Desetizub přeslenitý

Desetizub přeslenitý
Květenství desetizubu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď	kyprejovité (Lythraceae)
Rod	desetizub (Decodon)
Binomické jméno
Decodon verticillatus (L.) Elliott, 1821
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Desetizub přeslenitý^[2] (Decodon verticillatus) je rostlina z čeledi kyprejovité a jediný druh rodu desetizub. Je to polokeř s obloukovitými stonky a přeslenitými kopinatými listy, poněkud připomínající kyprej. Květy jsou nápadné, purpurové, s dlouhými tyčinkami. Druh se vyskytuje na vlhkých stanovištích ve východní polovině Severní Ameriky. Často se množí vegetativně a vytváří klonální porosty.

Popis

Desetizub přeslenitý je vytrvalý polokeř dorůstající výšky asi 1,2 metru, zřídka více. Jednotlivé stonky jsou obloukovitě převisavé, až 3 metry dlouhé a většinou nevětvené. Mají polodřevnatou bázi a každoročně na zimu odumírají. Ponořené části rostliny jsou ztlustlé. Listy jsou jednoduché, kopinaté, celokrajné, krátce řapíkaté, 5 až 20 cm dlouhé a 1 až 5 cm široké, v přeslenech po 3 nebo 4. Čepel listů se k oběma koncům pozvolna zužuje, na líci je hladká, na rubu chlupatá. Květy jsou purpurové, poměrně velké, většinou pětičetné, uspořádané v hustých úžlabních svazečcích. Kalich je miskovitý. Koruna je složena ze 4 až 7 volných, svraskalých lístků. Tyčinek je 8 až 10, mají dlouhé purpurové nitky a bělavé prašníky. Plodem je kulovitá tobolka obsahující mnoho semen.^[3][4][3][5]

• 

  Desetizub přeslenitý na přirozeném stanovišti

• 

  Detail květenství

Rozšíření

Desetizub je rozšířen ve východní polovině Severní Ameriky od kanadských států Ontario a Québec po střední Floridu a Texas.^[6][7] Je to vlhkomilná rostlina, rostoucí v mokřadech a močálech a na okrajích stojatých a pomalu tekoucích vod na bahnitých, rašelinných nebo písčitých půdách.^[6][8][4]

Ekologické interakce

Květy desetizubu jsou schopny samoopylení, kterému zabraňuje tristylie. Opyluje je různý hmyz, zejména včely, čmeláci a otakárci. Rostliny se na stanovištích intenzivně vegetativně množí prostřednictvím odnoží a vytvářejí klonální porosty. Na koncích větví ponořených do vody nebo ležících na zemi se vytvářejí adventivní kořeny, po podzimním opadu listů větve odumírají a nová rostlinka se osamostatní. Mladé rostliny se také šíří vodním proudem. V severní části areálu vegetativní rozmnožování převažuje nad pohlavním.^[6][8][4] V ponořených částech stonků se vytváří řídké houbovité pletivo, aerenchym, usnadňující pronikání kyslíku a oxidu uhličitého do kořenů a spodních částí stonku.^[3]

Desetizub je živnou rostlinou housenek některých druhů motýlů, zejména dlouhozobky Darapsa versicolor a můry Eudryas unio. Ve stoncích se vyvíjejí housenky můr Papaipema sulphurata a P. cataphracta. Plody vyhledávají jako potravu různé druhy kachen.^[9][8]

• 

  Můra Eudryas unio

• 

  Můra Papaipema cataphracta

Prehistorie

Z Britské Kolumbie jsou známy fosilní plody, semena, stonky a kořeny druhu †Decodon allenbyensis eocenního stáří. Fosilní plody desetizubu jsou známy ze Severní Ameriky (období eocénu), Evropy (eocén až pliocén) a Asie (oligocén a miocén).^[10][11]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu desetizub přeslenitý na Wikimedia Commons
• Taxon Decodon verticillatus ve Wikidruzích