Den oklamaných
Jako den oklamaných (francouzsky Journée des Dupes) se označuje neúspěšný pokus Marie Medicejské, matky krále Ludvíka XIII., a jejích spojenců odstranit v listopadu roku 1630 kardinála Richelieua z pozice prvního ministra Francie. I když se událost nazývá den oklamaných, došlo k ní během dvou dnů, 10.–11. listopadu 1630. Šlo o politické střetnutí zásadního významu, kterému předcházelo několik let sporů. Případný konec kardinála Richelieua v jeho funkci by proto vedl k výrazným změnám ve vnitřní i zahraniční francouzské politice.
Pozadí
Kardinál Richelieu se stal prvním ministrem roku 1624. O jeho jmenování se zasloužila matka krále Ludvíka XIII., Marie Medicejská.[1] S tím jak se postupně zlepšoval vztah krále a Richelieua, upevňovalo se zároveň jeho postavení a slábl politický vliv Marie Medicejské. První ministr na ni bral menší ohled a jeho politika byla více samostatnější. Králova matka se s tím nechtěla smířit a její vztah ke kardinálovi se zhoršil. Richelieu měl navíc na královském dvoře nepřátele a ti se stali spojenci Marie Medicejské.[2][3]
Mezi nejvýznamnější Mariiny spojence a kardinálovi oponenty patřili strážce pečeti (ministr spravedlnosti) Michel de Marillac a kardinál Bérulle. S Marillacem se Richelieu rozcházel v zahraniční politice, strážce pečeti byl na rozdíl od něj zastánce opatrnějšího kurzu, v rámci kterého se snažil odvrátit válku se Španělskem. Oba, Bérulle i Marillac, se s prvním ministrem neshodli v otázce přístupu k hugenotům. Konverze hugenotů ke katolické víře pro ně byla důležitější než pro Richelieua a chtěli se věnovat hlavně tomuto domácímu politickému problému. Kardinál Richelieu byl naopak ochoten na úkor domácích problémů riskovat roztržku se Španělskem, které bylo navíc katolickou zemí. Bérulle nakonec v říjnu 1629 zemřel, ale Marie Medicejská získala dalšího spojence v osobě královy manželky – Anny Rakouské, která byla dřívější španělskou princeznou.[4]
Střetnutí
Vztah mezi královnou-matkou a Richelieuem se zhoršil na podzim 1629, kdy ho králova matka na veřejnosti urazila. Kardinál na to reagoval návrhem rezignace na svou funkci, ale Ludvíkovi XIII. se podařilo Richelieua a Marii Medicejskou usmířit. Když o rok později došlo při zasedání královské rady ke konfliktu mezi Marillacem a Richelieuem, postavila se sice Marie Medicejská na stranu prvního ministra, ale zdá se, že šlo z její strany pouze o taktický manévr před rozhodujícím střetem.[5]
_20140116_1.jpg)
K tomu došlo 10. listopadu 1630 hned po zasedání královské rady, kde bylo rozhodnuto o jmenování maršála Louise de Marillac, bratra kardinálova oponenta Michela de Marillac, do funkce velitele armády v Itálii. Marie Medicejská oznámila Richelieovi, že ho propouští z funkce správce své domácnosti a dalších funkcí, které u ní kardinál zastával. Král doufal, že spor mezi nimi opět urovná a doporučil svému ministrovi, aby jeho matku příští den navštívil. Když se však Richelieu s Marií Medicejskou 11. listopadu setkal v Lucemburském paláci, stal se terčem jejího hněvu a Marie s ním odmítala komunikovat. Král, který byl svědkem této scény, byl postaven před volbu zda obětovat svého prvního ministra nebo vztah se svojí matkou a vypadalo to, že zvolí první možnost. Marie Medicejská veřejně oznámila, že Richelieua nahradí Michel de Marillac a začala spolu se svými blízkými slavit vítězství. Ještě téhož dne si ale Ludvík XIII. nechal svého ministra zavolat do Versailles, kde odmítl jeho demisi a během několikahodinového rozhovoru mu vyjádřil plnou podporu.[5][3]
Michel de Marillac byl následně zatčen a stejný osud potkal jeho bratra Louise. První jmenovaný zemřel později ve vězení a druhý byl bez důkazů odsouzen za velezradu a roku 1632 popraven. Králova matka, která se nechtěla se situací smířit, nakonec skončila spolu s dalším nepřítelem kardinála Richelieua, královým bratrem Gastonem, v zahraničním vyhnanství. Zde roku 1642 i zemřela.[5]
Důsledky
Zvítězila tak Richelieuova politická koncepce, kde prioritou bylo upevnění postavení Francie v Evropě a to i s rizikem války. Dělo se tak bez ohledu na náboženskou otázku i vnitropolitické problémy. Spojenci katolické Francie v třicetileté válce proto byly i protestantské země jako Dánsko, Švédsko, německá knížata a Spojené nizozemské provincie. Pod Richelieuovým vedením se francouzský stát snažil prolomit geografické obklíčení španělskými a rakouskými Habsburky. To bylo v rozporu s plány tzv. náboženské strany, která podporovala Michela de Marillac. Ludvík XIII. se přiklonil na stranu svého prvního ministra, protože Richelieuovi důvěřoval (což neznamená, že s ním vždy souhlasil) a vzestup náboženské strany vnímal jako ohrožení své autority.[3]
Odkazy
Reference
Literatura
- KNECHT, Robert J. Richelieu. Překlad Stanislava Pošustová. Litomyšl: Paseka, 2002. 248 s. ISBN 80-7185-430-1.
Média použitá na této stránce
The queen mother Marie de' Medici demanding Cardinal Richelieu's dismissal to her son, king Louis XIII of France, in a stormy scene in the Luxembourg Palace, on November 10, 1630, known as Day of the Dupes.
Autor: DXR, Licence: CC BY-SA 3.0
The south facade of the Luxembourg Palace, seat of the French Senate, located in Paris. The palace was built from 1615 to 1631 following the designs of architect Salomon de Brosse. The garden wing shown here was added to the south side of the palace c. 1836 by Alphonse de Gisors. Although Gisors' addition mimics de Brosse's original facade, which it obscured, it differs in significant details. For instance, the decoration around the clock of the central pavilion was produced by the 19th-century Swiss-born French sculptor James Pradier.