Dicynodontia

Dicynodontia; Stratigrafický výskyt: Perm - pozdní trias, asi před 268 až 201 miliony let
	Obří dicynodont z polských Lisowic, dnes Lisowicia bojani
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	Synapsida;
Infrařád	Dicynodontia; Owen, 1859
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dicynodontia („dicynodonti“, v překladu „dvojitý psí zub“) jsou vyhynulou skupinou anomodontních terapsidů, kteří vznikli v období pozdního permu.^[1] Jejich rozkvět nastal především v období druhohorního triasu (asi před 252 až 201 miliony let). Žili po boku nejstarších dinosaurů, kterým také dlouho částečně ekologicky konkurovali. Vyhynuli patrně zcela při hromadném vymírání na konci triasu před 201 miliony let.^[2]

Popis a evoluční historie

Byli mezi nimi menší až poměrně velcí býložravci, charakterističtí dvojicí výrazných tesákovitých zubů. Jsou také nejúspěšnějšími synapsidy kromě savců, se kterými jsou spřízněni. Dle fosilních dokladů z Austrálie možná některé druhy přežily dokonce až do spodní křídy (asi před 105 miliony let)^[3], novější výzkumy to však nepotvrzují.^[4] Bylo popsáno více než 70 rodů, šlo tedy o poměrně početnou skupinu. Největší zástupci měli velikost hrocha a jejich zkameněliny byly objeveny v roce 2008 na území Polska (Lisowice).

Fosilie dicynodontů již byly objeveny i v Japonsku, což dokládá propojenost kontinentů v období triasu.^[5] Novější výzkumy ale ukazují, že mnohé druhy byly ve skutečnosti endemické a neměly globální či alespoň značně velké zeměpisné rozšíření.^[6]^[7]

Paleobiologie

U některých fosilií dicynodontů byly zjištěny stopy poranění jejich „klů“, vedoucích k abnormálnímu růstu.^[8] Mnohé druhy měly schopnost hrabat nory a podzemní doupata, což dokládají i mnohé jejich kosterní adaptace k fosoriálnímu způsobu života.^[9] Charakteristická byla pro tuto skupinu přítomnost výrazných „klů“, které měly značný ekologický význam (vyhrabávání potravy, vnitrodruhové zápasy, rozeznávání, apod.).^[10]

Podle výzkumu izotopů prvků ve fosiliích některých druhů bylo zjištěno, že mláďata dicynodontů se kromě rostlinné stravy živila také hmyzem a dospělci zřejmě dávali přednost měkké pobřežní vegetaci.^[11]

Doba vyhynutí

Posledními prokazatelnými zástupci dicynodontů jsou v současnosti obří jedinci, jejichž fosilie byly objeveny v jižním Polsku (druh Lisowicia bojani). Dlouho nebylo jisté, zda tato fauna existovala v období triasového stupně karn (před 237 až 227 m. l.) nebo až pozdějšího stupně nor (227 až 208 m. l.). Korelací s fosiliemi velkých čtvernožců z dané lokality bylo potvrzeno, že šlo až o pozdější období a dicynodonti tedy pravděpodobně vymírají v období před asi 210 miliony let.^[12]

