Dennis Novak
Dennis Novak | |
---|---|
Dennis Novak v Mouilleron-le-Captif, 2021 | |
Stát | Rakousko |
Datum narození | 23. srpna 1993 (30 let)[1] |
Místo narození | Vídeňské Nové Město, Rakousko[1] |
Bydliště | Klosterneuburg, Rakousko[1] |
Výška | 183 cm[1] |
Hmotnost | 80 kg[1] |
Profesionál od | 2011 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 936 664 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 26–51 |
Tituly | 0 ATP, 2 challengery, 23 ITF |
Nejvyšší umístění | 85. místo (2. března 2020) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2018, 2020, 2021) |
French Open | 1. kolo (2020) |
Wimbledon | 3. kolo (2018) |
US Open | 1. kolo (2018, 2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 5–8 |
Tituly | 0 ATP, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 283. místo (12. června 2017) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | 2. kolo (2020) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 8. května 2024
Dennis Novak (* 28. srpna 1993 Vídeňské Nové Město) je rakouský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet šest titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2020 na 85. místě a ve čtyřhře v červnu 2017 na 283. místě. Trénuje ho krajan Günter Bresnik.[3][1]
V rakouském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 prvním kolem I. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v němž vyhrál dvouhru nad Pedrem Sousou. Rakušané zvítězili 4:1 na zápasy. Do roku 2022 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 8–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2011 na turnaji v Bad Waltersdorfu dotovaném 10 tisíci dolary. V úvodním kole podlehl krajanu Maximilianu Neuchristovi.[2] První soutěž v této úrovni tenisu vyhrál během března 2013 v izraleské Netanje. Ve finále přehrál německého hráče Stefana Seiferta ze čtvrté stovky žebříčku.[5][2]
Na okruhu ATP Tour debutoval červencovým Bet-at-home Cup Kitzbühel 2013, kde zvládl tříkolovou kvalifikaci. Na úvod dvouhry pak podlehl krajanu Andreasi Haiderovi-Maurerovi z konce elitní stovky žebříčku. První zápas na túře vyhrál o dva roky později na Generali Open Kitzbühel 2015, když na divokou kartu zdolal Brita Aljaže Bedeneho. Poté nestačil na třetího nasazeného Itala Fabia Fogniniho.[5][3] Do prvního finále na túře ATP postoupil ve čtyřhře Generali Open Kitzbühel 2016. Spoluhráčem se stal Dominic Thiem, který se narodil ve stejném okresním městě šest dní před ním.[3] V závěrečném utkání turnaje však podlehli nejvýše nasazeným Nizozemcům Wesleymu Koolhofhovi a Matwému Middelkoopovi až v rozhodujícím supertiebreaku poměrem míčů 9–11.[6]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V rozhodujícím kvalifikačním kole přehrál Japonce Go Soedu. Na úvod melbournské dvouhry však nenašel recept na světovou trojku Grigora Dimitrova. Ve Wimbledonu 2018 poprvé vyhrál grandslamový zápas a porazil člena elitní světové dvacítky, když po pětisetové bitvě vyřadil devatenáctého v pořadí Lucase Pouilleho. Ve třetím kole jeho cestu pavoukem ukončil Kanaďan Milos Raonic. I na US Open 2018 se do dvouhry probojoval z kvalifikace. Časné vyřazení s Francouzem Benoîtem Pairem mu přinesly tři prohrané tiebreaky.[5]
V sezóně zvítězil na prvních dvou challengerech. V tchajpejském finále zdolal Serhije Stachovského a v bratislavském pak Damira Džumhura. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 13. ledna 2020 po ATP Cupu 2020, když mu na žebříčku ATP patřila 99. příčka. Do série Masters premiérově zasáhl pouze kvalifikací Western & Southern Open 2020 v New Yorku. Po výhře nad Damirem Džumhurem jej do hlavní soutěže nepustil slovinský hráč Aljaž Bedene. Debutové čtvrtfinále na okruhu ATP Tour dosáhl na kolínském Bett1Hulks Indoors 2020, kde oplatil předchozí porážku Pairemu. Světovou sedmnáctku Fabia Fogniniho porazil na týmovém ATP Cupu 2021.[3]
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 23. července 2016 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Dominic Thiem | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop | 6–2, 3–6, [9–11] |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (2 D; 0 Č) |
