Dicraeosauridae

Jak číst taxoboxDicraeosauridae
Stratigrafický výskyt: Střední jura až spodní křída, asi před 174 až 122 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Tři zástupci čeledi dikreosauridů.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádSauropodomorpha (Sauropodomorpha)
NadčeleďDiplodocoidea (Diplodocoidea)
ČeleďDicraeosauridae
von Huene, 1927
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dicraeosauridae (příslušníci čeledi = dikreosauridi) byli rozšířenou skupinou sauropodních dinosaurů z kladu Flagellicaudata, především z období pozdní jury a rané křídy (časové rozpětí jejich existence činí přes 50 milionů let).[1]

Význam

Jejich fosilie byly dosud objevena na území tří kontinentů - Afriky, Severní Ameriky a Jižní Ameriky, jednalo se o poměrně rozšířenou skupinu sauropodů.[2] S výjimkou rodu Suuwassea, jehož zkameněliny známe z americké Montany byli všichni další dikreosauridi obyvateli jižních pevnin superkontinentu Gondwana. Formálně tuto skupinu popsal německý paleontolog Friedrich von Huene v roce 1927.[3]

Popis

Rekonstrukce přibližného vzezření rodu Bajadasaurus.

Dikreosauridi byli spíše menší sauropodi s typickou délkou "pouze" v rozmezí 10 až 13 metrů. Často byli vybaveni bizarními výběžky obratlů, tvořícími na jejich krcích a hřbetech vyčnívající trny nebo i jakési obranné bodce. Jinak se podobali ostatním diplodokoidům, měli dlouhé krky a ocasy, malé hlavy, mohutné trupy a čtyři sloupovité končetiny. Vesměs se jednalo o býložravce, žijící zřejmě v menších stádech.

Podle odborné práce publikované roku 2022 mohli být někteří z těchto sauropodních dinosaurů (např. rody Amargasaurus, Pilmatueia nebo Bajadasaurus) vybaveni jakýmsi "krčním hřebenem" z natažené kůže mezi trnovými výběžky cervikálních obratlů, který sloužil nejspíš k signalizační funkci.[4]

Zástupci

V současnosti rozlišujeme více než desítku validních (vědecky platných) druhů dikreosauridů, s výjimkou samotného rodu Dicraeosaurus popsaných až od 90. let minulého století. Čeleď spadá do kladu Neosauropoda a Diplodocimorpha.

Odkazy

Reference

  1. Guillermo J Windholz, José L Carballido, Rodolfo A Coria, Virginia L Zurriaguz & Oliver W M Rauhut (2022). How pneumatic were the presacral vertebrae of dicraeosaurid (Sauropoda: Diplodocoidea) dinosaurs?. Biological Journal of the Linnean Society. blac131. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blac131
  2. Guillermo J. Windholz, Mattia A. Baiano, Flavio Bellardini & Alberto Garrido (2020). New Dicraeosauridae (Sauropoda, Diplodocoidea) remains from the La Amarga Formation (Barremian–Aptian, Lower Cretaceous), Neuquén Basin, Patagonia, Argentina. Cretaceous Research, 104629. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104629
  3. Huene, F. von (1927). Short review of the present knowledge of the Sauropoda. Memoirs of the Queensland Museum 9(1): 121-126.
  4. Ignacio A. Cerda, Fernando E. Novas, José Luis Carballido & Leonardo Salgado (2022). Osteohistology of the hyperelongate hemispinous processes of Amargasaurus cazaui (Dinosauria: Sauropoda): Implications for soft tissue reconstruction and functional significance. Journal of Anatomy. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13659

Literatura

  • Tschopp, E. and Mateus, O. (2013). The skull and neck of a new flagellicaudatan sauropod from the Morrison Formation and its implication for the evolution and ontogeny of diplodocid dinosaurs. Journal of Systematic Palaeontology 11(7): 853-888.
  • Mannion, P. D.; et al. (2019). Taxonomic affinities of the putative titanosaurs from the Late Jurassic Tendaguru Formation of Tanzania: phylogenetic and biogeographic implications for eusauropod dinosaur evolution. Zoological Journal of the Linnean Society, 185(3): 784-909.

Česká literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Dicraeosaurids BW.png
Autor: Nobu Tamura (http://spinops.blogspot.com), Licence: CC BY 3.0
Dicreosaurids drawn to scale. Digital. The proportions match diagrams by palaeontologists Gregory S. Paul (The Princeton Field Guide to Dinosaurs, 2010, p. 187-188)
Bajadasaurus SW.png
Autor: Slate Weasel, Licence: CC BY 4.0
Life restoration of Bajadasaurus pronuspinax. Based on [1] and [2].