Taxonomie

Infrařád Dicynodontia
- Rod Angonisaurus
- Rod Colobodectes
- Nadčeleď Eodicynodontoidea
  - Čeleď Eodicynodontidae
- Nadčeleď Kingorioidea
  - Čeleď Kingoriidae
    - Rod Kingoria
    - Rod Kombuisia
- Klad Diictodontia
  - Nadčeleď Emydopoidea
    - Čeleď Cistecephalidae
    - Čeleď Emydopidae
      - Rod Myosauroides
      - Rod Myosaurus
      - Rod Palemydops
  - Nadčeleď Robertoidea
    - Čeleď Diictodontidae
      - Rod Anomodon
      - Rod Diictodon
    - Čeleď Robertiidae
      - Rod Robertia
- Klad Pristerodontia
  - Rod Dinanomodon
  - Rod Odontocyclops
  - Rod Propelanomodon
  - Čeleď Aulacocephalodontidae
  - Čeleď Dicynodontidae
    - Rod Dicynodon
  - Čeleď Lystrosauridae
    - Rod Kwazulusaurus
    - Rod Lystrosaurus
  - Čeleď Oudenodontidae
  - Čeleď Pristerodontidae
- Nadčeleď Kannemeyeriiformes
  - Čeleď Kannemeyeriidae
    - Rod Dinodontosaurus
    - Rod Dolichuranus
    - Rod Ischigualastia
    - Rod Kannemeyeria
    - Rod Placerias
    - Rod Rabidosaurus
    - Rod Sinokannemeyeria
  - Čeleď Shansiodontidae
  - Čeleď Stahleckeriidae

Nejasné zařazení:

Rod Moghreberia
Rod Wadiasaurus

Odkazy

Reference

↑ Jun, L. (2021). The tetrapod fauna of the upper Permian Naobaogou Formation of China: 6. Turfanodon jiufengensis sp. nov. (Dicynodontia). PeerJ. 9: e10854. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.10854
↑ https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-dinosauroid-jursky-jura-trias-vymirani-druhu.A211015_141200_veda_vse
↑ Thulborn, T.; Turner, S. (2003). The last dicynodont: an Australian Cretaceous relict. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 270 (1518): 985–993. doi: 10.1098/rspb.2002.2296
↑ Espen M. Knutsen & Emma Oerlemans (2019). The last dicynodont? Re-assessing the taxonomic and temporal relationships of a contentious Australian fossil. Gondwana Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.gr.2019.07.011
↑ Archivovaná kopie. www.asahi.com [online]. [cit. 2018-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-14.
↑ Christian F. Kammerer, Ricardo Araújo, Keila Cumbane, Zanildo MaCungo, Roger M. H. Smith & Kenneth D. Angielczyk (2022). New material of Dicynodon angielczyki (Synapsida: Anomodontia) from Mozambique and Zambia with biostratigraphic implications for African Permo-Triassic basins. Journal of Vertebrate Paleontology. e2041652. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.2041652
↑ R. Araújo, Z. Macungo, V. Fernandez, E.G. Chindebvu & L.L. Jacobs (2022). Kembawacela yajuwayeyi n. sp., a new cistecephalid species (Dicynodontia: Emydopoidea) from the Upper Permian of Malawi. Journal of African Earth Sciences. 104726. doi: https://doi.org/10.1016/j.jafrearsci.2022.104726
↑ Megan R. Whitney, Tse Yuen Tsing & Christian A. Sidor (2019). Histological evidence of trauma in tusks of southern African dicynodonts Archivováno 19. 1. 2019 na Wayback Machine.. Palaeontologia Africana. 53: 75–80. doi: https://hdl.handle.net/10539/26243
↑ Christian F. Kammerer (2021). Elevated Cranial Sutural Complexity in Burrowing Dicynodonts. Frontiers in Ecology and Evolution. 9: 674151. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2021.674151
↑ M. R. Whitney, K. D. Angielczyk, B. R. Peecook and C. A. Sidor (2021). The evolution of the synapsid tusk: insights from dicynodont therapsid tusk histology. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 288 (1961): 20211670. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2021.1670
↑ Kévin Rey, Michael O. Day, Romain Amiot, François Fourel, Julie Luyt, Christophe Lécuyer & Bruce S. Rubidge (2020). Stable isotopes (δ18O and δ13C) give new perspective on the ecology and diet of Endothiodon bathystoma (Therapsida, Dicynodontia) from the late Permian of the South African Karoo Basin. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 109882. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2020.109882
↑ Grzegorz Racki & Spencer G. Lucas (2018). Timing of dicynodont extinction in light of an unusual Late Triassic Polish fauna and Cuvier’s approach to extinction. Historical Biology (advance online publication). doi:10.1080/08912963.2018.1499734

