Desirae Krawczyková
| Desirae Krawczyková | |
|---|---|
_(48199188597).jpg) Desirae Krawczyková na French Open 2019 | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 11. ledna 1994 (31 let) |
| Místo narození | Palm Desert, Kalifornie Spojené státy americké[1] |
| Bydliště | Palm Desert, Kalifornie Spojené státy americké |
| Výška | 170 cm[1] |
| Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 3 069 787 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 40–29 |
| Nejvyšší umístění | 752. místo (9. října 2017) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 258–185 |
| Tituly | 11 WTA, 6 ITF |
| Nejvyšší umístění | 7. místo (19. srpna 2024) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2023) |
| French Open | finále (2020) |
| Wimbledon | semifinále (2022, 2024) |
| US Open | semifinále (2021) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | 2. kolo (2024) |
| Smíšená čtyřhra | |
| Tituly | 4 |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | finále (2024) |
| French Open | vítězka (2021) |
| Wimbledon | vítězka (2021, 2022) |
| US Open | vítězka (2021) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 29. srpna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Desirae Marie Krawczyková (* 11. ledna 1994 Palm Desert, Kalifornie) je americká profesionální tenistka, deblová specialistka hrající levou rukou, která v roce 2021 ovládla smíšené soutěže na French Open, Wimbledonu a US Open. Čtvrtou trofej z mixu přidala ve Wimbledonu 2022. Neproměněný mečbol ve finále mixu Australian Open 2024 ji připravil o zkompletování kariérního grandslamu.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jedenáct deblových turnajů. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2017 na 752. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2024 na 7. místě. Trénuje ji Craig Veal.[1]
Na grandslamu kategorii odešla s Chilankou Alexou Guarachiovou poražena z boje o titul ve čtyřhře French Open 2020. Po boku Brita Joea Salisburyho pak ovládla smíšenou čtyřhru French Open 2021 po finálové výhře nad Rusy Jelenou Vesninovou a Aslanem Karacevem.[4]
Spojené státy americké reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži, kde vytvořila s Daniellou Collinsovou čtvrtou nasazenou dvojici ve čtyřhře. Ve druhém kole je však vyřadila ukrajinská dvojčata Ljudmyla a Nadija Kičenokova.[5]
Soukromý život
Narodila se roku 1994 v kalifornském Palm Desert. Po otci má polské předky, matka je původem z Filipín.[6][7] Na Arizonské státní univerzitě hrála v letech 2013–2016 univerzitní tenis za tým Sun Devils, s celkovou zápasovou bilancí 97–43 ve dvouhře a 75–31 ve čtyřhře.[8]
Tenisová kariéra
_(52144068531).jpg)
V rámci událostí okruhu ITF debutovala v únoru 2010, když do čtyřhry turnaje v kalifornském Rancho Mirage s dotací 25 tisíc dolarů obdržela s Coco Vandewegheovou divokou kartu. V semifinále Američanky podlehly ukrajinským sestrám Ljudmyle a Nadije Kičenokovým.[3] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během ledna 2017 ve Fort-de-France, na turnaji s rozpočtem patnáct tisíc dolarů. Ve finále čtyřhry s Mexičankou Giulianou Olmosovou zdolaly Francouzky Saru Cakarevicovou a Emmanuelle Salasovou.[3]
Na okruhu WTA Tour debutovala srpnovou čtyřhrou Citi Open 2017 ve Washingtonu, D.C. Po boku krajanky Kaitlyn Christianové však na úvod prohrály s kanadsko-americkým párem Bianca Andreescuová a Louisa Chiricová.[5] Premiérový titul na túře WTA získala ve čtyřhře antukového Ladies Championship Gstaad 2018. V páru s Chilankou Alexou Guarachiovou ve finále zdolaly španělsko-švýcarskou dvojici Lara Arruabarrenová a Timea Bacsinszká.[9]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském deblu US Open 2018. Ve druhém kole však s Australankou Monique Adamczakovou nenašly recept na třináctou nasazenou dvojici Coco Vandewegheová a Ashleigh Bartyová.[5] Do finále čtyřhry French Open 2020 postoupila s Chilankou Alexu Guarachiovou. Ve třetím kole vyřadily první světový pár složený z Barbory Strýcové a Sie Šu-wej. V souboji o titul však podlehly druhým nasazeným obhájkyním trofeje, Tímee Babosové a Kristině Mladenovicové po dvousetovém průběhu. V duelu šestkrát ztratily servis.[10][11] První tři deblová finále v kategorii WTA 1000 nezvládla na Mutua Madrid Open 2022, National Bank Open 2023 a Qatar TotalEnergies Open 2024. Až čtvrté finále v této úrovni proměnila v titul, když s krajankou Caroline Dolehideovou v závěrečném duelu torontského National Bank Open 2024 zdolaly kanadsko-novozélandské turnajové jedničky Gabrielu Dabrowskou s Erin Routliffeovou. Oplatily jim tak semifinálovou porážku z Wimbledonu 2024, znamenající zisk jedenácté deblové trofeje na okruhu WTA Tour. Bodový zisk jí zajistil posunul na kariérní maximum, když 19. srpna 2024 figurovala na 7. místě žebříčku ve čtyřhře.[12]
