Diane Parryová

Diane Parryová
Diane Parryová na US Open 2023
Diane Parryová na US Open 2023
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození1. září 2002 (22 let)
Místo narozeníNice, Francie[1]
BydlištěBoulogne-Billancourt, Francie
Výška170 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek2 435 857 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů201–158
Tituly0 WTA, 2 WTA 125, 4 ITF
Nejvyšší umístění48. místo (28. října 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2024)
French Open3. kolo (2022)
Wimbledon3. kolo (2022)
US Open2. kolo (2024)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů55–53
Tituly2 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění74. místo (4. prosince 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022, 2024)
French Open3. kolo (2019, 2023)
Wimbledon2. kolo (2022, 2024)
US Open1. kolo (2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2024)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2023, 2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241028a28. října 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diane Parryová (nepřechýleně Parry, * 1. září 2002 Nice), je francouzská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V sérii WTA 125 vybojovala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře i ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2024 na 48. místě a ve čtyřhře v prosinci 2023 na 74. místě. Trénuje ji Gonzalo Lopez Sanchis.[3][1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF vystoupala v říjnu 2019 na 1. místo a sezónu zakončila jako juniorská mistryně světa.[4]

Ve francouzském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 světovou baráží proti Nizozemsku, v níž vyhrála nad Suzan Lamensovou a prohrála čtyřhru v páru s Paquetovou. Francouzky zvítězily 3–1 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 1–0 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[5]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2017 po zisku divoké karty na turnaj v Le Havre dotovaný 15 tisíci dolary. V úvodním kole podlehla Němce Franzisce Komerové.[2]

Na French Open 2019

Premiéru v nejvyšší grandslamové kategorii zaznamenala v ženském deblu French Open 2017, do něhož opět obdržela s krajankou Giulií Morletovou divokou kartu. V úvodním kole však uhrály jen dva gamy na nizozemsko-švédský pár Kiki Bertensová a Johanna Larssonová. Zároveň se jednalo o její premiérový start na okruhu WTA Tour. První singlovou soutěž i vyhraný zápas si připsala na French Open 2019, kde vyřadila stou druhou hráčku žebříčku Věru Lapkovou z Běloruska. Ve druhé fázi ji zdolala belgická světová dvacítka Elise Mertensová. Od francouzské tenisové federace pak získala divokou kartu i do dvouhry US Open 2019. Její cestu soutěží však ukončila Kristýna Plíšková z konce elitní stovky klasifikace.[6][2]

Během listopadu 2021 postoupila do dvou finále série WTA 125K. Nejdříve přes Maďarku Pannu Udvardyovou na Argentine Open v Buenos Aires. V závěrečném duelu však podlehla další maďarské tenistce Anně Bondárové z druhé světové stovky.[7] O dva týdny později zvládla semifinále Uruguay Open v Montevideu proti Gruzínce Jekatěrine Gorgodzeové a následně opět porazila Udvardyovou. Získala tak první titul v této úrovni tenisu.[8] Francouzská federace jí zajistila divokou kartu i na Australian Open 2022, kde na úvod prohrála se šedesátou šestou ženou klasifikace Martou Kosťukovou z Ukrajiny. Členku elitní světové desítky poprvé porazila na úvod French Open 2022, když vyřadila světovou dvojku Barboru Krejčíkovou vracející se na okruh po dlouhodobém zranění. Přes Kolumbijku Camilu Osoriovou postoupila do třetího kola, v němž podlehla Sloane Stephensové ze sedmé světové desítky, ale bývalé šampionce US Open. V prvním kole úvodního ročníku Tallin Open 2022 ji vyřadila česká teenagerka Linda Nosková ve třech setech.[6]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (2–1 Č)

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.únor 2023Mérida, MexikoWTA 250tvrdýUSA Caty McNallyováČína Wang Sin-jü
Čínská Tchaj-pej Wu Fang-sien
6–0, 7–5
Vítězka2.červenec 2023Lausanne, ŠvýcarskoWTA 250antukaMaďarsko Anna Bondárová  Amina Anšbová
Česko Anastasia Dețiuc
6–2, 6–1
Finalistka1.červen 2024Nottingham, Spojené královstvíWTA 250trávaSpojené království Harriet DartováKanada Gabriela Dabrowská
Nový Zéland Erin Routliffeová
7–5, 3–6, [9–11]

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (2–3 D)

Dvouhra: 5 (2–3)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.listopad 2021Buenos Aires, ArgentinaantukaMaďarsko Anna Bondárová3–6, 3–6
Vítězka1.listopad 2021Montevideo, UruguayantukaMaďarsko Panna Udvardyová6–3, 6–2
Vítězka2.květen 2023Paříž, FrancieantukaUSA Caty McNallyovábez boje
Finalistka2.listopad 2023Colina, ChileantukaČesko Sára Bejlek2–6, 1–6
Finalistka3.prosinec 2023Montevideo, UruguayantukaMexiko Renata Zarazúová5–7, 6–3, 4–6

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra (4 tituly)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.prosinec 2020Antalya, TureckoantukaTurecko Berfu Cengizová6–3, 6–1
2.červen 2021Périgueux, FrancieantukaFrancie Elsa Jacquemotová6–3, 6–1
3.červenec 2021Turín, ItálieantukaItálie Lucia Bronzettiová6–4, 6–2
4.říjen 2021Sevilla, ŠpanělskoantukaRusko Elina Avanesjanová6–2, 6–0

Čtyřhra (4 tituly)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.říjen 2017Hammámet, TuniskoantukaFrancie Yasmine MansouriováNizozemsko Dominique Karregatová
Francie Caroline Roméová
6–1, 6–1
2.srpen 2020Oeiras, PortugalskoantukaŠpanělsko Eva Guerrero ÁlvarezováPortugalsko Francisca Jorgeová
Španělsko Olga Parres Azcoitiová
7–6, 6–0
3.červen 2021Périgueux, FrancieantukaFrancie Margot YerolymosováBurundi Sada Nahimanová
Česko Anna Sisková
6–4, 6–2
4.duben 2023Zaragoza, ŠpanělskoantukaNizozemsko Arantxa RusováUSA Asia Muhammadová
Spojené království Eden Silvaová
6–1, 4–6, [10–5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diane Parry na anglické Wikipedii.

  1. a b c Diane Parryová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241028a28. října 2024
  2. a b c Diane Parryová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241028a28. října 2024
  3. Gonzalo Lopez Sanchis: "Diane Parry peut devenir très forte". Fédération française de tennis [online]. 2021-05-29 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. Parry ensures French repeat after blistering end to 2019. www.itftennis.com [online]. 2019-12-17 [cit. 2022-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-20. (anglicky) 
  5. Diane Parryová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240209a9. února 2024
  6. a b Diane Parry Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Bondar claims biggest career title over Parry at Buenos Aires 125. Women's Tennis Association [online]. 2021-11-07 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. French teen Parry sweeps past Udvardy to capture Montevideo 125 title. Women's Tennis Association [online]. 2021-11-22 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

PředchůdceDiane Parryová Nástupce
Clara Burelová
(Francie)
ITF – juniorská mistryně světa
2019
Petra Marčinková
(Chorvatsko, 2021)

Média použitá na této stránce

Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Diane Parry (2023 US Open) 07 (cropped).jpg
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Diane Parry playing in the first round of the 2023 US Open