Deruta
Deruta | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 42°59′ s. š., 12°25′ v. d. |
Nadmořská výška | 218 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Itálie |
Region | Umbrie |
Provincie | Perugia |
Administrativní dělení | 6 obcí |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 44,39 km² |
Počet obyvatel | 9 451 (30.6.2022) |
Hustota zalidnění | 212,33 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 075 |
PSČ | 06053 |
Označení vozidel | PG |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Deruta je italská obec v provincii Perugia v oblasti Umbrie. V roce 2022 zde žilo 9 451 obyvatel. Deruta je zařazená na seznamu Nejkrásnějších historických sídel v Itálii.
Místní části: Casalina, Castelleone, Pontenuovo, Ripabianca, San Nicolò di Celle, Sant'Angelo di Cell
Sousední obce
Bettona, Collazzone, Marsciano, Perugia, Torgiano
Dějiny
Původ Deruty není jednoznačný, podle italského historika Felice Ciattiho (1592-1642) bylo toto antické město založeno Perugiany, prchajícími po požáru Perugie ve válce z let 41-40 př. n. l. (Bellum Perusinum). Název města odvozoval z latinského termínu diruo ("zničím"), Diruta ("zničeno"), téhož názoru byli také historik Cesare Caporali (1531-1601) a humanista Flavio Biondo. Město bylo ochranou Perugie z jihu, směrem k Todi, jak svědčí dochované mohutné opevnění hradu. Četné fragmenty architektury (hlavice sloupů, dekorace, epigrafické památky) se dochovaly v atriu radnice, drobné keramické a kovové nálezy jsou v muzeu, kde je také fragment dekorativní kamenné desky ze 7. století, který dokládá rozkvět raně středověké vesnice.
Roku 1000 římský císař Ota III. udělil germánským šlechticům území v léno, s titulem Nobiles de Deruta. Ve 13. století získala Deruta městská práva (latinská zakládací listina se nedochovala), v roce 1456 byla práva vydána v italštině. Morovým epidemiím druhé poloviny 15. století padla za oběť velká část obyvatel. V roce 1540 se deruta za solné války postavila proti papeži a utrpěla rabováním a zpustošením. Následně pod vládou papežského státu (až do roku 1860) došlo k rozvoji kultury a umění. Architektura byla vyzdobena freskami peruginské školy a město se proslavilo výrobou majoliky po celé Evropě, vyváželo své výrobky až do Středomoří. Spojenectví s francouzskou vládou vedlo v letech 1798–1800 k jejímu začlenění do čtvrtého kantonu departementu Trasimeno a v letech 1809–1814 pod Napoleonovou císařskou vládu.
Město leží blízko poutní cesty sv. Františka ze Říma do Assisi, a proto v něm bylo od středověku postaveno a udržováno 15 kostelů, kaplí a zastavení. Díky nim profituje ekonomika Deruty především z turistického ruchu.
Vývoj počtu obyvatel
Zdroj: [1]
Hlavní památky
- Klášter s kostelem sv. Františka z Assisi, renesanční fresky od Pietra Perugina, v Růžencové kapli majolikový oltář z roku 1890; klášter nyní Muzeum derutské keramiky (Museo regionale della ceramica); kromě stolního a nápojového nádobí z majoliky s pestrobarevnou štětcovou malbou jsou typické keramické obkladačky, oltáře i podlahové dlaždice, a také režná terakota, například figurky betlémů. Oproti výrobkům z Faenzy nebo Urbina mívá malba často rustikální (lidovou) úroveň
- Kostel sv. Antonína opata, fresky Bartolomeo Caporali, Giovanni Battista Caporali
- Santuario della Madonna del Bagno - poutní chrám Panny Marie v místní části Casalina, sbírka 700 majolikových tabulek ex voto.
- Santuario della Madonna delle Piagge - chrám s majolikovým obrazem madony v průčelí
- Kostel Sant'Angelo, mozaiková podlaha přenesena z kostela sv. Františka
- Kostel sv. Anny
- Brány městského opevnění: Porta Sant'Angelo, Porta Tuderte, Porta Perugina
- Galerie starého umění Pinacoteca comunale (obrazy, keramika)
Slavnost
Svatými patrony města jsou sv. Kateřina Alexandrijská (svátek 25. listopadu) a svatý papež Simplicius, jehož svátek připadá na 10. březen.
Keramika z Deruty
- Majoliková madona podle Filippa Lippi
- Keramické obkladačky
- Majolikový oltář v Růžencové kapli (1890)
- Tabulky v kostele Madonna-del Bagno
- Tabulka se sv. Antonínem opatem (1771)
- Bůh Otec mezi anděly
- Současná keramika
Odkazy
Reference
- ↑ Popolazione Deruta 1861-2012, comuni-italiani.it (italsky)
Literatura
- Cinzia RANDO (ed.): Umbria. Guide d'Italia. Touring Club Italiano, Milano 2001, s. 140, 212. ISBN 88-365-1466-9.
Externí odkazy
- oficiální stránky obce Archivováno 20. 10. 2020 na Wayback Machine.
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Deruta na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
Targa votiva con il Padre Eterno e angeli, Pietro Paolo Mancini
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
vedi filename
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
Chiesa-della-madonna-delle-piagge-deruta
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
oooooooooooooooooooooouuuuuuuuuu
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 4.0
David Zipirovic, mattonella con la Madonna col Bambino e angeli (da Filippo Lippi)
Autor: Fm2001, Licence: CC BY-SA 3.0
Pasquale Bravetti, 1771, targa votiva con sant'Antonio Abate
Autor: NordNordWest, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of Italy (Commons photos) → en-Wikipedia Italy.
Autor: Bultro, Licence: CC BY-SA 4.0
ceramiche esposte in una via di Deruta (PG)
Chiostro dell'ex convento di San Francesco a Deruta ora parte del Museo regionale della ceramica