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 1 (0–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 2020 | French Open | antuka |  Alexa Guarachiová |  Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 4–6, 5–7 |
Smíšená čtyřhra: 6 (4–2)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 2021 | French Open | antuka |  Joe Salisbury |  Jelena Vesninová Aslan Karacev | 2–6, 6–4, [10–5] |
| Vítězka | 2021 | Wimbledon | tráva | Neal Skupski | Joe Salisbury Harriet Dartová | 6–2, 7–6(7–1) |
| Vítězka | 2021 | US Open | tvrdý | Joe Salisbury |  Giuliana Olmosová Marcelo Arévalo | 7–5, 6–2 |
| Vítězka | 2022 | Wimbledon (2) | tráva | Neal Skupski |  Matthew Ebden Samantha Stosurová | 6–4, 6–3 |
| Finalistka | 2024 | Australian Open | tvrdý | Neal Skupski |  Sie Šu-wej Jan Zieliński | 7–6(7–5), 4–6, [9–11] |
| Finalistka | 2024 | French Open | antuka | Neal Skupski |  Laura Siegemundová Édouard Roger-Vasselin | 4–6, 5–7 |
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 21 (11–10)
| Legenda |
|---|
| Grand Slam (0–1) |
| Turnaj mistryň (0) |
| Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (1–3) |
| Premier / WTA 500 (5–2) |
| International / WTA 250 (5–4) |
| Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 8. dubna 2018 | Monterrey, Mexiko | International | tvrdý | Giuliana Olmosová | Naomi Broadyová  Sara Sorribes Tormo | 6–3, 4–6, [8–10] |
| Vítězka | 1. | 22. července 2018 | Gstaad, Švýcarsko | International | antuka | Alexa Guarachiová | Lara Arruabarrenová  Timea Bacsinszká | 4–6, 6–4, [10–6] |
| Finalistka | 2. | 2. března 2019 | Acapulco, Mexiko | International | tvrdý | Giuliana Olmosová |  Viktoria Azarenková  Čeng Saj-saj | 1–6, 2–6 |
| Vítězka | 2. | 16. června 2019 | Nottingham, Spojené království | International | tráva | Giuliana Olmosová | Ellen Perezová Arina Rodionovová | 7–6(7–5), 7–5 |
| Vítězka | 3. | 29. února 2020 | Acapulco, Mexiko | International | tvrdý | Giuliana Olmosová |  Kateryna Bondarenková  Sharon Fichmanová | 6–3, 7–6(7–5) |
| Vítězka | 4. | 13. září 2020 | Istanbul, Turecko | International | antuka | Alexa Guarachiová | Ellen Perezová Storm Sandersová | 6–1, 6–3 |
| Finalistka | 3. | 11. října 2020 | French Open, Paříž, Francie | Grand Slam | antuka | Alexa Guarachiová | Tímea Babosová Kristina Mladenovicová | 4–6, 5–7 |
| Vítězka | 5. | 27. února 2021 | Adelaide, Austrálie | WTA 500 | tvrdý | Alexa Guarachiová | Hayley Carterová Luisa Stefaniová | 6–7(4–7), 6–4, [10–3] |
| Finalistka | 4. | 14. března 2021 | Guadalajara, Mexiko | WTA 250 | tvrdý | Giuliana Olmosová | Ellen Perezová Astra Sharmaová | 4–6, 4–6 |
| Finalistka | 5. | 25. dubna 2021 | Stuttgart, Německo | WTA 500 | antuka (h) | Bethanie Matteková-Sandsová | Ashleigh Bartyová Jennifer Bradyová | 4–6, 7–5, [5–10] |
| Vítězka | 6. | 29. května 2021 | Štrasburk, Francie | WTA 250 | antuka | Alexa Guarachiová |  Makoto Ninomijová Jang Čao-süan | 6–2, 6–3 |
| Vítězka | 7. | 24. dubna 2022 | Stuttgart, Německo | WTA 500 | antuka (h) |  Demi Schuursová | Čang Šuaj Coco Gauffová | 6–3, 6–4 |
| Finalistka | 6. | 7. května 2022 | Madrid, Španělsko | WTA 1000 | antuka | Demi Schuursová | Gabriela Dabrowská Giuliana Olmosová | 6–7(1–7), 7–5, [7–10] |
| Vítězka | 8. | 9. dubna 2023 | Charleston, Spojené státy | WTA 500 | antuka (z) | Danielle Collinsová | Giuliana Olmosová Ena Šibaharaová | 0–6, 6–4, [14–12] |
| Vítězka | 9. | 23. dubna 2022 | Stuttgart, Německo (2) | WTA 500 | antuka (h) | Demi Schuursová | Nicole Melichar-Martinezová Giuliana Olmosová | 6–4, 6–1 |
| Finalistka | 7. | 27. května 2023 | Štrasburk, Francie | WTA 250 | antuka | Giuliana Olmosová | Sü I-fan Jang Čao-süan | 3–6, 2–6 |
