Desetizub přeslenitý

Jak číst taxoboxDesetizub přeslenitý
alternativní popis obrázku chybí
Květenství desetizubu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďkyprejovité (Lythraceae)
Roddesetizub (Decodon)
Binomické jméno
Decodon verticillatus
(L.) Elliott, 1821
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Desetizub přeslenitý[2] (Decodon verticillatus) je rostlina z čeledi kyprejovité a jediný druh rodu desetizub. Je to polokeř s obloukovitými stonky a přeslenitými kopinatými listy, poněkud připomínající kyprej. Květy jsou nápadné, purpurové, s dlouhými tyčinkami. Druh se vyskytuje na vlhkých stanovištích ve východní polovině Severní Ameriky. Často se množí vegetativně a vytváří klonální porosty.

Popis

Desetizub přeslenitý je vytrvalý polokeř dorůstající výšky asi 1,2 metru, zřídka více. Jednotlivé stonky jsou obloukovitě převisavé, až 3 metry dlouhé a většinou nevětvené. Mají polodřevnatou bázi a každoročně na zimu odumírají. Ponořené části rostliny jsou ztlustlé. Listy jsou jednoduché, kopinaté, celokrajné, krátce řapíkaté, 5 až 20 cm dlouhé a 1 až 5 cm široké, v přeslenech po 3 nebo 4. Čepel listů se k oběma koncům pozvolna zužuje, na líci je hladká, na rubu chlupatá. Květy jsou purpurové, poměrně velké, většinou pětičetné, uspořádané v hustých úžlabních svazečcích. Kalich je miskovitý. Koruna je složena ze 4 až 7 volných, svraskalých lístků. Tyčinek je 8 až 10, mají dlouhé purpurové nitky a bělavé prašníky. Plodem je kulovitá tobolka obsahující mnoho semen.[3][4][3][5]

Rozšíření

Desetizub je rozšířen ve východní polovině Severní Ameriky od kanadských států Ontario a Québec po střední Floridu a Texas.[6][7] Je to vlhkomilná rostlina, rostoucí v mokřadech a močálech a na okrajích stojatých a pomalu tekoucích vod na bahnitých, rašelinných nebo písčitých půdách.[6][8][4]

Ekologické interakce

Květy desetizubu jsou schopny samoopylení, kterému zabraňuje tristylie. Opyluje je různý hmyz, zejména včely, čmeláci a otakárci. Rostliny se na stanovištích intenzivně vegetativně množí prostřednictvím odnoží a vytvářejí klonální porosty. Na koncích větví ponořených do vody nebo ležících na zemi se vytvářejí adventivní kořeny, po podzimním opadu listů větve odumírají a nová rostlinka se osamostatní. Mladé rostliny se také šíří vodním proudem. V severní části areálu vegetativní rozmnožování převažuje nad pohlavním.[6][8][4] V ponořených částech stonků se vytváří řídké houbovité pletivo, aerenchym, usnadňující pronikání kyslíku a oxidu uhličitého do kořenů a spodních částí stonku.[3]

Desetizub je živnou rostlinou housenek některých druhů motýlů, zejména dlouhozobky Darapsa versicolor a můry Eudryas unio. Ve stoncích se vyvíjejí housenky můr Papaipema sulphurata a P. cataphracta. Plody vyhledávají jako potravu různé druhy kachen.[9][8]

Prehistorie

Z Britské Kolumbie jsou známy fosilní plody, semena, stonky a kořeny druhu †Decodon allenbyensis eocenního stáří. Fosilní plody desetizubu jsou známy ze Severní Ameriky (období eocénu), Evropy (eocén až pliocén) a Asie (oligocén a miocén).[10][11]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  3. a b c BLOCK, Timothy A.; RHOADS, Ann Fowler. Aquatic plants of Pennsylvania: A Complete reference guide. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2011. ISBN 0812205049. (anglicky) 
  4. a b c Decodon verticillatus (L.)Ell. [online]. Minnesota Department of Natural Resources, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Decodon verticillatus. Swamp loosestrife [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c ECKERT, Christopher G.; BARRETT, Spencer C.H. Clonal reproduction and patterns of genotypic diversity in Decodon verticillatus (Lythraceae). American Journal of Botany. 1993, čís. 80(10). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-06.  Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine.
  7. Plants Database [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c HILTY, John. Illinois wildflowers: Swamp loosestrife [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. NELSON, M.W. Water willow stem borer Papaipema sulphurata [online]. 2007 [cit. 2016-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-14. (anglicky) 
  10. TAYLOR, Thomas N. et al. Paleobotany. The biology and evolution of fossil plants. [s.l.]: Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-12-373972-8. (anglicky) 
  11. MANCHESTER, Steven R. Biogeographical relationships of North American tertiary floras. Annals of Missouri Botanical Garden. 1999, čís. 86(2). Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Decodon verticillatus flower.JPG
Autor: Antepenultimate, Licence: CC BY-SA 4.0
Decodon verticillatus flower, taken in Oswego County, New York
9466 – Papaipema cataphracta – Burdock Borer Moth (22312576895).jpg
Autor: Andy Reago & Chrissy McClarren, Licence: CC BY 2.0

Cuivre River State Park 10/07/15

ID confirmed by Paul Dennehy and Eric Cummings
- 9299 – Eudryas unio – Pearly Wood-nymph Moth (16038900539).jpg
Autor: Andy Reago & Chrissy McClarren, Licence: CC BY 2.0

8/1/13 Franklin County

Photo and ID thanks to Jack Foreman
Decodon verticillatus NRCS-2.jpg
Decodon verticillatus (L.) Elliott - swamp loosestrife
Decodon verticillatus UGA1148177.jpg
Autor: USDA APHIS PPQ Archive, USDA APHIS PPQ, Bugwood.org, Licence: CC BY 3.0
Decodon verticillatus (L.) Ell. - swamp loosestrife. Infestation, United States