Devátá křížová výprava
Devátá křížová výprava | |||
---|---|---|---|
konflikt: Křížové výpravy | |||
Křižákův návrat, romantický obraz K. F. Lessinga představuje prohru křížových výprav do Svaté země | |||
Trvání | 1271–1272 | ||
Místo | Levanta (Outremer), Blízký východ | ||
Výsledek | bezvýsledný, nepříznivý pro křižáky
| ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Devátá křížová výprava v letech 1271–1272 byla poslední křížovou výpravou do Svaté země. Skončila vítězstvím mamlúků, kteří postupně dobyli a obsadili všechna křižácká území na Blízkém východě.
Prolog
Roku 1268 byla mamlúky dobyta a zničena Antiochie. V roce 1270 končí osmá křížová výprava, které se přes původní velké plány francouzského krále Ludvíka IX., nepodařilo pomoci muslimy ohroženým křižáckým státům na Blízkém východě. Anglický princ a gaskoňský vévoda Eduard připlouvá k Tunisu příliš pozdě. Angličané, na rozdíl od většiny Francouzů, kteří odplouvali domů, pokračovali ve své cestě na pomoc Jeruzalémskému království, Antiochijskému knížectví a Tripolskému hrabství, které nyní ohrožoval mamlúcký sultán Bajbars. Anglickému princi přislíbil podporu bratr zemřelého francouzského krále Ludvíka, sicilský král Karel I. z Anjou.
Průběh výpravy
Výprava přezimovala na Sicílii a v květnu roku 1271 přistala v Akkonu, právě v době, kdy sultán Bajbars obléhal město Tripolis. Spolu s vojskem kyperského krále Huga III. se vůdci rozhodli prorazit mamlúcké obležení Tripolisu. Eduard si byl vědom, že proti přesile muslimů nemá šanci na úspěch a proto dochází k jednání s mongolským chánem Ílchanátu Abaqou. Chán přijímá dohodu o společném útoku proti mamlúkům. Vyslaných 10 000 jezdců vedených vojevůdcem Samagarem obsazuje území na jih od města Aleppa. Mocný protiútok mamlúků však donutí Mongoly, aby se stáhli až za řeku Eufrat. Sultán Bajbars se neúspěšně pokusil s vojskem vylodit na Kypru. Princ Eduard vyburcoval zbylé křižácké rytíře k boji. Vytáhl v čele vojska na jih, rytíři však odmítli bránit nově nabytá území a Eduard se proto stáhl zpět do Akkonu. Princ byl v Akkonu téměř zabit vrahem, kterého vyslal sultán Bajbars. V létě, když již Eduard připravoval novou výpravu, která měla za úkol dobýt Jeruzalém, přichází z Anglie zpráva o smrti krále Jindřicha III. Eduard proto v září roku 1272 opouští Svatou zemi a odplouvá domů do Anglie, kde je korunován králem Eduardem I. Sliboval, že se do Svaté země ještě vrátí, ale politické problémy v Anglii mu to již nedovolily.
Důsledky
Sultán Bajbars po Eduardově odplutí postupně likvidoval poslední zbytky křižáckých držav. Roku 1289 byl egyptským sultánem Qalawunem dobyt a vypleněn Tripolis. Po šestitýdenním obléhání padl 18. května 1291 samotný Akkon – poslední velká křižácká država na Blízkém východě. Křesťané, kterým se nepodařilo uniknout, byli vyvražděni. Přístavní města byla zbořena a nová centra byla později postavena dál od moře, aby již nemohla sloužit jako základny pro další křesťanskou ofenzívu. Poslední křižácká pevnost v Zámoří na ostrově Ruad padla v září 1303. Latinské državy přetrvaly pouze na Kypru. Dobytím Akkonu v roce 1291 skončilo období křížových výprav do Svaté země, které od vyhlášení první křížové výpravy papežem Urbanem II. v roce 1095 trvalo bezmála 200 let.
Literatura
- TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3.
- WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Devátá křížová výprava na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
Autor: Rkcora, Licence: CC BY-SA 4.0
Battle Standard (gonfalon) used by the Templars in battle.
Mameluke Flag over Cairo according to the Catalan Atlas c. 1375 created by James Dahl. The golden banner is supposedly identical to the Ayyubid banner.
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic Banner of the Principality of Antioch under the Poitiers-Antioch dynasty
Autor: Carlodangio, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the State of the Teutonic Order
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau historique de la Bretagne, en breton Kroaz Du (la largeur des branches de la croix est 1/5è de la hauteur du drapeau).
Autor: James2813, all elements drawn by Sodacan and Heralder, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the city of Lusignan and the kingdom of Cyprus.
A kneeling knight with his horse before setting off on the crusades. His servant leaning over the turret with his masters helmet.From the Westminster Psalter, BL Royal MS 2 A xxii f. 220
Autor: Combrian, Licence: CC0
Drapeau de la dynastie arménienne des Héthoumides. Version originelle sans couronne (celles dans les sources iconographiques médiévales. Voir Source).
Autor:
Quarterly Jerusalem and Lusignan.
Red_St_George's_Cross
Used by Archbishopric-Electorate of Trier 898–1794 (Erzbistum Trier)
Edward I kills his attempted assassin
Autor: Spirtzis, Licence: CC BY 3.0
This is the Coat of Arms of Behemond VI, Prince of the Principality of Antioch. I created this file by editing the file "File:Arms of the Kingdom of France (Ancien).svg" by Sodacan.
I based my work on the file "File:Armoiries Bohémond VI d'Antioche.svg" by Odejea.
I did this because I thought the Wikipedia Article for the Principality of Antioch would look aesthetically better with a vectorised Coat of Arms of Behemond VI and since nobody had made one yet I decided to do so.Purported flag of the w:en:Ilkhanate.
WARNING: This image is highly speculative. The main source pointing to this design is the Catalan Atlas, which as a historical primary source cannot be considered a reliable reference. This image should not be added to articles about the Ilkhanate. If it is added anyway, then its speculative nature must be a clearly indicated. Note that fotw is based on user contributions like Wikipedia, and hence not authoritative either.
Autor: Tento soubor byl odvozen z: Royal Arms of England.svg od Sodacan
, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic banner of arms. The Plantagenet kings of England used the blazon "gules, three lions passant guardant in pale or armed and langued azure" (red with three walking lions with blue claws and tongues one atop the other) and the design has been associated with the kingdom ever since. This banner has a ratio of 4:5.
Autor: Samhanin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Armenian Kingdom of Cilicia during the reign of Hethumid dynasty
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag according to Angelino Dulcert (1339) and Pizzigano's (1367) maps
Autor: Demircan Yiğit Öney, Licence: CC BY-SA 4.0
"Flag of the Sultanate of Rum", modified version of a design by Akib Özbek (1969) [In the original design, the bow is arranged so that the arrow lies horizontally]
- "The alleged flag of the Great Seljuk Empire is blue with a white winged and double-headed silhouette and a black bow and arrow." (Ivan Sache & Thomas Robinson, 4 July 2004)