| Vítězka | 10. | 1. července 2023 | Eastbourne, Spojené království | WTA 500 | tráva | Demi Schuursová | Nicole Melichar-Martinezová Ellen Perezová | 6–2, 6–4 |
| Finalistka | 8. | 13. srpna 2023 | Montréal, Kanada | WTA 1000 | tvrdý | Demi Schuursová | Šúko Aojamová Ena Šibaharaová | 4–6, 6–4, [11–13] |
| Finalistka | 9. | 18. února 2024 | Dauhá, Katar | WTA 1000 | tvrdý | Caroline Dolehideová | Demi Schuursová Luisa Stefaniová | 4–6, 2–6 |
| Finalistka | 10. | 3. března 2024 | San Diego, Spojené státy | WTA 500 | tvrdý | Jessica Pegulaová | Nicole Melichar-Martinezová Ellen Perezová | 1–6, 2–6 |
| Vítězka | 11. | 12. srpna 2024 | Toronto, Kanada | WTA 1000 | tvrdý | Caroline Dolehideová | Gabriela Dabrowská  Erin Routliffeová | 7–6(7–2), 3–6, [10–7] |
Finále série WTA 125
Čtyřhra: 1 (0–1)
| Legenda |
|---|
| WTA 125 (0–1) |
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 18. listopadu 2018 | Houston, Spojené státy | tvrdý | Giuliana Olmosová | Jessica Pegulaová Maegan Manasseová | 6–1, 4–6, [8–10] |
Tituly na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Čtyřhra (6 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | leden 2017 | Fort-de-France, Francie | tvrdý | Giuliana Olmosová | Sara Cakarevicová Emmanuelle Salasová | 6–3, 6–2 |
| 2. | leden 2017 | Saint Martin, Francie | tvrdý | Giuliana Olmosová | Chayenne Ewijková Rosalie van der Hoeková | 6–1, 6–1 |
| 3. | duben 2017 | Irapuato, Mexiko | tvrdý | Giuliana Olmosová | Ronit Yurovská Marcela Zacaríasová | 6–1, 6–0 |
| 4. | květen 2017 | Inčchon, Jižní Korea | tvrdý | Giuliana Olmosová |  Čchö Či-hui Kim Na-ri | 6–3, 2–6, [10–8] |
| 5. | červenec 2017 | Sacramento, Spojené státy | tvrdý | Giuliana Olmosová |  Jovana Jakšićová Věra Lapková | 6–1, 6–2 |
| 6. | srpen 2018 | Vancouver, Kanada | tvrdý | Giuliana Olmosová | Kateryna Kozlovová Arantxa Rusová | 6–2, 7–5 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Desirae Krawczyk na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Desirae Krawczyková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 29. srpna 2024
- ↑ KAPETANAKIS, Arthur. 2024 Australian Open: Krawczyk denied career mixed doubles Grand Slam. www.usta.com [online]. USTA, 2024-01-26 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Desirae Krawczyková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 29. srpna 2024
- ↑ Britain’s Joe Salisbury claims French Open mixed doubles with Krawczyk. the Guardian [online]. 2021-06-10 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Desirae Krawczyk Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2024-08-29]. Dostupné online.
- ↑ TERRADO, Reuben. Desirae Krawczyk, American player of Filipino descent, on cusp of Grand Slam triumph. Spin.ph [online]. 2020-10-10 [cit. 2024-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Doubles Dossier: Desirae Krawczyk keeps it social. Women's Tennis Association [online]. 2021-07-11 [cit. 2024-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOHN, Andrew L. Welcome home! Palm Desert grad Desirae Krawczyk to make long-awaited BNP Paribas Open debut [online]. Desert Sun [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Maiden title in Gstaad for college grads Guarachi and Krawczyk [online]. WTA Tour, Inc., 2018-07-23 [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Babosová s Mladenovicovou opět po roce dobyly French Open. Francouzka se po těžkých týdnech neubránila emocím [online]. TenisPortal.cz, 2020-10-11 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Babos and Mladenovic repeat as champions in Paris [online]. WTA Tennis, 2020-10-11 [cit. 2024-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dolehide and Krawczyk capture first title together in Toronto. Women's Tennis Association [online]. 2024-08-13 [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Desirae Krawczyková na Wikimedia Commons - Desirae Krawczyková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Desirae Krawczyková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Desirae Krawczyková na X (dříve Twitteru)
- Desirae Krawczyková na Instagramu
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