Literatura

Thulborn, T. & Turner, S. (2003). The last dicynodont: an Australian Cretaceous relict. Proceedings of the Royal Society of London B. 270: 985–993.
Kurkin, A. A. (2010). Late Permian dicynodonts of Eastern Europe. Paleontological Journal. 44 (6): 72–80.
Cluver, M. A.; and King, G. M. (1983). A reassessment of the relationships of Permian Dicynodontia (Reptilia, Therapsida) and a new classification of dicynodont. Annals of the South African Museum. 91: 195–273.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dicynodontia na Wikimedia Commons
Článek na webu Theropoda (italsky)
Článek na webu Double Dog Teeth (anglicky)

[1] Jun, L. (2021). The tetrapod fauna of the upper Permian Naobaogou Formation of China: 6. Turfanodon jiufengensis sp. nov. (Dicynodontia). PeerJ. 9: e10854. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.10854

[2] ttps://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-dinosauroid-jursky-jura-trias-vymirani-druhu.A211015_141200_veda_vse

[3] Thulborn, T.; Turner, S. (2003). The last dicynodont: an Australian Cretaceous relict. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 270 (1518): 985–993. doi: 10.1098/rspb.2002.2296

[4] Espen M. Knutsen & Emma Oerlemans (2019). The last dicynodont? Re-assessing the taxonomic and temporal relationships of a contentious Australian fossil. Gondwana Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.gr.2019.07.011

[5] Archivovaná kopie. www.asahi.com [online]. [cit. 2018-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-14.

[6] Christian F. Kammerer, Ricardo Araújo, Keila Cumbane, Zanildo MaCungo, Roger M. H. Smith & Kenneth D. Angielczyk (2022). New material of Dicynodon angielczyki (Synapsida: Anomodontia) from Mozambique and Zambia with biostratigraphic implications for African Permo-Triassic basins. Journal of Vertebrate Paleontology. e2041652. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.2041652

[7] R. Araújo, Z. Macungo, V. Fernandez, E.G. Chindebvu & L.L. Jacobs (2022). Kembawacela yajuwayeyi n. sp., a new cistecephalid species (Dicynodontia: Emydopoidea) from the Upper Permian of Malawi. Journal of African Earth Sciences. 104726. doi: https://doi.org/10.1016/j.jafrearsci.2022.104726

[8] Megan R. Whitney, Tse Yuen Tsing & Christian A. Sidor (2019). Histological evidence of trauma in tusks of southern African dicynodonts Archivováno 19. 1. 2019 na Wayback Machine.. Palaeontologia Africana. 53: 75–80. doi: https://hdl.handle.net/10539/26243

[9] Christian F. Kammerer (2021). Elevated Cranial Sutural Complexity in Burrowing Dicynodonts. Frontiers in Ecology and Evolution. 9: 674151. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2021.674151

[10] M. R. Whitney, K. D. Angielczyk, B. R. Peecook and C. A. Sidor (2021). The evolution of the synapsid tusk: insights from dicynodont therapsid tusk histology. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 288 (1961): 20211670. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2021.1670

[11] Kévin Rey, Michael O. Day, Romain Amiot, François Fourel, Julie Luyt, Christophe Lécuyer & Bruce S. Rubidge (2020). Stable isotopes (δ18O and δ13C) give new perspective on the ecology and diet of Endothiodon bathystoma (Therapsida, Dicynodontia) from the late Permian of the South African Karoo Basin. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 109882. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2020.109882

[12] Grzegorz Racki & Spencer G. Lucas (2018). Timing of dicynodont extinction in light of an unusual Late Triassic Polish fauna and Cuvier’s approach to extinction. Historical Biology (advance online publication). doi:10.1080/08912963.2018.1499734

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

Navigation

Navigace

Tématické portály