Denisované

Rozšiřování denisovanů (zeleně).
Turisté u vstupu do Denisovy jeskyně

Denisované (někdy uváděni jako děnisované[1] nebo denisovci[2]) jsou vyhynulí příslušníci rodu Homo (nebo druhu Homo sapiens), blízcí neandertálcům. Bylo nalezeno pouze několik zlomků jejich kostí, první z nich v roce 2008 v Denisově jeskyni na Altaji v Rusku. Stáří bylo určeno na 41 000 let. Přesto bylo možné provést molekulární analýzu mitochondriální DNA (mtDNA), která denisovany identifikovala jako odlišnou vývojovou větev.

Objev z roku 2018 ukázal, že tito pravěcí lidé zřejmě dokázali vyrábět jednoduché ozdobné předměty.[3] Pozdější nález ukazuje i na datovaní před 200 000 let.[4][5]

Přestože denisované dosud nebyli uznáni jako samostatný druh (případně poddruh druhu Homo sapiens), bylo již navrženo několik vědeckých jmen: Homo altaiensis (člověk altajský), Homo siberiensis (člověk sibiřský), případně nejméně problematické Homo denisoviensis (člověk denisovský),[6] užívané již v některých českých učebnicích.[7] Denisované se také mohou překrývat (alespoň částečně) s vymezením nově navrženého druhu Homo longi[8] („člověk dračí“), který by do denisovanů mohl patřit.[9][10][11][12][13]

Analýzy DNA

Ve Španělsku v odlehlé jeskyni Sima de los Huesos v provincii Burgos byla nalezena kost, jejíž mtDNA je blíže denisovanům než neandrtálcům.[14] Ovšem jaderná DNA „simanů“ je neandrtálská.[15] I na Islandu se našla DNA.[16] Realita je však složitější a se současnými daty nelze vytvářet závěry.[17]

Z molekulárních analýz vyplývá, že se před asi 500 000 lety od vývojové linie vedoucí k modernímu člověku nejprve oddělila větev zahrnující denisovany a neandertálce, ze které se později denisované oddělili, ale přesto docházelo ke křížení denisovanů a neandrtálců ještě v době před 80 000 lety.[18] Navíc se denisované křížili i se superarchaickou skupinou lidí, která se od ostatních oddělila zhruba před dvěma miliony let.[19] Ukazuje se, že podíl genomu denisovanů je obsažen i v genomu některých moderních lidí, například Melanésanů (3 až 5 %).[20] Svědčí to o částečném křížení mezi oběma liniemi. Ke křížení s moderními lidmi došlo minimálně dvakrát.[21]

Křížení s moderními lidmi

Vývoj a křížení člověka

Genetické testy prokázaly, že Denisované se křížili s předky australoidní rasy; denisovanské geny byly detekovány u Melanésanů, Austrálců a nejvíce u filipínských Negritů,[22] například kmene Mamanwa. Podíl genů na genomu činí 4 % až 6 %. Denisovanské geny však nebyly nalezeny u všech Negritů, nemají je Andamanci kmene Onge z Andamanských ostrovů ani Negritové kmene Jehai z Malajsie. Z toho se usuzuje, že k mísení došlo východně od Wallaceovy linie, která odděluje jihovýchodní Asii od Wallacey, respektive od australského kontinentu.[23][24]

Podle studie z roku 2013 mají kontinentální Asiaté a američtí Indiáni také podíl denisovanských genů v genomu, ale pouhá 0,2 %, což je 25× méně než australoidé.[25]

Papuánci na ostrově Nová Guinea mají podíl 6 %. Ke křížení docházelo ještě před 15 000 lety.[26] Také se ukazuje, že vznikly minimálně dvě linie denisovanů.[27]

Nové objevy

V květnu 2019 bylo oznámeno, že v Tibetu byla objevena dosud největší fosilie denisovana, zkamenělá čelistní kost. Na jejím základě by mělo být možné rekonstruovat přibližnou podobu obličeje tohoto pravěkého člověka.[28][29][30]

V září 2019 představili izraelští vědci rekonstrukci obličeje denisovanské dívky na základě analýzy mtDNA.[31][32] Má širší obličej než současní lidé.