ITF (23 D; 4 Č) |
Dvouhra (26 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | března 2013 | Netanja, Izrael | tvrdý | Stefan Seifert | 6–2, 6–3 |
2. | srpna 2013 | Wels, Rakousko | antuka | Oliver Golding | 6–2, 6–7(2–7), 7–6(7–1) |
3. | listopadu 2013 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Federico Gaio | 6–4, 6–2 |
4. | února 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | antuka | Matteo Marrai | 7–6(7–5), 6–1 |
5. | února 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | antuka | Marc Giner | 6–4, 6–4 |
6. | července 2014 | Wels, Rakousko | antuka | Peter Heller | 6–4, 1–6, 6–3 |
7. | srpna 2014 | Innsbruck, Rakousko | antuka | Bastian Trinker | 6–3, 6–2 |
8. | února 2015 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Jaroslav Pospíšil | 2–6, 6–3, 7–6(8–6) |
9. | února 2015 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Jaroslav Pospíšil | 6–7(5–7), 6–3, 7–6(7–2) |
10. | dubna 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý | Tomislav Brkić | 6–3, 6–3 |
11. | dubna 2015 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Martin Fischer | 2–6, 6–1, 6–3 |
12. | dubna 2015 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Mohamed Safwat | 6–2, 7–6(7–4) |
13. | září 2015 | St. Pölten, Rakousko | antuka | Pascal Brunner | 3–6, 6–3, 6–4 |
14. | dubna 2016 | Hammámet, Tunisko | antuka | Pascal Brunner | 7–6(7–4), 6–3 |
15. | května 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Marc Sieber | 6–2, 6–2 |
16. | května 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Anıl Yüksel | 6–1, 6–3 |
17. | května 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Juan Pablo Varillas | 6–2, 6–2 |
18. | května 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Marc Sieber | 6–4, 6–4 |
19. | srpna 2017 | Pardubice, Česko | antuka | Alex Molčan | 7–6(7–3), 6–3 |
20. | srpna 2017 | Vogau, Rakousko | antuka | Franco Agamenone | 6–3, 6–2 |
21. | srpna 2017 | Innsbruck, Rakousko | antuka | Bruno Sant'Anna | 6–3, 6–2 |
22. | srpna 2017 | Subotica, Srbsko | antuka | Gian Marco Moroni | 6–3, 6–7(4–7), 6–2 |
23. | října 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Mate Delić | 6–3, 6–4 |
1. | dubna 2019 | Tchaj-pej, Tchaj-wan | tvrdý (h) | Serhij Stachovskyj | 6–2, 6–4 |
2. | listopadu 2019 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Damir Džumhur | 6–1, 6–1 |
3. | leden 2023 | Nonthaburi, Thajsko | tvrdý | Wu Tchun-lin | 6–4, 6–4 |
Čtyřhra (4 tituly)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | srpna 2013 | Wels, Rakousko | antuka | Pascal Brunner | Sebastian Ofner Sebastian Stiefelmeyer | 6–1, 6–1 |
2. | června 2014 | Seefeld, Rakousko | antuka | Pascal Brunner | Erik Elliott Jacob Kahoun | 6–3, 6–4 |
3. | července 2014 | Wels, Rakousko | antuka | Pascal Brunner | Kirill Dmitrijev Dmitrij Popko | 6–4, 6–3 |
4. | května 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Thomas Statzberger | Joel Cannell Ryan James Storrie | 6–0, 2–6, [14–12] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dennis Novak na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Dennis Novak na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 30. listopadu 2021
- ↑ a b c Dennis Novak na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 30. listopadu 2021
- ↑ a b c d Dennis Novak | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dennis Novak na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 30. listopadu 2021
- ↑ a b c Dennis Novak | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP Staff. Koolhof/Middelkoop Claim Second Title Of 2016 [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dennis Novak na Wikimedia Commons
- Dennis Novak na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Dennis Novak na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Dennis Novak na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.