Dewoitine D.21
| Dewoitine D.21 | |
|---|---|
 Argentinská Dewoitine D.21 | |
| Určení | stíhací letoun |
| Výrobce | Dewoitine |
| První let | 1925 |
| Zařazeno | 1927 (Francie)[1] |
| Vyřazeno | 1939 (Československo) |
| Charakter | vyřazen ze služby |
| Uživatel | Francouzské letectvo Československé letectvo |
| Vyvinuto z typu | Dewoitine D.12 |
| Varianty | Škoda D-1 |
| Další vývoj | Dewoitine D.25 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dewoitine D.21 byl francouzský jednomístný hornoplošný stíhací letoun s pevným podvozkem a otevřeným kokpitem vzniklý v 20. letech 20. století.
Vznik a vývoj
Prototyp D.21 vzniknul vývojem z typu D.12. Letoun byl později licenčně vyráběn v Argentině v tamní Fábrica Militar de Aviones, v Československu Škodovými závody (jako Škoda-Dewoitine D-1) a ve Švýcarsku státní zbrojovkou EKW. Jeden stroj užívaný Tureckem byl vybaven upraveným křídlem a pojmenován Orhanelli.
Operační historie
Argentina zakoupila 7 kusů a v licenci vyrobila dalších 58. Větší počet zakoupilo i Turecko. Československá licenční výroba dala v letech 1928-1929 vzniknout 1 prototypu a 25 sériovým kusům.[1][2] Vyrobené D-1 zpočátku zalétával zkušební pilot společnosti Dewoitine Marcel Doret, po něm nastoupil pilot Vladimír Černý. Typ byl užíván nejprve vojenským letectvem u Leteckého pluku 4 letkami 40 a 41 a 36. letkou LP 1. Jeden letoun (výr. č. 24) prošel zkouškami ve Vojenském leteckém ústavu studijním v Letňanech a několik exemplářů se dostalo také k VLU v Prostějově případně jeho Detašmánu v Chebu. V letectvu D-1 sloužily do roku 1935, kdy byly nahrazeny stroji Avia B-534. Později pět kusů (imatrikulace OK-PAA, -PAB, -PAC, -PAG a -PAH) získaly i Četnické letecké hlídky. V roce 1937 byly D-1 od hlídek vyřazeny a vráceny MNO k Vojenskému leteckému učilišti, nebo cvičným letkám pluků. Poslední zbylé stroje byly zrušeny v roce 1939.[1]
Varianty
- Dewoitine D.21 C.1
- Francouzská sériová verze, licenčně vyráběná i v Argentině, Švýcarsku a Turecku.
- Škoda D-1
- Československá licenční varianta vyrobená v počtu 26 kusů Škodovými závody. Od svého vzoru se lišila použitím motoru Škoda L a výzbrojí pouze dvou synchronizovaných kulometů Vickers v trupu.
Uživatelé
Specifikace (D.21 C.1)
Technické údaje
- Osádka: 1 (pilot)
- Délka: 7,925 m
- Rozpětí: 12,8 m
- Výška: 3,32 m
- Nosná plocha: 25 m²
- Prázdná hmotnost: 1 092 kg
- Vzletová hmotnost: 1 590 kg
- Palivová kapacita: 175 l (250 kg)
- Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený motor s válci do W Hispano-Suiza 12Gb
- Výkon pohonné jednotky: 370 kW (500 hp)
Výkony
- Maximální rychlost:
- u hladiny moře: 267 km/h
- ve výši 2 000 m: 262 km/h
- ve výši 3 000 m: 258 km/h
- ve výši 4 000 m: 254 km/h
- ve výši 5 000 m: 250 km/h
- Dolet: 400 km
- Praktický dostup: 8 990 m
- Vytrvalost: 1 hodina a 30 minut
- Stoupavost: 10 m/s
- Výstup do výše 2 000 m: 8 minut a 4 sekundy
- Výstup do výše 4 000 m: 11 minut a 11 sekund
- Plošné zatížení: 63,6 kg/m²
- Poměr výkon/hmotnost: 0,2694 kW/kg
Výzbroj
- 2 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
- 2 × kulomet Darne ráže 7,5 mm v centroplánu křídla (možnost)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dewoitine D.21 na anglické Wikipedii.
Literatura
- OVČÁČIK, Michal. Škoda D-1. Letectví a kosmonautika. Červen 2023, čís. 6, s. 48 a 49. ISSN 0024-1156.
- GREY, C.G. Jane's all the World's Aircraft 1928. London: Sampson Low, Marston & Company Ltd, 1928. S. 18–19. (anglicky)
- DONALD, David. The Encyclopedia of World Aircraft. Leicester: Blitz Editions, 1997. ISBN 1-85605-375-X. (anglicky)
- NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Letadla plzeňské Škodovky, s. 147–148.
- TAYLOR, John W.R; ALEXANDER, Jean. Combat aircraft of the world. London: Ebury P.; Michael Joseph, 1969. ISBN 0-71810-564-8. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dewoitine D.21 na Wikimedia Commons - (francouzsky) Dewoitine D-21 na www.aviafrance.com
- Dewoitine D.21 C.1 a Škoda D-1 na www.valka.cz
- Škoda D-1 na www.vinar.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
El 15 de octubre de 1930, el avión Dewoitine tipo D. 21 vuela por primera vez. Se trata de un monoplano metálico monoplaza de caza, con motor Lorraine Dietrich de 450 hp. Se construyeron bajo licencia 32 unidades en la Fábrica Militar de Aviones. El piloto en esa oportunidad fue el sargento José H. Rodríguez.
Dewoitine D.21 photo from L'Air May 15,1928
Dewoitine D.21 photo from L'Aéronautique January,1926
Dewoitine D.21 3-view drawing from L'Air May 15,1928
Dewoitine D.21 (not Caudron C-59) "Orhaneli"