Dendrolycopodium

Jak číst taxoboxDendrolycopodium
alternativní popis obrázku chybí
Dendrolycopodium obscurum
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníplavuně (Lycopodiophyta)
Třídavlastní plavuně (Lycopodiopsida)
Řádplavuňotvaré (Lycopodiales)
Čeleďplavuňovité (Lycopodiaceae)
RodDendrolycopodium
A.Haines, 2003
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dendrolycopodium je rod rostlin z čeledi plavuňovitých (Lycopodiaceae). Zahrnuje čtyři nebo pět druhů, které se vyskytují v Severní Americe a ve východní Asii. V mnoha zdrojích bývá vřazován do širokého rodu plavuň.

Taxonomie

Podle tradičního a častého názoru (např. ve Flóře Severní Ameriky nebo v databázi Plants of the World) jsou zde uvedené druhy zahrnuty do široce vymezeného rodu Lycopodium.[1] Rod byl jako samostatný taxon popsán v roce 2003 a v roce 2016 byl uznán v systému PPG I.[2] V klasifikačních systémech obsahujících pouze široký rod Lycopodium jsou rostliny sem patřící zařazeny do sekce Obscurum nebo popsány jako skupina Lycopodium dendroideum.[3]

Rod obsahuje čtyři njebo pět druhů; rozdíl je způsoben rozdílným statusem taxonu Dendrolycopodium verticale, který je považován buď za samostatný druh, nebo je ztotožňován s D. dendroideum.[1]

Popis

Dendrolycopodium obscurum v lesním podrostu

Jedná se o suchozemské, stálezelené byliny se vzpřímenými větvenými stonky a dlouhými podzemními vodorovnými stonky. Ty každý rok vytvářejí dichotomickými větvením nový nadzemní výhon a boční větev, která obvykle špatně roste a odumírá. Podzemní výhony jsou zřídka pokryty šupinatými listy. Nadzemní lodyhy se vyvíjejí 4 až 5 let, přičemž ve druhém a třetím roce dochází k větvení a ve třetím a čtvrtém roce se vyvíjejí výtrusnice nesoucí sporofyly. Přírůstky v po sobě jdoucích letech jsou odděleny úseky výrazně ztlustlých listů, které se tvoří v zimním období. Lodyhy vyrůstají vzpřímeně do výšky 8–19 cm (bez klásku) a na 3–4 uzlech se větví do postranních větví, což jim dodává stromkovitý vzhled (odtud název rodu). Boční větve se dále 3–4krát dichotomicky dělí a na jejich koncích vzniká 8–16 větví. Výhonky jsou na průřezu kulaté nebo na spodní straně zploštělé, bez rozmnožovacích pacibulek.[4]

Dendrolycopodium hickeyi v Maine

Listy jsou na celé rostlině identického tvaru nebo slabě dimorfní. Vyrůstají v šesti řadách, jsou přirostlé nebo oddělené od stonku (to je jeden z rozlišovacích znaků jednotlivých druhů), na koncích jsou ostré, s bázemi sbíhajícími po lodyze.[4]

Populace mladých rostlin

Výtrusnicové klasy vyrůstají na vrcholu hlavního vzpřímeného výhonu a někdy také na silnějších postranních větvích. Jsou obvykle jednotlivé, někdy jich bývá několik, zřídka až 10. Jsou přisedlé a směřující vzhůru. Výtrusnice kryté dvěma stejně dlouhými šupinami se vyvíjejí na svrchním (adaxiálním) povrchu sporofylů.

Ekologie a rozšíření

Tyto rostliny rostou v listnatých a smíšených lesích (včetně druhotných porostů), v houštinách vznikajících po těžbě dřeva a na otevřených i křovinatých plochách. V Severní Americe se vyskytují maximálně do nadmořské výšky 1600–1800 m.[3]

Dendrolycopodium juniperoideum na Sachalinu

Zástupci

  • Dendrolycopodium dendroideum (včetně D. verticale, syn. Lycopodium dendroideum) – většina Kanady včetně arktických ostrovů, sever a severovýchod USA, Aljaška, Čína od východního pobřeží až po Tibet, Japonsko, Korea, ruský Dálný východ
  • Dendrolycopodium hickeyi (syn. Lycopodium hickeyi) – východ Severní Ameriky, izolovaně také v centrální Kanadě a na západním pobřeží USA
  • Dendrolycopodium juniperoideum (syn. Lycopodium juniperoideum) – Kamčatka, ruské Přímoří a Sachalin, Japonsko, Tchaj-wan
  • Dendrolycopodium obscurum (syn. Lycopodium obscurum) – východní polovina Severní Ameriky, Aljaška[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dendrolycopodium na polské Wikipedii.

  1. a b Dendrolycopodium A.Haines | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. A community-derived classification for extant lycophytes and ferns. Journal of Systematics and Evolution. 2016, roč. 54, čís. 6, s. 563–603. Dostupné online [cit. 2020-11-20]. ISSN 1759-6831. DOI 10.1111/jse.12229. (anglicky) 
  3. a b Lycopodium in Flora of North America @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. 
  4. a b PALMER, Daniel D. Michigan ferns and lycophytes : a guide to species of the Great Lakes region. Ann Arbor: [s.n.] 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-0-472-12365-0, ISBN 0-472-12365-3. OCLC 1019843653 
  5. Lycopodium L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Lycopodium juniperoideum Sw..JPG
Autor: Баранчук-Червонный Лев, Licence: CC BY-SA 3.0
Плаун можжевельниковый. О. Сахалин
Dendrolycopodium hickeyi iNat-98729163.jpg
Autor: Matt Berger, Licence: CC BY 4.0
Dendrolycopodium hickeyi - Hickey's tree-clubmoss - Moscow, ME, US
Stand of young shoots.JPG
Autor: Drawnnear, Licence: CC BY-SA 3.0
A stand of young shoots of Lycopodium obscurum. No strobili visible.
Princess Pine (30714816860).jpg
Autor: Katja Schulz from Washington, D. C., USA, Licence: CC BY 2.0
Dendrolycopodium obscurum. Rock Creek Park, Washington, DC, USA.
Lehigh River Headwaters (12) (25044755342).jpg
Autor: Nicholas A. Tonelli from Northeast Pennsylvania, USA, Licence: CC0

Ground pine (probably Lycopodium obscurum), Lackawanna County, within State Game Land 312.

I've licensed this photo as Creative Commons Zero (CC0) for release into the public domain. You're welcome to download the photo and use it without attribution.