Dennis Novak

Dennis Novak
Dennis Novak v Mouilleron-le-Captif, 2021
Dennis Novak v Mouilleron-le-Captif, 2021
StátRakouskoRakousko Rakousko
Datum narození23. srpna 1993 (30 let)[1]
Místo narozeníVídeňské Nové Město, Rakousko[1]
BydlištěKlosterneuburg, Rakousko[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost80 kg[1]
Profesionál od2011
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 497 878 USD
Dvouhra
Poměr zápasů26–51
Tituly0 ATP, 2 challengery, 23 ITF
Nejvyšší umístění85. místo (2. března 2020)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2018, 2020, 2021)
French Open1. kolo (2020)
Wimbledon3. kolo (2018)
US Open1. kolo (2018, 2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů5–8
Tituly0 ATP, 4 ITF
Nejvyšší umístění283. místo (12. června 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open2. kolo (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20211130a30. listopadu 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dennis Novak (* 28. srpna 1993 Vídeňské Nové Město) je rakouský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet pět titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2020 na 85. místě a ve čtyřhře v červnu 2017 na 283. místě. Trénuje ho krajan Günter Bresnik.[3][1]

V rakouském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 prvním kolem I. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v němž vyhrál dvouhru nad Pedrem Sousou. Rakušané zvítězili 4:1 na zápasy. Do roku 2022 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 8–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]


Tenisová kariéra

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2011 na turnaji v Bad Waltersdorfu dotovaném 10 tisíci dolary. V úvodním kole podlehl krajanu Maximilianu Neuchristovi.[2] První soutěž v této úrovni tenisu vyhrál během března 2013 v izraleské Netanje. Ve finále přehrál německého hráče Stefana Seiferta ze čtvrté stovky žebříčku.[5][2]

Na okruhu ATP Tour debutoval červencovým Bet-at-home Cup Kitzbühel 2013, kde zvládl tříkolovou kvalifikaci. Na úvod dvouhry pak podlehl krajanu Andreasi Haiderovi-Maurerovi z konce elitní stovky žebříčku. První zápas na túře vyhrál o dva roky později na Generali Open Kitzbühel 2015, když na divokou kartu zdolal Brita Aljaže Bedeneho. Poté nestačil na třetího nasazeného Itala Fabia Fogniniho.[5][3] Do prvního finále na túře ATP postoupil ve čtyřhře Generali Open Kitzbühel 2016. Spoluhráčem se stal Dominic Thiem, který se narodil ve stejném okresním městě šest dní před ním.[3] V závěrečném utkání turnaje však podlehli nejvýše nasazeným Nizozemcům Wesleymu Koolhofhovi a Matwému Middelkoopovi až v rozhodujícím supertiebreaku poměrem míčů 9–11.[6]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V rozhodujícím kvalifikačním kole přehrál Japonce Go Soedu. Na úvod melbournské dvouhry však nenašel recept na světovou trojku Grigora Dimitrova. Ve Wimbledonu 2018 poprvé vyhrál grandslamový zápas a porazil člena elitní světové dvacítky, když po pětisetové bitvě vyřadil devatenáctého v pořadí Lucase Pouilleho. Ve třetím kole jeho cestu pavoukem ukončil Kanaďan Milos Raonic. I na US Open 2018 se do dvouhry probojoval z kvalifikace. Časné vyřazení s Francouzem Benoîtem Pairem mu přinesly tři prohrané tiebreaky.[5]

V sezóně zvítězil na prvních dvou challengerech. V tchajpejském finále zdolal Serhije Stachovského a v bratislavském pak Damira Džumhura. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 13. ledna 2020 po ATP Cupu 2020, když mu na žebříčku ATP patřila 99. příčka. Do série Masters premiérově zasáhl pouze kvalifikací Western & Southern Open 2020 v New Yorku. Po výhře nad Damirem Džumhurem jej do hlavní soutěže nepustil slovinský hráč Aljaž Bedene. Debutové čtvrtfinále na okruhu ATP Tour dosáhl na kolínském Bett1Hulks Indoors 2020, kde oplatil předchozí porážku Pairemu. Světovou sedmnáctku Fabia Fogniniho porazil na týmovém ATP Cupu 2021.[3]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.23. července 2016Kitzbühel, RakouskoantukaRakousko Dominic ThiemNizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
6–2, 3–6, [9–11]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (2 D; 0 Č)
ITF (23 D; 4 Č)

