Diane Parryová
Diane Parryová | |
---|---|
![]() Diane Parryová na US Open 2023 | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 1. září 2002 (22 let) |
Místo narození | Nice, Francie[1] |
Bydliště | Boulogne-Billancourt, Francie |
Výška | 170 cm[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 2 435 857 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 201–158 |
Tituly | 0 WTA, 2 WTA 125, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 48. místo (28. října 2024) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2024) |
French Open | 3. kolo (2022) |
Wimbledon | 3. kolo (2022) |
US Open | 2. kolo (2024) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2024) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 55–53 |
Tituly | 2 WTA, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 74. místo (4. prosince 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2022, 2024) |
French Open | 3. kolo (2019, 2023) |
Wimbledon | 2. kolo (2022, 2024) |
US Open | 1. kolo (2023) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2024) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | 1. kolo (2023, 2024) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 28. října 2024
Diane Parryová (nepřechýleně Parry, * 1. září 2002 Nice), je francouzská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V sérii WTA 125 vybojovala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře i ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2024 na 48. místě a ve čtyřhře v prosinci 2023 na 74. místě. Trénuje ji Gonzalo Lopez Sanchis.[3][1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF vystoupala v říjnu 2019 na 1. místo a sezónu zakončila jako juniorská mistryně světa.[4]
Ve francouzském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 světovou baráží proti Nizozemsku, v níž vyhrála nad Suzan Lamensovou a prohrála čtyřhru v páru s Paquetovou. Francouzky zvítězily 3–1 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 1–0 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[5]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2017 po zisku divoké karty na turnaj v Le Havre dotovaný 15 tisíci dolary. V úvodním kole podlehla Němce Franzisce Komerové.[2]

Premiéru v nejvyšší grandslamové kategorii zaznamenala v ženském deblu French Open 2017, do něhož opět obdržela s krajankou Giulií Morletovou divokou kartu. V úvodním kole však uhrály jen dva gamy na nizozemsko-švédský pár Kiki Bertensová a Johanna Larssonová. Zároveň se jednalo o její premiérový start na okruhu WTA Tour. První singlovou soutěž i vyhraný zápas si připsala na French Open 2019, kde vyřadila stou druhou hráčku žebříčku Věru Lapkovou z Běloruska. Ve druhé fázi ji zdolala belgická světová dvacítka Elise Mertensová. Od francouzské tenisové federace pak získala divokou kartu i do dvouhry US Open 2019. Její cestu soutěží však ukončila Kristýna Plíšková z konce elitní stovky klasifikace.[6][2]
Během listopadu 2021 postoupila do dvou finále série WTA 125K. Nejdříve přes Maďarku Pannu Udvardyovou na Argentine Open v Buenos Aires. V závěrečném duelu však podlehla další maďarské tenistce Anně Bondárové z druhé světové stovky.[7] O dva týdny později zvládla semifinále Uruguay Open v Montevideu proti Gruzínce Jekatěrine Gorgodzeové a následně opět porazila Udvardyovou. Získala tak první titul v této úrovni tenisu.[8] Francouzská federace jí zajistila divokou kartu i na Australian Open 2022, kde na úvod prohrála se šedesátou šestou ženou klasifikace Martou Kosťukovou z Ukrajiny. Členku elitní světové desítky poprvé porazila na úvod French Open 2022, když vyřadila světovou dvojku Barboru Krejčíkovou vracející se na okruh po dlouhodobém zranění. Přes Kolumbijku Camilu Osoriovou postoupila do třetího kola, v němž podlehla Sloane Stephensové ze sedmé světové desítky, ale bývalé šampionce US Open. V prvním kole úvodního ročníku Tallin Open 2022 ji vyřadila česká teenagerka Linda Nosková ve třech setech.[6]
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
WTA 1000 (0) | |
WTA 500 (0) | |
WTA 250 (2–1 Č) |
Čtyřhra: 3 (2–1)
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | únor 2023 | Mérida, Mexiko | WTA 250 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–0, 7–5 |
Vítězka | 2. | červenec 2023 | Lausanne, Švýcarsko | WTA 250 | antuka | ![]() | Amina Anšbová ![]() | 6–2, 6–1 |
Finalistka | 1. | červen 2024 | Nottingham, Spojené království | WTA 250 | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 7–5, 3–6, [9–11] |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (2–3 D) |
Dvouhra: 5 (2–3)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | listopad 2021 | Buenos Aires, Argentina | antuka | ![]() | 3–6, 3–6 |
Vítězka | 1. | listopad 2021 | Montevideo, Uruguay | antuka | ![]() | 6–3, 6–2 |
Vítězka | 2. | květen 2023 | Paříž, Francie | antuka | ![]() | bez boje |
Finalistka | 2. | listopad 2023 | Colina, Chile | antuka | ![]() | 2–6, 1–6 |
Finalistka | 3. | prosinec 2023 | Montevideo, Uruguay | antuka | ![]() | 5–7, 6–3, 4–6 |
Tituly na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (4 tituly)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | prosinec 2020 | Antalya, Turecko | antuka | ![]() | 6–3, 6–1 |
2. | červen 2021 | Périgueux, Francie | antuka | ![]() | 6–3, 6–1 |
3. | červenec 2021 | Turín, Itálie | antuka | ![]() | 6–4, 6–2 |
4. | říjen 2021 | Sevilla, Španělsko | antuka | ![]() | 6–2, 6–0 |
Čtyřhra (4 tituly)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | říjen 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–1 |
2. | srpen 2020 | Oeiras, Portugalsko | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 7–6, 6–0 |
3. | červen 2021 | Périgueux, Francie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–2 |
4. | duben 2023 | Zaragoza, Španělsko | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 4–6, [10–5] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diane Parry na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Diane Parryová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 28. října 2024
- ↑ a b c Diane Parryová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 28. října 2024
- ↑ Gonzalo Lopez Sanchis: "Diane Parry peut devenir très forte". Fédération française de tennis [online]. 2021-05-29 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Parry ensures French repeat after blistering end to 2019. www.itftennis.com [online]. 2019-12-17 [cit. 2022-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-20. (anglicky)
- ↑ Diane Parryová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 9. února 2024
- ↑ a b Diane Parry Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bondar claims biggest career title over Parry at Buenos Aires 125. Women's Tennis Association [online]. 2021-11-07 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ French teen Parry sweeps past Udvardy to capture Montevideo 125 title. Women's Tennis Association [online]. 2021-11-22 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Diane Parryová na Wikimedia Commons
- Diane Parryová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Diane Parryová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Diane Parryová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Diane Parryová v databázi Olympedia (anglicky)
- Diane Parryová na X (dříve Twitteru)
- Diane Parryová na Instagramu
Předchůdce | Diane Parryová | Nástupce |
---|---|---|
Clara Burelová (Francie) | ITF – juniorská mistryně světa 2019 | Petra Marčinková (Chorvatsko, 2021) |
Média použitá na této stránce
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Diane Parry playing in the first round of the 2023 US Open