Detektor (pořad ČT)

Detektor
Žánrydokument
dokumentární film
mysteriózní televizní seriál
mysteriózní film
ScénářPetr Vachler
Hana Malaníková
Jan Stehlík
RežieViliam Poltikovič
Petr Vachler
Hana Malaníková
Jan Stehlík
Země původuČeskoČesko Česko
Detektor na ČSFD
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Detektor je pořad, který od začátku roku 2008 vysílala Česká televize. Pořad se měl zabývat odhalováním různých záhad, konkrétně hodlal zprostředkovávat a zkoumat nejvýznamnější a také nejzáhadnější otázky ze světa vědy, umění a společenského života, které jsou dodnes zahaleny řadou tajemství.[1] Pořad se stal terčem protestů českých vědců, neboť podle nich porušoval zásady kritického myšlení, autoři si mnohé záhady sami vymysleli, k navození dojmu objektivity zneužili skutečných odborníků a seriózních novinářů a vůbec se nepokusili odborníky s pseudovědci konfrontovat. Rada České televize se poté vyjádřila, že kritiku vnímá a pořad „prochází změnami“.[2] 19. března 2008 ČT pořad pozastavila.[3] Producent Petr Vachler však protestoval.[4]

Odvysílané díly

  • Tunguzský meteorit a Pán blesků (8. ledna 2008)
  • Záhada ztraceného rukopisu (15. ledna)
  • Osudové kopí a Adolf Hitler (22. ledna)
  • Experiment Filadelfia (29. ledna)
  • Tajemství kamenných koulí (5. února)
  • Kruhy v obilí (12. února)
  • Neznámý Staroměstský orloj (19. února)
  • Tajné zbraně Třetí říše (26. února)
  • Golem (4. března)
  • Ufo – Projekt Odhalení (11. března)
  • Tajemství automatické kresby (18. března)

Dne 19. března 2008 bylo vysílání pořadu pozastaveno.

Kritika

Pořad v otevřeném dopise zaslaném Radě České televize napadla v únoru 2008 Rada pro popularizaci vědy AV ČR. Konstatuje v něm, že „tento pořad je tím nejpokleslejším, jaký ČT v posledních letech vysílala“, že „autoři mnohé záhady vymýšlejí, k jejich rozvinutí používají esoteriky a další nejrůznější pseudovědce, přičemž k navození údajné objektivity zneužívají skutečné odborníky a seriózní novináře (kterým však neřeknou, v jakém pořadu mají účinkovat) a vůbec se nepokusí vědce a pseudoodborníky na obrazovce konfrontovat“ a že „Seriál Detektor je směsí výmyslů a lží, které nemají s reálným světem nic společného a záměrně klamou diváky.[5]

Ke kritice se kromě dalších vědeckých organizací a organizací na podporu vědy (např. Spolku SISYFOS) připojila i řada komentátorů v tisku. Někteří označili za „komediální pořad“ či „pořad zkoumající manipulovatelnost diváků České televize“, který porušuje „základní profesní zásady tvorby podobných pořadů, kde se pracuje s hypotézami – tedy nastudovat si veškeré podklady a přizvat oponenty“.[6]

Odkazy

Reference

  1. Detektor, text k prvnímu dílu [online]. [cit. 2008-02-24]. Dostupné online. 
  2. Rada pro popularizaci vědy AV ČR kritizuje pořad ČT Detektor [online]. [cit. 2008-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-23. 
  3. ČT stáhla kritizovaný pořad o záhadách Detektor. iDnes.cz [online]. 2008-03-19 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. 
  4. http://www.osud.cz/vyjadreni-pro-media-spolecnosti-vachler-art-company-ke-stazeni-poradu-detektor-z-obrazovek-ct Archivováno 18. 3. 2014 na Wayback Machine. – Vyjádření pro média: Společnosti Vachler Art Company ke stažení pořadu Detektor z obrazovek ČT
  5. Otevřený dopis Rady pro popularizaci vědy AV ČR Radě ČT, přístupné na Britských listech; http://www.blisty.cz/art/39098.html
  6. Detektor na ČT zkoumá manipulovatelnost diváků. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“