Dvouhra (25 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažený finalistavýsledek
1.20130301abřezna 2013Netanja, IzraeltvrdýNěmecko Stefan Seifert6–2, 6–3
2.20130801asrpna 2013Wels, RakouskoantukaSpojené království Oliver Golding6–2, 6–7(2–7), 7–6(7–1)
3.20131101alistopadu 2013Heráklion, ŘeckotvrdýItálie Federico Gaio6–4, 6–2
4.20140201aúnora 2014Šarm aš-Šajch, EgyptantukaItálie Matteo Marrai7–6(7–5), 6–1
5.20140201aúnora 2014Šarm aš-Šajch, EgyptantukaŠpanělsko Marc Giner6–4, 6–4
6.20140701ačervence 2014Wels, RakouskoantukaNěmecko Peter Heller6–4, 1–6, 6–3
7.20140801asrpna 2014Innsbruck, RakouskoantukaRakousko Bastian Trinker6–3, 6–2
8.20150201aúnora 2015Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýČesko Jaroslav Pospíšil2–6, 6–3, 7–6(8–6)
9.20150201aúnora 2015Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýČesko Jaroslav Pospíšil6–7(5–7), 6–3, 7–6(7–2)
10.20150401adubna 2015Antalya, TureckotvrdýBosna a Hercegovina Tomislav Brkić6–3, 6–3
11.20150401adubna 2015Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýRakousko Martin Fischer2–6, 6–1, 6–3
12.20150401adubna 2015Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýEgypt Mohamed Safwat6–2, 7–6(7–4)
13.20150901azáří 2015St. Pölten, RakouskoantukaRakousko Pascal Brunner3–6, 6–3, 6–4
14.20160401adubna 2016Hammámet, TuniskoantukaRakousko Pascal Brunner7–6(7–4), 6–3
15.20160501akvětna 2016Antalya, TureckotvrdýNěmecko Marc Sieber6–2, 6–2
16.20160501akvětna 2016Antalya, TureckotvrdýTurecko Anıl Yüksel6–1, 6–3
17.20170501akvětna 2017Antalya, TureckoantukaPeru Juan Pablo Varillas6–2, 6–2
18.20170501akvětna 2017Antalya, TureckoantukaNěmecko Marc Sieber6–4, 6–4
19.20170801asrpna 2017Pardubice, ČeskoantukaSlovensko Alex Molčan7–6(7–3), 6–3
20.20170801asrpna 2017Vogau, RakouskoantukaArgentina Franco Agamenone6–3, 6–2
21.20170801asrpna 2017Innsbruck, RakouskoantukaBrazílie Bruno Sant'Anna6–3, 6–2
22.20170801asrpna 2017Subotica, SrbskoantukaItálie Gian Marco Moroni6–3, 6–7(4–7), 6–2
23.20171001aříjna 2017Antalya, TureckoantukaChorvatsko Mate Delić6–3, 6–4
1.20190401adubna 2019Tchaj-pej, Tchaj-wantvrdý (h)Ukrajina Serhij Stachovskyj6–2, 6–4
2.20191101alistopadu 2019Bratislava, Slovenskotvrdý (h)Bosna a Hercegovina Damir Džumhur6–1, 6–1

Čtyřhra (4 tituly)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.20130801asrpna 2013Wels, RakouskoantukaRakousko Pascal BrunnerRakousko Sebastian Ofner
Rakousko Sebastian Stiefelmeyer
6–1, 6–1
2.20140601ačervna 2014Seefeld, RakouskoantukaRakousko Pascal BrunnerUSA Erik Elliott
Švýcarsko Jacob Kahoun
6–3, 6–4
3.20140701ačervence 2014Wels, RakouskoantukaRakousko Pascal BrunnerRusko Kirill Dmitrijev
Kazachstán Dmitrij Popko
6–4, 6–3
4.20170501akvětna 2017Antalya, TureckoantukaRakousko Thomas StatzbergerSpojené království Joel Cannell
Spojené království Ryan James Storrie
6–0, 2–6, [14–12]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dennis Novak na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Dennis Novak na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20211130a30. listopadu 2021
  2. a b c Dennis Novak na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20211130a30. listopadu 2021
  3. a b c d Dennis Novak | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Dennis Novak na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20211130a30. listopadu 2021
  5. a b c Dennis Novak | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ATP Staff. Koolhof/Middelkoop Claim Second Title Of 2016 [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Novak MLC21 (2).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Novak MLC21 (2)