Odkazy

Reference

  1. ↑ DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. S. 208–212. Vesmír [online]. 10. duben 2014. Svazek 93, čís. 4, s. 208–212. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1214-4029. 
  2. ↑ MACHOLÁN, Miloš. Paleogenetika člověka – způsobí analýza archaické DNA revoluci v pohledu na lidskou evoluci?. S. 53–56. Živa [online]. 24. duben 2014. Čís. 2, s. 53–56. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 0044–4812. 
  3. ↑ 50,000 year old tiara made of woolly mammoth ivory found in world famous Denisova Cave.... siberiantimes.com [online]. 2018-12-06 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ BROWN, S.; MASSILANI, D.; KOZLIKIN, M. B. et al. The earliest Denisovans and their cultural adaptation. Nature Ecology & Evolution. 2022, vol. 6, s. 28–35. ISSN 2397-334X (online). https://doi.org/10.1038/s41559-021-01581-2
  5. ↑ CHOI, Charles Q. Who were the Denisovans?. livescience.com [online]. 2022-08-29 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Nueva especie de homínido abre el espectro de estudio de las raíces humanas. Sophimanía [online]. 16. 2. 2014. Dostupné online. (španělsky) 
  7. ↑ SVOBODA, Jiří A. Předkové: evoluce člověka. 1. vyd. Praha: Academia, 2014. 480 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2324-7. 
  8. ↑ JI, Qiang; WU, Wensheng; JI, Yannan; LI, Qiang; NI, Xijun. Late Middle Pleistocene Harbin cranium represents a new Homo species. The Innovation [online]. Cell Press / Elsevier Inc., June 25, 2021 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. ISSN 2666-6758. DOI 10.1016/j.xinn.2021.100132. (anglicky) 
  9. ↑ GIBBONS, Ann. 'Dragon Man' may be an elusive Denisovan. S. 11–12. Science [online]. 2 Jul 2021 [cit. 2021-12-09]. Roč. 373, čís. 6550, s. 11–12. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.373.6550.11. (anglicky) 
  10. ↑ GIBBONS, Ann. Stunning 'Dragon Man' skull may be an elusive Denisovan – or a new species of human: Scientists are excited – and puzzled – by new find from China. Science [online]. 25 Jun 2021 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. DOI doi: 10.1126/science.abk1691. (anglicky) 
  11. ↑ JONES, Nicola. Mysterious skull fossils expand human family tree — but questions remain. Nature [online]. Springer Nature Limited, 25 June 2021 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/d41586-021-01738-w. (anglicky) 
  12. ↑ GEORGE, Alison. 'Dragon man' claimed as new species of ancient human but doubts remain. NewScientist [online]. 25 June 2021 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ PETR, Jaroslav. Jak denisované pomohli Homo sapiens zabydlit Tibet. OSEL.cz [online]. 2021-12-09 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. ISSN 1214-6307. 
  14. ↑ CALLAWAY, Ewen. Hominin DNA baffles experts. S. 16–17. Nature [online]. 2013-12-05. Roč. 504, čís. 7478, s. 16–17. Dostupné online. DOI 10.1038/504016a. (anglicky) 
  15. ↑ CALLAWAY, Ewen. Oldest Ancient-Human DNA Details Dawn of Neandertals. Scientific American [online]. 2016-03-14 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Max Planck Society. Neandertals had older mothers and younger fathers. phys.org [online]. 2020-04-23 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Cell Press. A world map of Neanderthal and Denisovan ancestry in modern humans. phys.org [online]. 2016-03-28 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ HOOD, Marlowe. Neandertal mother, Denisovan father—Newly-sequenced genome sheds light on interactions between ancient hominins. phys.org [online]. 2018-08-22 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ University of Utah. Earliest interbreeding event between ancient human populations discovered. phys.org [online]. 2020-02-20 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ REICH, D.; GREEN, RE.; KIRCHER, M., et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. Nature. Dec 2010, roč. 468, čís. 7327, s. 1053–60. DOI 10.1038/nature09710. PMID 21179161. 
  21. ↑ Cell Press. Modern humans interbred with Denisovans twice in history. phys.org [online]. 2018-03-15 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Cell Press. People in the Philippines have the most Denisovan DNA. phys.org [online]. 2021-08-12 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Cooper A. and Stringer C.B. Did the Denisovans Cross the Wallace Line. Science. 2013, s. 321–3. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1244869. (anglicky) 
  24. ↑ SALLEH, Anna. Humans dated ancient Denisovan relatives beyond the Wallace Line. abc.net.au [online]. 2013-10-18 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Prüfer, Kay et al. The complete genome sequence of a Neanderthal from the Altai Mountains. Nature. 2013, s. 43–49. Dostupné online [cit. 1 March 2014]. DOI 10.1038/nature12886. (anglicky) 
  26. ↑ YIRKA, Bob. Evidence found of Denisovans interbreeding with humans in Southeast Asia more recently than thought. phys.org [online]. 2019-04-02 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Cell Press. Ancient DNA reveals new branches of the Denisovan family tree. phys.org [online]. 2019-04-11 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ WARREN, Matthew. Biggest Denisovan fossil yet spills ancient human’s secrets. S. 16–17. Nature [online]. 2019-05. Roč. 569, čís. 7754, s. 16–17. Dostupné online. DOI 10.1038/d41586-019-01395-0. (anglicky) 
  29. ↑ GIBBONS, Ann. First fossil jaw of Denisovans finally puts a face on elusive human relatives. Science [online]. 2019-05-01. Dostupné online. DOI 10.1126/science.aax8845. (anglicky) 
  30. ↑ Max Planck Society. First hominins on the Tibetan Plateau were Denisovans. phys.org [online]. 2019-05-01 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ FŠ. Díky DNA se poprvé podařilo zrekonstruovat tvář denisovanky. Novinky [online]. 2019-09-22 [cit. 2019-09-23]. Dostupné online. 
  32. ↑ MALCOLM, Ritter. From DNA, Scientists Create Skull Of Neanderthal Cousin. AP [online]. 2019-09-19 [cit. 2019-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-23. 

