Devatero

Devatero
v hieroglyfickém zápisu
 
 
Kosmogonická koncepce Devatera: bůh Geb jako země, nad ním se klene jako nebe Nut se dvěma podobami slunečního boha Rea v bárce; nebesa drží bůh Šu

Devatero (v egyptštině pesedžet,[1] řecky Εννεάδα – Enneada) je staroegyptský mytologicko-teologický koncept vytvořený a rozvíjený ve významném dolnoegyptském náboženském středisku Iunu. Zachycuje jednu z variant představy Egypťanů o vzniku bohů, světa a jeho uspořádání a je základním prvkem královské ideologie po celé starověké období; z tohoto důvodu ji také lze ze všech kosmogonických koncepcí považovat za patrně nejvlivnější. Přestože textově je nauka o iunském Devateru vysledovatelná teprve v Textech pyramid z doby přelomu 5. a 6. dynastie, badatelé ve shodě předpokládají, že její podstatné části jsou mnohem starší.[2]

Číslo 9 zde má symbolický význam: počet tří vyjadřoval v egyptštině plurál, jeho znásobení sebou samým proto představuje plurál plurálů – nejúplnější počet,[3] dokonalou úplnost.[1] Pojem Devatero tak označuje nikoli součet určitých bohů, ale společenství bohů v jeho významové úplnosti, takže skutečný počet jeho členů mohl být rozšiřován na více než devět; v některých případech je užíván tak, jako by Devatero bylo samostatnou bohyní.[4] V tomto smyslu byla podle vzoru z Iunu později vytvářena obdobná Devatera jako vyjádření dokonalé úplnosti i v jiných náboženských centrech: například v Mennoferu Ptahovo Devatero, ve Vesetu Amonovo o patnácti členech, v Abydu o sedmi nebo jedenácti členech.[3] Pro odlišení od těchto druhotně vytvořených skupin bylo Devatero z Iunu někdy označováno jako Velké Devatero.

Struktura Devatera

Vážení srdce je významná součást egyptské mytologie

Vlastní struktura devatera (ačkoliv použití slova struktura může být sporné) je plně odvozena od Iunské kosmologie a mýtu o vzniku světa. Podle tohoto mýtu z pravodstva Nun povstal sluneční bůh Atum, který pak sám ze sebe stvořil bohyni Tefnut a boha Šu. Ti spolu zplodili potomky boha Geba a bohyni Nut. Tato pětice bohů tvoří samotný svět, neboť Šu a Tefnut jsou bohy suchého a vlhkého vzduchu (někdy uváděno jako bůh vzduchu a bohyně ranní rosy), Geb představuje zemi a Nut nebeskou klenbu. Atum je pak Sluncem, které vše osvětluje a přináší život.

Nut a Geb spolu taktéž zplodili potomky, do jejich narození již zasáhl bůh Thovt, který však součástí devatera není. Jejich potomky byli Usírev (řecky Osiris), Sutech (řecky Set), Eset (řecky Isis) a Nebthet (řecky Nefthys). Tato čtveřice je zase úzce spjata s Usírevovským mýtem, který se tímto stává součástí mytologie devatera. Souhrn těchto bohů tedy dává číslo devět.

Krom těchto základních devíti božstev tvoří devatero ještě další bohové, konkrétně se jedná o Hora, který je synem Esety a Usíreva, dále Anup (řecky Anubis), který je synem Nebthet a Usíreva.

Členové Devatera

  • Atum – první bůh, bůh slunce, stvořitel
  • Tefnut – bohyně vlhkého vzduchu, resp. ranní rosy
  • Šu – bůh suchého vzduchu, resp. vzduchu
  • Nut – bohyně nebe a ztělesnění nebeské klenby
  • Geb – bůh země
  • Usírev – vládce Černé země (Kemet), později vládce říše mrtvých
  • Sutech – vládce Červené země (Dešret), později bůh chaosu a hněvu
  • Eset – ochranná bohyně trůnu, manželka Usíreva, matka Hora (a panovníka), později též bohyně lásky
  • Nebthet – bohyně-dvojče Esety, manželka Sutechova ale zamilovaná do Usíreva (viz Anup)

Další členové

  • Re – bůh slunce, v podobě Re-Atum stanul na vrcholu devatera a později s ním Atum splynul zcela
  • Hor – syn Usíreva a Esety
  • Anup – syn Usíreva a Nebthety
  • Synové Horovi

Vývoj Devatera

Ačkoliv původním hlavním bohem města Iunu a tedy i nejvyšším bohem devatera byl Atum, již ve staré říši se Iunu stalo zároveň centrem kultu jiného slunečního boha, Rea. V souvislosti s tímto a také i se vzestupem jeho kultu za slunečních králů 5. dynastie, kdy se stal součástí královské titulatury frází Syn Reův, došlo i k jeho spojení s Iunskou mytologií. Došlo ke splynutí Rea a Atuma v božsto Re-Atum a později se Atum stal dokonce jenom jedním z Reových jmen.

Nejpozději během nové říše, při značném vzestupu důležitosti Amonova kultu, došlo i ke splynutí Rea s Amonem. Vznikl Amon-Re (někdy též Amonra). Teto bůh, označovaný jako král bohů, byl zároveň Reem a tudíž i stvořitelem světa podle Iunské kosmologie, a prostřednictvím Amon-Rea se jím stal i Amon.

V rámci Dolního království však byl stále jako nejvyšší představitel devatera Re a ve vlastním městě Iunu Atum ani neztratil svoji roli samostatného božstva.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b JANÁK, Jiří. Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta. Praha: Libri, 2005. 220 s. ISBN 80-7277-235-X. S. 50n. 
  2. ↑ HART, George. Egyptské mýty. Praha: Lidové noviny, 2001. 126 s. ISBN 80-7106-223-5. S. 13n. 
  3. ↑ a b VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 158. 
  4. ↑ JANÁK, Jiří. Společenstvo Devíti. Pražské egyptologické studie. 2004, s. 45n. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189.  Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

BD Weighing of the Heart.jpg
The Weighing of the Heart from the Book of the Dead of Ani. At left, Ani and his wife Tutu enter the assemblage of gods. At center, Anubis weighs Ani's heart against the feather of Maat, observed by the goddesses Renenutet and Meshkenet, the god Shay, and Ani's own ba. At right, the monster Ammut, who will devour Ani's soul if he is unworthy, awaits the verdict, while the god Thoth prepares to record it. At top are gods acting as judges: Hu and Sia, Hathor, Horus, Isis and Nephthys, Nut, Geb, Tefnut, Shu, Atum, and Ra-Horakhty.
Geb and Nut02.jpg
Geb_and_Nut02.jpg