-03-14 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (v angličtině) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Partito Democratico Italy.svg
Autor: Gambo7, Licence: CC BY-SA 4.0
Logo per il Partito Democratico
Walter Veltroni 2015.jpg
Autor: Gobierno de Chile, Licence: CC BY 2.0
Walter Veltroni
Dario Franceschini Official (cropped).jpg
Autor: Ministero della Cultura, Licence: CC BY 3.0 it
Dario Franceschini
Pier Luigi Bersani daticamera 2013.jpg
(c) dati.camera.it, CC BY 4.0
Pier Luigi Bersani, Italian politician
Guglielmo Epifani daticamera 2013.jpg
(c) dati.camera.it, CC BY 4.0
Guglielmo Epifani, Italian politician
Nicola Zingaretti 2012 crop.jpg
Autor: Niccolò Caranti, Licence: CC BY 3.0
Nicola Zingaretti in 2012.
Elly Schlein in 2023 (cropped).jpg
(c) European Union, 2024, CC BY 4.0
Elly Schlein, on the left , and Paolo Gentiloni