Literatura

  • DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. S. 208–212. Vesmír [online]. 10. 4. 2014. Roč. 93, čís. 4, s. 208–212. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  • HAMPL, Václav. Fysiologie v extrémních podmínkách. Praha: UK. 2020, s. 49–51 [108–113]. Přístup také z: https://fyziologie.lf2.cuni.cz/vseobecne-lekarstvi/vyukove-materialy
  • KRAUSE, Johannes, et al. The complete mitochondrial DNA genome of an unknown hominin from southern Siberia. S. 894–897. Nature [online]. 24. 3. 2010. Svazek 464, čís. 7290, s. 894–897. Dostupné online. PDF [3]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature08976. PMID 20336068. (anglicky) 
  • LALUEZA-FOX, Carles; GILBERT, M. Thomas P. Paleogenomics of Archaic Hominins. S. R1002–R1009. Current Biology [online]. 20. 12. 2011. Svazek 21, čís. 24, s. R1002–R1009. Dostupné online. PDF [4]. DOI 10.1016/j.cub.2011.11.021. (anglicky) 
  • MAX PLANCK SOCIETY. DNA scan sheds new light on mankind's mysterious cousins (Update). Phys.Org [online]. August 30, 2012 [cit. 16. 11. 2022]. Dostupné z: http://phys.org/news/2012-08-dna-scan-mankind-mysterious-cousins.html (anglicky) [Popularizační příspěvek k Meyer, M.; Kircher, M.; Gansauge, M.-T. et al.]
  • MAX PLANCK SOCIETY. Human evolution has become multi-colored. Phys.Org [online]. September 3, 2012 [cit. 16. 11. 2022]. Dostupné z: http://phys.org/news/2012-09-human-evolution-multi-colored.html (anglicky) [Popularizační rozhovor k záznamu výše a k Meyer, M.; Kircher, M.; Gansauge, M.-T. et al.]
  • MEYER, Matthias; KIRCHER, Martin; GANSAUGE, Marie-Theres; LI, Heng; RACIMO, Fernando; MALLICK, Swapan; SCHRAIBER, Joshua G.; JAY, Flora; PRÜFER, Kay; de FILIPPO, Cesare; SUDMANT, Peter H.; ALKAN, Can; FU, Qiaomei; DO, Ron; ROHLAND, Nadin; TANDON, Arti; SIEBAUER, Michael; GREEN, Richard E.; BRYC, Katarzyna; BRIGGS, Adrian W.; STENZEL, Udo; DABNEY, Jesse; SHENDURE, Jay; KITZMAN, Jacob; HAMMER, Michael F.; SHUNKOV, Michael V.; DEREVIANKO, Anatoli P.; PATTERSON, Nick; ANDRÉS, Aida M.; EICHLER, Evan E.; SLATKIN, REICH, David; Montgomery; KELSO, Janet; PÄÄBO, Svante. A High-Coverage Genome Sequence from an Archaic Denisovan Individual. S. 222–226. Science [online]. 30. 8. 2012. Roč. 338, čís. 6104, s. 222–226. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.1224344. (anglicky) 
  • PLACHÝ, Jiří. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme 1. S. 432–434. Vesmír [online]. 14. 7. 2011. Roč. 90, čís. 7–8, s. 432–434. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  • PLACHÝ, Jiří. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme 2. S. 520–522. Vesmír [online]. 8. 9. 2011. Roč. 90, čís. 9, s. 520–522. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  • REICH, David et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. S. 1053–1060. Nature [online]. 22. 12. 2010. Svazek 468, čís. 7327, s. 1053–1060. Dostupné online. PDF [5]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature09710. PMID 21179161. (anglicky) 
  • SKOGLUND, Pontus; JAKOBSSON, Mattias. Archaic human ancestry in East Asia. S. 18301–18306. PNAS [online]. 31. 10. 2011. Svazek 108, čís. 45, s. 18301–18306. Dostupné online. PDF [6]. DOI 10.1073/pnas.1108181108. (anglicky) 

