Diecézní dům kardinála Trochty
Diecézní dům kardinála Trochty | |
---|---|
Základní informace | |
Současný majitel | Biskupství litoměřické |
Poloha | |
Adresa | Komenského 4, Litoměřice, Česko |
Souřadnice | 50°32′15″ s. š., 14°7′36,84″ v. d. |
Další informace | |
Web | Diecézní dům kardinála Trochty |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Diecézní dům kardinála Trochty (ve zkratce DDKT) je budova v Litoměřicích v majetku litoměřického biskupství.
Historie
V domě v dnešní Komenského ulici 4, postaveném v roce 1858, sídlil původně Diecézní ústav pro hluchoněmé (něm. Taubstummeninstitut), který v témže roce založil biskup Augustin Bartoloměj Hille.[1] O ústav neslyšících pečovaly v letech 1910–1939 řádové sestry z rakouské provincie Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.[2] Byl určen především dětem německé národnosti. V roce 1925 získal objekt podobu, kterou si pak uchoval řadu desetiletí. Nad průčelím vchodu ve druhém patře budovy se nacházejí reliéfy, na nichž jsou vyobrazena řemesla a odbornosti, ve kterých byli hluchoněmí obyvatelé domu vyučováni. Po vypuknutí druhé světové války byla činnost institutu přerušena. Ústav byl definitivně zrušen v roce 1947.[3]
V letech 1948 až 1950 byl v budově umístěn kněžský seminář litoměřické diecéze, po jeho zrušení ji pak využívala Československá armáda.
V roce 1953 se sem nastěhoval pražský kněžský seminář, tehdy už jediný v českých zemích, a Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta. Přestože bohoslovecké fakultě byla propůjčena v roce 1966 do užívání budova litoměřického kapitulního proboštství, s přibývajícím počtem těch, kterým komunistický režim dovolil studovat teologii, se seminář potýkal s nedostatkem ubytovacích kapacit. Situaci zčásti vyřešila přístavba (tzv. Okál podle typu stavby[p 1]), provedená díky finanční pomoci německých katolíků, zejména spolku Ackermann-Gemeinde. Ta umožnila snížit faktický počet seminaristů ubytovaných v původní části budovy, dimenzované pro 90 ubytovaných, z asi 200 na zhruba 160. V roce 1987 byla provedena oprava vnějšího pláště domu s výměnou oken, financovaná z vlastních zdrojů církve, zejména pak ze sbírek věřících v moravských diecézích.
Po návratu kněžského semináře do Prahy v roce 1990 sloužil dům jako teologický konvikt. Protože nebylo jasné, zda zde konvikt zůstane, neboť se uvažovalo o jeho přestěhování do Brna, prováděla se v objektu jen nejnutnější údržba. Na potřebnou generální rekonstrukci se nedostávalo finančních prostředků. S ohledem na stav budovy i její nedostatečnou využívanost vzhledem ke stále klesajícímu počtu studentů byl proto konvikt v roce 2002 přestěhován do Olomouce.
Využití ve 21. století
Od 1. září 2002 vzniklo, z rozhodnutí biskupa Koukla, v objektu středisko pastoračních aktivit označované jako Diecézní dům kardinála Trochty (DDKT). Ubytovací kapacity slouží pro vícedenní setkání kněží i věřících, volné pokoje jsou nabízeny veřejnosti k dočasnému bydlení (například víkendové nebo prázdninové pobyty). K dispozici jsou čtyři učebny, tělocvična, hřiště, parkoviště, velká zahrada a dvě kaple – velká kaple Nejsvětějšího Srdce Páně (zrekonstruovaná v roce 2015[4]) a zahradní Mariánská kaple. Jídelnu s kapacitou přes 100 osob lze využít i jako přednáškový sál. V domě se také nacházejí dvě diecézní centra litoměřické diecéze (pastorační centrum a centrum pro mládež). Od roku 2010 využívá volné ubytovací kapacity společnost s ručením omezeným, která zde provozuje hostel u sv. Štěpána a jejímž jediným společníkem je litoměřické biskupství. Od roku 2015 je v diecézním domě vybudován minipivovar a restaurace, které se provozují pod názvem Biskupský pivovar U sv. Štěpána.[5]
Ředitelé a představení domu
- 1859 Anton Demuth, ředitel Diecézního ústavu pro hluchoněmé (lat. Institutus surdomutorum), n. 8. 4. 1828 Jablonensis, † 1. 10. 1891
- 1892 vacat
- 1893 Karel Kotler (Car. Kotler), ředitel, n. 8. 8. 1858 Turnau, o. 3. 6. 1883, † 13. 7. 1918[6]
- 1911 Jan Váchal (Johann Váchal), ředitel, n. 23. 3. 1857 Krastavice, o. 20. 7. 1884, † 15. 11. 1917
- 1918 vacat
- 1919 – 1945 Jan Otto (Joann. Otto),[7] ředitel, 4. 5. 1885 Rumburg, o. 11. 7. 1909, † 1. 6. 1952[8]
- ...?
- 1950 – 1953 František Rabas, rektor kněžského semináře
- 1960 – 1966 Jan Peprla, rektor
- 1966 – 1974 Josef Poul, rektor
- 1974 – 1982 Václav Červinka, rektor
- 1982 – 1986 Antonín Doležal, rektor
- 1986 – 1990 Vojtěch Cikrle, rektor
- 1990 – 2002 František Koutný, rektor Teologického konviktu
- 2002 – 2002 Alois Kubišta, správce DDKT v období povodní 2002
- 2002 – 2003 Martin Davídek, ředitel DDKT
- 2003 – 2011 Jan Jaczenko, ředitel DDKT
- 2011 – 2018 Richard Kirbs, provozní vedoucí DDKT[9]
- od 2019 Yvona Jakoubková, ředitelka DDKT[10]
Okolní objekty
- Pokratický potok
- Střední pedagogická škola Johana Heinricha Pestalozziho Litoměřice
- Kulturní dům Litoměřice
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ KASTNEROVÁ, Eva. Pohled slyšících vedoucích pracovníků na zaměstnávání neslyšících pedagogů na školách pro sluchově postižené. Olomouc, 2015 [cit. 2020-11-24]. 138 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Eva Souralová. s. 29. Dostupné online.
- ↑ MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 220.
- ↑ HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999. 395 s. ISBN 80-7216-096-6.
- ↑ Kaple v diecézním domě má novou podobu [online]. [cit. 2016-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Biskupský pivovar U sv. Štěpána [online]. [cit. 2016-08-20]. Dostupné online.
- ↑ VOLKERY, Augustinus. Diptychon sacerdotum Dioecesis Litomericensis inde ab anno 1886 pie in Domino defunctorum in eorundem memoriam. Litoměřice: Verlagsbuchdruckerei „Union“, Leitmeritz, Domgasse 16, 1937. 104 s. (němčina)
- ↑ MÁZEROVÁ, Romana. Kultura komunity neslyšících v České republice. Praha: Open Society Institute, 1999. 88 s. Dostupné online.
- ↑ Kalendárium neslyšících
- ↑ Litoměřice: Archiv biskupství litoměřického, 2018.
- ↑ Katalog biskupství litoměřického, Biskupství litoměřické - diecézní dům kardinála Trochty [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2020-11-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Diecézní dům kardinála Trochty na Wikimedia Commons
- Diecézní dům kardinála Trochty
- Hostel u sv. Štěpána
- Biskupský pivovar Litoměřice
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: unknown, Licence:
Autor: Martin Davídek, Licence: CC BY-SA 3.0
Diecézní dům kardinála Trochty, Komenského 4, Litoměřice dne 17.7.2003