Deruta

Deruta
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška218 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálieItálie Itálie
RegionUmbrie
ProvinciePerugia
Administrativní dělení6 obcí
Deruta
Deruta
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha44,39 km²
Počet obyvatel9 451 (30.6.2022)
Hustota zalidnění212,33 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.comunederuta.gov.it
Telefonní předvolba075
PSČ06053
Označení vozidelPG
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Deruta je italská obec v provincii Perugia v oblasti Umbrie. V roce 2022 zde žilo 9 451 obyvatel. Deruta je zařazená na seznamu Nejkrásnějších historických sídel v Itálii.


Místní části: Casalina, Castelleone, Pontenuovo, Ripabianca, San Nicolò di Celle, Sant'Angelo di Cell

Sousední obce

Bettona, Collazzone, Marsciano, Perugia, Torgiano

Dějiny

Původ Deruty není jednoznačný, podle italského historika Felice Ciattiho (1592-1642) bylo toto antické město založeno Perugiany, prchajícími po požáru Perugie ve válce z let 41-40 př. n. l. (Bellum Perusinum). Název města odvozoval z latinského termínu diruo ("zničím"), Diruta ("zničeno"), téhož názoru byli také historik Cesare Caporali (1531-1601) a humanista Flavio Biondo. Město bylo ochranou Perugie z jihu, směrem k Todi, jak svědčí dochované mohutné opevnění hradu. Četné fragmenty architektury (hlavice sloupů, dekorace, epigrafické památky) se dochovaly v atriu radnice, drobné keramické a kovové nálezy jsou v muzeu, kde je také fragment dekorativní kamenné desky ze 7. století, který dokládá rozkvět raně středověké vesnice.

Roku 1000 římský císař Ota III. udělil germánským šlechticům území v léno, s titulem Nobiles de Deruta. Ve 13. století získala Deruta městská práva (latinská zakládací listina se nedochovala), v roce 1456 byla práva vydána v italštině. Morovým epidemiím druhé poloviny 15. století padla za oběť velká část obyvatel. V roce 1540 se deruta za solné války postavila proti papeži a utrpěla rabováním a zpustošením. Následně pod vládou papežského státu (až do roku 1860) došlo k rozvoji kultury a umění. Architektura byla vyzdobena freskami peruginské školy a město se proslavilo výrobou majoliky po celé Evropě, vyváželo své výrobky až do Středomoří. Spojenectví s francouzskou vládou vedlo v letech 1798–1800 k jejímu začlenění do čtvrtého kantonu departementu Trasimeno a v letech 1809–1814 pod Napoleonovou císařskou vládu.

Město leží blízko poutní cesty sv. Františka ze Říma do Assisi, a proto v něm bylo od středověku postaveno a udržováno 15 kostelů, kaplí a zastavení. Díky nim profituje ekonomika Deruty především z turistického ruchu.

Klášter sv. Františka - muzeum

Vývoj počtu obyvatel

Zdroj: [1]

Kostel Madonny delle piagge s majolikovým obrazem

Hlavní památky

  • Klášter s kostelem sv. Františka z Assisi, renesanční fresky od Pietra Perugina, v Růžencové kapli majolikový oltář z roku 1890; klášter nyní Muzeum derutské keramiky (Museo regionale della ceramica); kromě stolního a nápojového nádobí z majoliky s pestrobarevnou štětcovou malbou jsou typické keramické obkladačky, oltáře i podlahové dlaždice, a také režná terakota, například figurky betlémů. Oproti výrobkům z Faenzy nebo Urbina mívá malba často rustikální (lidovou) úroveň
  • Kostel sv. Antonína opata, fresky Bartolomeo Caporali, Giovanni Battista Caporali
  • Santuario della Madonna del Bagno - poutní chrám Panny Marie v místní části Casalina, sbírka 700 majolikových tabulek ex voto.
  • Santuario della Madonna delle Piagge - chrám s majolikovým obrazem madony v průčelí
  • Kostel Sant'Angelo, mozaiková podlaha přenesena z kostela sv. Františka
  • Kostel sv. Anny
  • Brány městského opevnění: Porta Sant'Angelo, Porta Tuderte, Porta Perugina
  • Galerie starého umění Pinacoteca comunale (obrazy, keramika)

Slavnost

Svatými patrony města jsou sv. Kateřina Alexandrijská (svátek 25. listopadu) a svatý papež Simplicius, jehož svátek připadá na 10. březen.

Keramika z Deruty

Odkazy

Reference

  1. Popolazione Deruta 1861-2012, comuni-italiani.it (italsky)

Literatura

  • Cinzia RANDO (ed.): Umbria. Guide d'Italia. Touring Club Italiano, Milano 2001, s. 140, 212. ISBN 88-365-1466-9.

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Targa votiva con il Padre Eterno e angeli, Pietro Paolo Mancini.jpg
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
Targa votiva con il Padre Eterno e angeli, Pietro Paolo Mancini
Deruta-grande.jpg
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
oooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Deruta ceramiche 2.jpg
Autor: Bultro, Licence: CC BY-SA 4.0
Una via di Deruta (PG)
Chiesa-della-madonna-delle-piagge-deruta.jpg
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
Chiesa-della-madonna-delle-piagge-deruta
Santuario-madonna-dei-bagni-casalina-deruta 0.jpg
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
oooooooooooooooooooooouuuuuuuuuu
David Zipirovic, mattonella con la Madonna col Bambino e angeli (da Filippo Lippi).jpg
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 4.0
David Zipirovic, mattonella con la Madonna col Bambino e angeli (da Filippo Lippi)
Targa votiva con sant'Antonio Abate, Pasquale Bravetti, 1771.jpg
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
Pasquale Bravetti, 1771, targa votiva con sant'Antonio Abate
Italy location map.svg
Autor: NordNordWest, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of Italy (Commons photos) → en-Wikipedia Italy.
Deruta ceramiche 1.jpg
Autor: Bultro, Licence: CC BY-SA 4.0
ceramiche esposte in una via di Deruta (PG)
Chiostro del Museo(1).jpg
Chiostro dell'ex convento di San Francesco a Deruta ora parte del Museo regionale della ceramica