Film

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Spread and evolution of Denisovans.jpg
(c) John D. Croft na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
The map shows spread and evolution of Denisovans
Homo lineage 2017update.svg
Autor: User:Conquistador, User:Dbachmann, Licence: CC BY-SA 4.0
phylogeny of the Homo genus, based on Stringer, C. (2012). "What makes a modern human". Nature 485 (7396): 33–35. doi:10.1038/485033a, with modifications.

The following features are based on Stringer (2012).

  • H. heidelbergensis is shown as the link between Neanderthals, Denosiovans and H. sapiens
  • Division of Asian H. erectus into Java Man and Peking Man
  • H. antecessor shown as a branch of H. erectus reaching Europe
  • After H. sapiens emerge from Africa some 60 kya they spread across the globe and interbred with other descendants of H. heidelbergensis, and Neanderthals, Denisovans

Modifications based on other publications:

  • H. floresiensis in Springer is incertae sedis, it is here shown as a branch of Asian H. erectus extinct some 50 kya; this seems to be the emerging consensus as of 2016; e.g. van den Bergh, G. D. et al. (2016-06-08). "Homo floresiensis-like fossils from the early Middle Pleistocene of Flores". Nature. 534 (7606): 245–248. doi:10.1038/nature17999.
  • multiple admixture events to Sub-Saharan African populations:
    • archaic admixture to hunter-gatherer groups (Biaka Pygmies and San), with a separation time of some 700kya: Hammer et al. (2011). "Genetic evidence for archaic admixture in Africa" (PDF). Proceedings of the National Academy of Sciences. 108 (37): 15123–15128. doi:10.1073/pnas.1109300108.
    • archaic admixture to hunter-gatherer groups (Pygmies, Hadza and Sandawe) with a separation time of 1.2 Mya: Lachance, J. et al. (2012). "Evolutionary History and Adaptation from High-Coverage Whole-Genome Sequences of Diverse African Hunter-Gatherers". Cell. 150 (3): 457–469. doi:10.1016/j.cell.2012.07.009. PMC 3426505 Freely accessible. PMID 22840920.
    • archaic admixture to West African agricultural populations (Mende and Yoruba): Xu, D. et al. (2017). "Archaic Hominin Introgression in Africa Contributes to Functional Salivary MUC7 Genetic Variation". Molecular Biology and Evolution. 34 (10): 2704–2715.
  • more articulation is shown for H. erectus in Africa, including a sub-branch leading to H. naledi, which as of 2017 has been dated to about 330-230 kya. Dirks, Paul H.G.M.; Roberts, Eric M.; et al. (9 May 2017). "The age of Homo naledi and associated sediments in the Rising Star Cave, South Africa". eLife. 6: e24231. doi:10.7554/eLife.24231 Freely accessible.
  • H. erectus is shown as emerging from H. habilis some 1.8 Mya; H. habilis is shown as persisting in Africa alongside H. erectus until about 1.5 Mya.
  • late survival of robust australopithecines (Paranthropus) until about 1.2 Mya is indicated in purple.
Turist den-peschera.jpg
(c) ЧуваевНиколай at ru.wikipedia, CC BY-SA 3.0
Tourists at the entrance to Denisova Cave, Russia