Der Trotzkopf

Der Trotzkopf
AutorEmmy von Rhoden
Původní názevDer Trotzkopf
PřekladatelEliška Krásnohorská
Jazykněmčina
Žánrdívčí román
Datum vydání1885
Česky vydáno1899 jako Svéhlavička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Der Trotzkopf (1885, Svéhlavička) je dívčí román německé spisovatelky Emmy von Rhoden. Jedná se o autorčino nejznámější dílo, které bylo přeloženo do řady jazyků a dočkalo se několika pokračování. Jejich autorem byla v prvé řadě spisovatelčina dcera Elsa Wildhagenová, ale později i řada jiných autorek.[1]

Pro román se někdy v češtině používá název Tvrdohlavá Bětka, aby byl odlišen od českého převodu Elišky Krásnohorské, které je pod názvem Svéhlavička: příběh z pensionátu[2] považováno za jedno z jejích úspěšných děl.[3]

Obsah románu

Hlavní hrdinka jménem Isle Macketová je patnáctiletá rozmazlená dcera bohatého majitele panství Moosdorf v Pomořansku.[4] Matka jí zemřela krátce po narození, avšak milující otec jí dovolí všechno. Ilse vyrůstá divoce a bez výchovy, chová se spíše jako chlapec a šikanuje své vychovatelky. Vše se ještě více zhorší, když se otec podruhé ožení a přivede do domu nevlastní matku – paní Anne. Nakonec je otec přesvědčen, aby dceru poslal na vychování do internátní školy.

Přes počáteční neshody se z Ilse, díky citlivému přístupu vychovatelek v penzionátu a postupně navazovaných přátelství s chudšími dívkami, stane vychovaná mladá dáma, s pochopením pro jiné. Příběh končí zasnoubením Ilse se synem okresního správce jménem Leo Gontrau, s nímž se seznámila na cestě z penzionátu domů.

V románu autorka vyjadřuje své přesvědčení, že hlavním úkolem ženy je být dobrou hospodyní, manželkou a matkou, a cokoli jiného že může rodině přinést jen problémy.[1] Modelem pro postavu Ilse Macket byla vlastní dcera Emmy von Rhoden, Else, která vyrůstala v penzionátu slečny Möderové (Pensionat des Fräulein Möder) poblíž Eisenachu. Román byl částečně založen na záznamech z Elsiných deníků.

Navzdory určitým změnám v historické představě o úloze ženy je román vydáván dodnes. Ilse zůstává i přes získané dovednosti temperamentní dívkou, kterou její blízcí milují především pro její přirozenost. Poznámka otce, že jeho dřívější divoké dítě se mu líbilo více, naznačuje kritiku výchovného ideálu.

Pokračování románu

Román byl natolik úspěšný, že se dcera Emmy von Rhoden, Elsa Wildhagenový (1861–1944), rovněž spisovatelka, rozhodla napsat pokračování. Roku 1892 vydala druhý díl cyklu s názvem Trotzkopf's Brautzeit (Svéhlaviččino zasnoubení) a roku 1895 třetí díl Aus Trotzkopf's Ehe (Ze Svéhlaviččina manželství). V románech je popsáno, co předcházelo svatbě Ilse a Lea a pak příběh jejich manželství a výchova jejich dvou dcer, Ruth a Marianne.[5]

O čtvrtý díl se postarala nizozemská spisovatelka Suze la Chapelle-Roobol (1856–1923), která roku 1904 vydala knihu s názvem Stijfkopje als grootmoeder, v němčině roku 1905 jako Trotzkopf als Großmutter (Svéhlavička jako babička). Dílo líčí život Ilse jako vdovy a babičky a končí její smrtí v kruhu milující rodiny.[6]

Roku 1930 vydala Elsa Wildhagenová pátý díl s názvem Trotzkofp's Nachkommen – ein neues Geschlecht (Svéhlaviččini potomci – nové pokolení) o potomcích Ilse a Lea, který však nebyl úspěšný.[7]

Kromě výše uvedených čtyř románů, které jsou považovány za legitimní pokračování původního díla, vznikla v němčině řada napodobenin a údajných pokračování – například Frau Ilse (1895) od Doris Mixové, Trotzkopfs Erlebnisse im Weltkriege (1916) a Trotzkopf heiratet (1919) od Marie von Felseneck.[8][9]

Česká vydání

Filmové adaptace

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Slovník autorů literatury pro děti a mládež 1 - Zahraniční spisovatelé, Praha: Libri 2007, S. 672-673.
  2. ↑ SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2019-07-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Červená knihovna aneb Věčné příběhy o lásce. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24. 
  4. ↑ WILDHAGEN, Else. Trotzkopf’s Brautzeit. www.gutenberg.org [online]. 2011-08-28 [cit. 2019-07-15]. Dostupné online. (German) 
  5. ↑ SPRENGEL, Peter. Geschichte der deutschsprachigen Literatur, 1870-1900. München: C. H. Beck 1998, S. 244-245.
  6. ↑ boekenmuseum.nl [online]. [cit. 2019-07-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ KLOTZ, Aiga. Kinder- und Jugendliteratur in Deutschland 1840–1950. Band VI. Stuttgart: J. B. Metzler 1999, S. 268-269.
  8. ↑ Klassiker der Kinder- und Jugendliteratur. Ein internationales Lexikon. Stuttgart: J. B. Metzler 2004, S. 914
  9. ↑ MIX, Doris. Frau Ilse: für alle Freundinnen von "Trotzkopf" und "Trotzkopfs Brautzeit". [s.l.]: Fromann book s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: drCIAQAACAAJ. 
  10. ↑ SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2019-07-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Der Trotzkopf.jpg
Titilní list knihy Der Trotzkopf od Emmy von Rohode z roku 1885