Didier Decoin

Didier Decoin
Didier Decoin v roce 2014
Narození	13. března 1945 (79 let) Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine, Francie Francie
Národnost	francouzská
Významná díla	John Peklo Úřad pro zahrady a rybníky
Děti	3
Rodiče	Henri Decoin
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Didier Decoin (* 13. března 1945, Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine), je francouzský spisovatel, scenárista a novinář. V roce 1977 získal Goncourtovu cenu za knihu John Peklo. Od roku 2020 je prezidentem Goncourtovy akademie.

Narodil se do rodiny filmaře Henriho Decoina. Po středoškolském studiu na Sainte-Croix v Neuilly-sur-Seine začal pracoval jako novinář pro France Soir. Poté pracoval v dalších periodikách, jako například v Le Figaro nebo Les Nouvelles littéraires, působil v rádiu Europe 1 a stál u vzniku magazínu VSD. Ve dvaceti letech mu vyšla první kniha s názvem Le Procès à l'amour, na kterou v průběhu let navázal dvacítkou dalších titulů. V roce 1977 za svůj román John Peklo získal prestižní Goncourtovu cenu.

Pracuje též jako scenárista. Film Mimo život, k němuž napsal scénář, získal speciální cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Nejvíce ale působil v televizní tvorbě. V roce 1999 získal cenu Sept d'Or v kategorii nejlepší scénář za seriál Hrabě Monte Cristo.

V roce 1995 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. V roce 2020 se stal jejím prezidentem.

Žije v Normandii. Je ženatý a má tři děti, jeho syn Julien Decoin je také spisovatelem.

• Le Procès à l'Amour (Seuil, 1966)
• La Mise au monde (Seuil, 1967)
• Laurence (Seuil, 1969)
• Elisabeth ou Dieu seul le sait (Seuil, 1970) – ceny Prix des quatre jurys a Prix Claire-Virenque udělované Francouzskou akademií v roce 1971
• Abraham de Brooklyn (Seuil, 1971) – cena Prix des libraires
• Ceux qui vont s'aimer (Seuil, 1973)
• Un policeman (Seuil, 1975)
• La dernière Troïka (Ariane, 1976)
• John l'Enfer (Seuil, 1977) – Goncourtova cena
  • česky John Peklo, překlad Věra Dvořáková, vydalo v roce 1981 nakladatelství Odeon
• La Dernière Nuit (Balland, 1978)
• L'Enfant de la mer de Chine (Seuil, 1981 )
• Les Trois Vies de Babe Ozouf (Seuil, 1983)
• Autopsie d'une étoile (Seuil, 1987)
• Meurtre à l'anglaise (Mercure de France, 1988)
• La Femme de chambre du Titanic (Seuil, 1991)
• Lewis et Alice (Laffont, 1992)
• Docile (Seuil, 1994)
• La Promeneuse d'oiseaux (Seuil, 1996)
• La Route de l'aéroport (Fayard, 1997)
• Louise (Seuil, 1998)
• Madame Seyerling (Seuil, 2002)
• Avec vue sur la Mer (Nil Editions, 2005) – ceny Prix du Cotentin 2005; Prix Livre et Mer Henri-Queffélec 2006
• Henri ou Henry: le roman de mon père (Stock, 2006)
• Est-ce ainsi que les femmes meurent (Grasset, 2009)
• Une anglaise à bicyclette (Stock, 2011)
• La Pendue de Londres (Grasset, 2013)
• Le Bureau des jardins et des étangs (Stock, 2017)
  • česky Úřad pro zahrady a rybníky, překlad Jovanka Šotolová, vydalo v roce 2018 nakladatelství Plus

• Il fait Dieu (Julliard 1975, reedice Fayard 1997)
• La Nuit de l'été (podle filmu J. C. Brialyho, Balland 1979)
• La Bible racontée aux enfants (Calmann-Levy)
• Il était une joie... Andersen (Ramsay, 1982)
• Béatrice en enfer (Lieu Commun, 1984 )
• L'Enfant de Nazareth (s Marie-Hélène About, Nouvelle Cité, 1989)
• Elisabeth Catez ou l'Obsession de Dieu (Balland, 1991) – cena Prix de littérature religieuse 1992
• Jésus, le Dieu qui riait (Stock, 1999)
• Dictionnaire amoureux de la Bible, ilustrace Audrey Malfione (Plon, 2009)
• Je vois des jardins partout (JC Lattès, 2012)
• Dictionnaire amoureux des faits divers (Plon, 2014)

• La Hague, s Natachou Hochman (fotografie) (Isoète, 1991)
• Cherbourg, s Natachou Hochman (fotografie) (Isoète, 1992)
• Presqu'île de lumière, s Patrickem Couraultem (fotografie) (Isoète, 1996)
• Sentinelles de lumière, s Jeanem-Marcem Coudourem (fotografie) (Desclée de Brouwer, 1997)

• 1980: Une chambre pour enfant sage, režie Pierre Vielhescaze, uvedeno v divadle Théâtre Tristan Bernard

• 1981: Les fiançailles de feu: nosič raněných
• 1994: Marcel Carné, ma vie à l'écran: ztvárnil sám sebe
• 1997: Ombre & lumière: Henri Decoin, cinéaste: ztvárnil sám sebe
• 1999: La nuit des 7 d'or: ztvárnil sám sebe
• 2012: Mon frère Yves: velitel

• 1981: Poslední noc Marie Stuartovny
• 1982: Cinéma 16

• 1993: Morasseix!!!
• 1996: Le Crabe sur la banquette arrière

• 1974: La Merveilleuse Visite
• 1977: La Bible
• 1979: I jako Ikaros
• 1983: Práskač
• 1983: Un bon petit diable
• 1985: Carné, l'homme à la caméra
• 1987: De guerre lasse
• 1987: L'Homme voilé
• 1988: Rabu sutori o kimini
• 1988: Un château au soleil
• 1990: Vražedný tanec
• 1991: Mimo život
• 1994: Des feux mal éteints
• 1997: Komorná z Titanicu
• 1999: Jakub lhář
• 2000: Král tančí
• 2012: 38 svědků

Televizní seriály

• 1973: Témoignages
• 1979: Caméra une première
• 1998: Hrabě Monte Cristo
• 2000: Bídníci
• 2002: Napoleon
• 2011: Le Roi, l'Écureuil et la Couleuvre

Televizní filmy

• 1979: La Nuit de l'été
• 1981: Vévoda Cinq-Mars
• 1981: La Dernière Nuit
• 1981: Les fiançailles de feu
• 1984: Soldat Richter
• 1997: La ville dont le prince est un enfant
• 1998: Venise est une femme
• 1999: Balzac
• 2004: Dans la tête du tueur
• 2005: Louise
• 2006: Korunní princ
• 2007: La promeneuse d'oiseaux
• 2010: Les Diamants de la victoire
• 2012: Mon frère Yves
• 2015: Pierre Brossolette ou les passagers de la lune
• 2016: Tvář spravedlnosti

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Didier Decoin na francouzské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Didier Decoin na Wikimedia Commons