Demokratura

Demokratura je neologismus složený ze slov demokracie (demos – lid; kratos – vládnout) a diktatura (z latiny: dictator), který označuje diktaturu vydávající se za demokracii.^[1] Termín pravděpodobně definoval švédský spisovatel Vilhelm Moberg v roce 1965, který jako demokraturu chápal režim, ve kterém jsou média využívána k manipulaci s veřejným míněním za účelem, aby si občané mysleli, že žijí v demokracii.^[2] Ázerbájdžánská novinářka Chadidž Ismailová v roce 2013 uvedla, že političtí analytici za demokraturu označují například režimy v Ázerbájdžánu a Rusku.^[1] V českém kontextu jej po sametové revoluci použil Karel Kryl.^[3] Termín se používá zejména v politické publicistice.^[4]

Nesvobodnou formu demokracie popsal už v roce 1964 ve své knize Jednorozměrný člověk Herbert Marcuse slavným výrokem:

Pojem demokratura je v zahraničí známý dlouhou dobu. Jeho koncept bývá připisován francouzskému sociologovi Gérardu Mermetovi (1987),^[6] nicméně tento výraz použil již dříve švédský spisovatel Vilhelm Moberg ve článku „Švédsko – demokratura?“ otištěném 14. prosince 1965 v deníku Dagens Nyheter. Demokraturu definoval takto:

Jako demokratury jsou částí analytiků označovány režimy v některých postsovětských zemích, například v Rusku, na Ukrajině nebo v Ázerbájdžánu.^[1][7]

(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0

O ruské demokratuře píší např. ruští politologové Georgij Satarov^[8] a Fjodor Burlackij,^[9] kanadský politolog Michel Roche^[10] či novináři Neal Ascherson^[7] a Boris Reitschuster.^[11] Velká mezinárodní pozornost byla věnována článku skotského novináře Neala Ashersona publikovaném v časopise London Review of Books, ve kterém Asherson probíral možnosti demokratur v postsovětských zemí a vyhlídky na přechod z demokratury v demokracii na Ukrajině. Neal Asherson o demokraturách píše:

V závěru článku Asherson představuje dva pohledy na „druhotné revoluce“ na Ukrajině a v Gruzii – nadějný a odmítavý. Ten nadějný tvrdí, že povstání v Kievě a Tbilisi je počátkem přechodu z demokratury k demokracii – dokončení roku 1989. Odmítavý zase naopak tvrdí, že se jedná pouze o nástupnickou válku – které Němci říkají Diadochenkampf – mezi členy vládnoucí elity a klany, které v zemi víří populární vášně za účelem vlastních a dočasných zájmů. Skeptici potom tvrdí, že to, co je důležité pozorovat při výměně stráží v demokraturách není míra štědrosti v prosazování lidských práv (svobod rozptýlených do davu jako hrst drobných mincí), ale špinavý obchod v imunitách. Jako příklad uvádí ruského prezidenta Vladimira Putina, který získal prezidentský úřad díky příslibu amnestie pro Borise Jelcina a jeho rodinu, navzdory jejich kolosálním krádežím veřejných peněz.^[7]

(c) Claude Truong-Ngoc / Wikimedia Commons - cc-by-sa-3.0

Ázebájdžánská investigativní novinářka Rádia Svobodná Evropa Chadidža Ismailová v reportáži Českého rozhlasu Plus uvedla:

Karel Schwarzenberg označil ázerbájdžánský vládnoucí klan Alijevů za „rodinnou diktaturu“.^[1] Podle Vilhelma Moberga však „rodinná diktatura“ být demokraturou nemůže, protože je v ní zřejmé, že občané přišli o některé své svobody.

V České republice na proces proměny demokracie v diktaturu narážel Karel Kryl v době mezi sametovou revolucí a svou smrtí v roce 1994.^[13] Krátce po sametové revoluci přišel i s termínem demokratura, který použil ve výroku:

Podle Kryla je jedinou možnou obranou vlády lidu proti totalitě vlády jedné strany fungující opozice.

Karel Kříž napsal 21. října 2014 pro zpravodajský deník PravýProstor.cz toto:

Angličtina rozlišuje mnoho termínů, které popisují demokracii, která se mění nebo se proměnila v diktaturu:

• totalitarian democracy (totalitní demokracie) – který v roce 1952 proslavil izraelský historik Ja'akov Talmon ve své knize The Origins of Totalitarian Democracy.^[16]
• guided democracy (řízená demokracie) – poprvé použit Walterem Lippmannem ve svém vlivném díle Veřejné mínění (1922) a dále Edwardem Louisem Bernaysem v práci Krystalizace veřejného mínění.
• authoritarian democracy (autoritativní demokracie) – používáno už proudem bonapartistů.^[17] Zakládá se na výroku Emmanuela Josepha Sieyèse: „Důvěra zdola, autorita shora.“^[18][19]
• illiberal democracy (neliberální demokracie) – Fareed Zakaria tento pojem použil ve svém článku Foreign Affairs v roce 1997.^[20] Steven Levitsky a Lucan Way takový termín odsoudili jako „mlživý“ se slovy: „Pokud země nemá opozici a nezávislá média, není demokracií.“^[21]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Demokratur na švédské Wikipedii.

• Anokracie
• Oligarchie
• Demokratický deficit
• Neliberální demokracie

• O demokratuře v Litvě (litevsky)
• Portal Geopolityka.org Archivováno 12. 1. 2015 na Wayback Machine. (polsky)
• K. Kryl a jeho demokratura (ČT24 24. 3. 2012)
• Politologická úvaha: Český rozhlas 19. 12. 2000
• Pravý prostor: Sociální demokratura (21. 10. 2014)